all you can (R)EAD

Zdraví zas o rok starší Kanna. Vlastně už ani nevim, jestli jsem pořád Kanna. Budu si muset změnit popisek blogu. Už mi neni 22, ale 23, už asi nejsme zas tak moc naivní (i když na zlý lidi pořád nevěřim) ale už se zas pomalu začínám těšit na svůj život :) Minulý týden se nesl v duchu oslav. Začalo to svatým Patrikem, v pátek 17.3. jsme s Domem vyrazili po stopách Jamesona, který nás nejdřív dovedly do Kotvy, kde to bylo totálně příšerný a užuž jsem to chtěla zabalit, ale nakonec jsme se odhodlali dát tomu ještě jednu šanci a vyrazili na Jatka 78. A tam to bylo to pravé! Hudba, kytary, zelená, whiskey, paradise.

Je hrozně super dávat si malý cíle, protože je pak tak jednoduchý si je plnit a mít ze sebe radost. Moje láska od nevím kdy bylo (a je) Irsko, Dublin, The Cranberries. Vlastně všechno irský. Už kdysi dávno jsem si řikala, že se do Irska musim určitě podívat. Což o to, na tom podívat se do Irska nic neni. Těžší bylo vymyslet s kym, jak a kdy. Nakonec se to vyřešilo docela jednoduše. Dohodla jsem s Elis, která je tam na Erasmu (nejlepší místo pro Erasmus <3), že ji přijedu navštívit na 5 dní. Nakonec to teda dopadlo tak, že jsem byla 2 dny sama v Dublinu a 2 dny u ní. Vlastně jsem si ani nepřipouštěla, že by to bylo něco divnýho jet někam sama, tak strašně jsem se těšila, že jsem ani nestíhala bát. A to, kdo mě znáte, musíte vědět, že já jsem ve stresu prakticky z každý cesty a na cestování jsem úplně nepoužitelná. Inu, nejsem. Jsem na sebe pyšná. (jo!).

Už je březen. Vážně? Kde se vzal tu se vzal. Konec srandy. Rekapitulace mýho života: zkouškový - DONE- kéž bych mohla říct, že jsem z nejhoršího venku. Nejsem. A ikdybych byla, tak to stejně bude ještě horší. Ale aspoň to už pak bude záviset na mě. A ne na moji zkoušející. Zase jsme se tak trochu neshodly ohledně známky, a když se uvolila, že trojku nám ještě dá, ale na klauzuře nás to dožene, dovolila jsem si oponovat tím, že na klauzurách bude k ruce zákon. No ale slečno, kdybyste si řekla, tak jste klidně do zákona nahlédnout mohla, na co si myslíte, že ho tu mám? (mile poukazuje na úzetko ležící na stolku). Ok, moje chyba, nevěděla jsem to, vim pro příště, díky, čau . Ale to by nebylo ono, kdybych se pak nedozvěděla, že když se někdo řídil moji dobrou radu a řekl si o uzetko, který leželo na stolku, bylo mu sděleno, že milej zlatej, do zákona ste se moh podívat na chodbě . Tak jako co, kde to jsme a proč tu jsme.