all you can (R)EAD

 ..říká se, že ten čas letí, když se člověk dobře baví.  Ale on popravdě letí, i když člověk nic nedělá.  Dávám si do novýho roku ještě jedno drobný předsevzetí a to, že si zase začnu trochu pást svůj blog nebo deník. Jeden deník už jsem si psala během jarní (edit: loňský!!!) karantény, což bylo trochu morbidní, protože jsem si tam zapisovala i počty nakaženejch a mrtvejch denně, když to ale přestalo bejt tak žhavý, tak jsem s tim přestala. Nejen vypisovat počty mrtvejch, ale i psát si deník jako takovej. Což je škoda, protože můj černej moleskin zůstal na zbylých asi 300 stránkách nepopsán. A teď už je zas další rok a já potřebuju další diář, ale papírnictví jsou zavřený (edit: už ne), tak kde ho mám vzít?  Leden pro mě zatím vypadá docela nudně. Ve všední den jdu do práce, večer z práce, doma se mi nic nechce dělat (jako třeba cvičit), tak většinou nic nedělám. Dom byl prvních pár dnů v lednu ještě doma a do Prahy přijel až, vlastně ani nevim kdy. 

Už mě to období fakt nebaví. Já vim, že to neni o tom, aby to někoho bavilo, a že to spíš nebaví vůbec nikoho, ale já se fakt snažila to vydržet.  Ale pak nějak ke konci roku toho prostě bylo hodně. Nebo už to bylo tak nějak všechno. A když píšu "bylo toho hodně" vlastně myslim jen to, že toho bylo hodně v práci a nebylo vlastně nic dalšího, co by to vyvažovalo. Takže za normálních okolností, bych to asi ani nijak neřešila. Nedělo se nic vážnýho, všichni jsme byli tak nějak zdraví, takže vlastně nic hroznýho. Já se ale za poslední dobu cejtila nejhůř jako už dlouho ne, byla jsem úplně vyřízená . Ale hlavně asi spíš psychicky. Což se mi vlastně moc často nestává. Tahle vyřízenost  se projevovala tim, že jsem neměla energii na vůbec nic a do plánovanejch věcí jsem se musela nutit. A bylo mi z toho fakt do breku. Poslední víkendy v prosinci jsem celý prospala a i mamka začala mít podezření, že tady něco nehraje. Naštěstí tahle divná únava a vyřízenost přes Vánoce odezněla. Takže