Forever 21
Pamatujete si, jak jsem se na svoje dvacetiny cítila naprosto a až neuvěřitelně skvěle? (asi si to nepamatujete, a já si to taky nepamatovala, ale pro jistotu sem si přečetla článek z loňských narozek). Tak to se přesně nestalo na moje jednadvacetiny. Ten den začal tak strašně špatně, a ne nijak objektivně špatně, prostě sem jen měla klasickou nejhorší náladu na světě a přišla sem si jako nejhorší člověk na světě, kterej je, ještě ke všemu, o rok starší, než byl včera. Taky sem byla zklamaná z toho, že se mi letos nepodařilo uspořádat narozeninovou party, protože to už byla moje taková, asi 5 letá, tradice. Pořád jsem to přesouvala a měnila a nevěděla kam jít, když to nemohlo být u nás, a nevěděla koho pozvat. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme byli domluvený jen s bráchou, Domem a Péťou na véču ( kde jsme se straašně přežraly:D). Narozeninový ráno asi tak o 1000% vylepšilo narozeninový odpoledne, kdy jsem přišla ze školy (kde mě moc potěšili ti, co mi přáli + chválili tetován