all you can (R)EAD

V posledním předvánočním týdnu jsem se věnovala hezky vánočním aktivitám. Nákupy dárků s bráchou ve stylu: Co třeba tohle? -Vždyť je to naprostá blbost!  -Ale stojí to jen 15korun  -A komu to jako dáme?  -To se ještě vymyslí.  -Ok. Rozhodla jsem se totiž že budu bojkotovat tuhle hroznou vánoční honičku za zbytečnym utrácením. Naprosto nesnášim, když si jdu do Tesca koupit mlíko a rohlíky a musim čekat půl hodiny, abych se vůbec dostala k (samoobslužný) kase, protože prostě lidi nakupujou tuny zbytečnejch věcí, jen proto, aby něco nakupovali. A pak si jen stěžujou, jak je ty Vánoce vyšly draho a že to jsou stejně jen komerční svátky. Tak jasně, že jsou, když si je takový uděláte -_-.

ha ha haa, pročítám si nezveřejněný články a celkem se u toho bavim. Našla jsem jeden skvělej článek, co jsem nikdy nezveřejnila, protože nevim proč. Každopádně je starej asi tak 2 roky.: ---------------------------------------------------------------- Často přemýšlím o hodně divných věcech, napadají mě témata, o kterých bych se chtěla rozepsat a sama pro sebe si je ujasnit, někdy to stačí napsat do mobilu, jako třeba momentální nálady, pocity, citáty (Poznámky v mojí Nokii jsou asi nejpoužívanější aplikací a až daleko za nimi se loudají smsky, foťák nebo přehrávač.. co já bych si bez nich počala :) ) Teď mě zrovna napadlo, jací lidé ovlivnily můj život. Když jsem o tom tak přemýšlela, napadali mě docela dost odlišní. A budu je popisovat ne nijak seřazeně podle času, nebo důležitosti, prostě tak jak mě napadli.

V neděli jsme měli slavnostní oběd, protože mamka měla svátek. Dala jsem si vepřovou panenku v bramboráku, což je na mě hodně netradiční volba, protože v tomhle lokále si většinou dávám hamburger nebo buffalo wings. Něco se děje! Odpoledne jsme byly s Týnkou fotit kvuli jejim dilnám ve škole, jsem zvědavá jak to vyšlo. No a večer jsem jela zpátky do Prahy. Pondělí bylo klasicky nepříjemný vstávání na 8, ale pak už to šlo. Nějakým záhadnym způsobem mě bolí svaly na zadku. Možná to bude z těch dřepů na jedný noze (ze kterejch sem měla hroznou radost, že je dokážu!!:D) Odpolko jsem zašla s Elis do Costa Coffe na 1+1 kafčo zdarma. Miluju ty jejich kelímky! (Costa vs. Starbucks 1:0)

Pátek byl úplně maximálně nabitej den. Ráno jsem se ale musela vypořádat s naoko nefunkční tiskárnou, která mi odmítala vytisknout úkol na angličtinu. Po třiceti minutách snažení a po asi osmi restartování počítače a tiskárny na střídačku se to nějakym záhadnym způsobem vytisklo! Po angličtině jsme šli klasicky s Vaškem na oběd do úžo pizzerky, kde jsem si dala zapečený brambory s klobásou a sýrem. Když mi je přinesli, byla jsem trochu naštvaná za tak malou porcičku, ale ve finále jsem to ani nesnědla.

Čtvrteční vstávání bylo nad očekávání jednoduchý. Na seminář se mi podařilo přijít včas, což se nepodařilo asi tak 50% ostatních, ti teda nepřišli vůbec. Po další hodině přednášky jsem jela hned domů, měla jsem v plánu koupit si odžmolkovač, ale bohužel mi plán nevyšel. Ale alespoň jsme se potkaly s Verčou (a včera s Kubou :D) na Andělu, což bylo super, protože jsme se dlouho neviděly. Řešily jsme různý věci- bomby v Tescu a tak.. Jako vždy jsem měla už strašnej hlad, ale naštěstí někdo nechal na sporáku celej hrnec těstovin s tofu, takže mňam mňam jsem ho celej snědla. S Domem jsme začali hrát novou hru, Dishonored, a zatim to vypadá celkem cool. Večer jsem byla domluvená s Ájou, že půjdem oslavit její narozky, a užuž jsem si myslela, že na mě snad zapomněla, ale nee. Šly jsme na jídlo k číňani (=klasická mega porce, že mi zbylo ještě a dnešní oběd), předala jsem ji dary a pak jsme k nám a cestou se stavily za Zděndou v pizzerce. Poznal nás! Teda poznal i mě! To bylo milý:)

Středy mám ráda. A včerejší středu jsem měla hodně ráda. Asi po třetí za semestr jsem zavítala na přednášku o Statistice a trošku mě to zamrzelo, že tam chodim tak málo, protože mi přišla fakt dobrá. Ale jinak to holt nejde, když jsou v úterý party a člověk pak má vstávat už na 10? Výjimečně mě bavila i druhá přednáška, což asi bylo způsobený tím, že přednášel někdo nový. Měla jsem v plánu jít ještě na debatu o služebním zákoně, ale tu stejně zrušili, tak jsem aspoň byla dřív doma a mohla se vypravovat na večer. Vlastně jsem si jen uvařila jídlo (celej hrnec halušek se zelím a celej sem ho snědla, chachaa) a pak si zalezla do postele, abych nezmrzla (aneb, my vs. topení, 1:0, tzn. pořád netopíme, protože nechceme!:D) Večer jsem vyrazila zpátky do školy na schůzi, kde se toho vlastně ani moc neřešilo, jen se pila sangrie, abychom se tak hezky připravili na akci, která byla dole v atriu fakulty. Ještě než jsme tam ale došli, tak jsme vypili další sangrii a půlku ruma, teda to já

Včerejšek byl náročnej. Vzbudila jsem se asi o hodinu dřív než jsem musela, ale vlastně mi to ani nevadilo, protože první co jsem viděla (a posílala jak největší trapka všem na snapchat:D) byl zasněženej výhled z okna. Taky jsem se aspoň s předstihem dozvěděla, že tramvají se do školy nedostanu a mohla se podle toho zařídit. Vtipný je, že změnou dopravního prostředku jsem byla ve škole ještě dřív než obvykle.. Ale komu by se chtělo každej den chodit ty schody do metra nahoru dolu a na přestup, když může jet celou dobu tramvají? Školu jsem měla od 10 do čtyř, ze který se nakonec vyklubala škola od 10 do dvou, protože jsem si nakonec uvědomila, že další dvouhodinku s takovym učitelem už bych asi nedala. Aneb, kdo tady nebude mít předtermín? A komu je to už vlastně jedno? Ale jak jsem odešla dřív tak jsem úplně náhodou potkala spolužačku, kterou jsem neviděla asi tak rok! (a aby toho nebylo málo, tak jsem ji potkala ten den ještě jednou, miluju náhody:D) Po škole jsem byla domluvená

Dneska se mi stala věc, u který bylo jasný, že se jednou stane, ale já se ji snažila skoro celej semestr odolávat. Nevstala jsem na ranní angličtinu. Zvonil mi budík v 6:50, dokonce jsem se i vzbudila a racionálně uvažovala, jestli mi to za tu námahu stojí. V mojí rychlorovnici mi vyšlo, že teda jako nestojí a šla znovu spát. Ale místo spaní jsem si jen řikala, jestli jsem tam neměla radši jít a jestli mi to nebude chybět.. Šla jsem teda až na tělák, kterej jsem taky skoro nestihla. Netradičně jsme celou hodinu cvičili na bosuballech a byla to hrozná sranda. A taky docela náročný. Asi nejnáročnější hodina. Ono se to nezdá, ale nemít pevnou půdu pod nohama je celkem makačka. Z přednášky si vybavuju jeden světlej moment, kdy jsem se fakt smála vtipu přednášejícího. Teda vtipnýmu výkladu ohledně eurosměrnice. Asi to tu nebudu popisovat, protože to reálně až tak vtipný nejspíš nebylo. Oběd jsem klasicky nestihla, ale stihla jsem bagetu v bufetu. A pak hurá do práce. Cestou jsem za