all you can (R)EAD

Akce Zažij město jinak probíhala asi skoro ve všech městech nie? Každopádně u nás jo a lidi si tu akci strašně moc vychvalovali, jak to bylo originální, příjemný, neotřelý a já nevim co ještě. Pro mě to byla akce jako každá jiná. Což rozhodně neni žádnej hejt.

Jsem přesně ten typ člověka, co nesnáší seznamovací akce. Vlastně nesnášim skoro jakýkoliv akce, kde je vyžadována něčí aktivita. Prostě já jsem fakt ten poslední člověk, co by jel na seznamovací kurz. A už vůbec nedej bože, abych ho pořádala! Tak a teď je vidět, jak málo se znám, protože se mi podařilo vyvrátit téměř vše, co jsem si o sobě myslela. Kdo jsem?

Mám za sebou dva týdny v Krkonoších a nový poznatek o tom, že téměř vždy když se vám někam hrozně moc nechce, tak se vám pak hrozně moc nechce zase zpátky. Nebo takhle to funguje u mě. A nevim jestli to má základ v mé obecně pesimistické povaze, že prostě nevěřim, že to bude dobrý, protože si to ani nedokážu představit. A nebo že si dokážu představit jen to nejhorší a ono to zas až tak žhavý nikdy neni.

Poslední prázdninový týden jsme s Domem strávili na lodi v Poděbradech. Poděbrady jsou tak krásný město! Ještě aby ne. Do ošklivých lázní by asi nikdo nejezdil. Ale prostě tyhle lázně mají něco do sebe. V centru města je rozlehlý, krásně upravovaný park s fontánkama, lavičkama, cestičkama, trpaslíkem, co každou půl hodinu mlátí kladívkem do muchomůrky ("A proč do toho ten trpaslík mlátí, mami?"), květinovými hodinami, kde se každý den přesazují netřesky kvůli aktuálnímu datu, a samozřejmě s celou svou krásnou kolonádou a několika prameny. Dřív mi ta zdravá voda vůbec nechutnala, ale teď jsem si ji dopouštěla kdykoliv jsem šla kolem.

Vzpomínáte někdy na svoje 18.narozeniny? Zkuste to někdy. Je to sice dávno, ale stojí to za to. My jsme jedny 18.slavili teď v sobotu. Náš malý Socha už je dospělák. Sraz byl celkem netradičně ve tři čtvrtě na 5 na autobusovém nádraží. Kam dál? Dál na parkoviště. Co tam? Vyjít schody do 4.patra. A proč? No přece na motokáry. Zjistila jsem že nesnášim rychlou jízdu, ale bojim se jezdit pomalu. Což je paradox, ale mám to tak třeba i na lyžích. Radši rychle pryč, než řešit, jestli tuhle zatáčku vyberu. Vybrala jsem. Teda až na jednu. Ale  i tak jsem měla 3.nejrychlejší čas. A taky modřiny na zádech.