Příspěvky

Roadtrip no. VI

Obrázek
 Procházim si staré složky v notebooku a narazim na výběr fotek z roadtripu léta páně 2021. Jinými slovy na fotky 2 roky staré, ale pořád z našeho nejaktuálnějšího roadtripu, které dosud nespatřily světlo internetového světa. Což je dost škoda, protože si svůj time to shine víc než zaslouží. Fotočlánek z roadtripu přichází jen s téměř dvou letým zpožděním právě 3...2...1... teď! Hvězdné trio.  50 % řidič, 50 % prudič 100 % kameraman 50 % řidič, 50 % plánovač myslím, že role máme rozdělený hezky (jako každej rok)  Toho roku 2021 (což je tak dáááávno) jsme vyrazili poměrně netradičně až v září a jako destinaci jsme zvolili Chorvatsko protože jsme chtěli k moři, který má víc než 17 stupňů a do Itošky se nám nechtělo.  Září mělo svoje plusy i mínusy. Plusem jednoznačně bylo málo lidí, volný kempy, volný města, menší provoz, menší vedro. Hlavním mínusem byla hlavně brzká tma! To nám nějak nedošlo. Často se nám tak stalo, že jsme do kempu dojížděly až za tmy a za tmy rozbalovaly stan, vařily

Energie ups and downs

Obrázek
Moje energie je poslední dobou jak na houpačce (a tou poslední dobou myslim poslední dva dny, protože nějak nejsem schopná svoje tělo pozorovat v dlouhodobějším horizontu).  V úterý jsem přišla z práce úplně vyšťavená. A rozhodně to není work loadem, který bych nezvládala unýst. Popravdě v práci toho na práci zas tak moc teď nemám. Což je trochu i logický, po dvouměsíčním výpadku učení se na advokátky a před xměsíčním výpadkem mateřský se ta práce úplně nehrne. Ale to si rozhodně nestěžuju. Jen mám pak takovej nepříjemenj pocit flákání.  Anyway, v úterý jsem přišla z práce a jediný co jsem byla schopná bylo lehnout si do postele a na chvilku si odpočinout. Vzbudila jsem se v půl 10 večer. Dom uvařil véču, tak jsem ji snědla a pak šla dělat takový ty věci, který je občas v domácnosti potřeba udělat. Jako třeba vyprat a pověsit prádlo, zalít a přesadit kytky (který na to už dlouho čekaly) a tak. Nakonec ještě úplně večer přišel Pepa s Týnkou a vedli jsme intelektuální debatu nad výkladem

Viva la Italia!

Obrázek
 aneb malá Itálie ve Velkých Žernosekách! aneb  Gabča měla v sobotu rozlučku se svobodou

Tak já to balim (až na to že vůbec)

 Balení je moje extra neoblíbená činnost. Vždycky to nechávám až na poslední chvíli. Nevím proč to tak mám, dřív to tak nebývalo.  Zrovna balim na soustředění se stepem. Moje druhá letošní dovolená! Yay, to je summer life jako blázen.  Dneska jsem po dlouhý době narazila na Teri Hodanovou, respektive její podcast. Pamatuju si ji ještě z doby, kdy jsem tak nějak sledovala začínající youtubery (který už ale ani tehdy nebyly moje věková) a nějak jsem si ji zapamatovala. Dneska už Teri youtube samozřejmě nedělá, docela zajímavě svůj youtube fame a youtube fall (nebo spíš takovej životní fall) popisovala ve svym podcastu Aura.  Jedna z věcí, kterou Teri zmiňovala (v souvislosti nevím s čím - asi cítit se líp? vim já?) bylo psaní si deníku. A mě se úplně zastesklo, že už je to leta, co jsem si ho psala naposled (křivda se smazanym out-of-love asi nikdy nepřebolí.. to mi prostě zmizel kus mýho života, kterej jsem si pamatovala právě díky těm zápiskům).  Zkusim se k deníkování zase vrátit. Pam

KARANTÉNA ČÍSLO 2

Obrázek
Tak už to dostihlo i nás. Začalo to vlastně nevinně, když kluci odjeli na soustředění s kapelou. V sobotu začaly přicházet hrozný zprávy o tom, jak se jim začínaj objevovat covidový příznaky, hrozný bolesti, horečky, kašel, obtíže při dýchání. Klukům se nedalo dovolat, protože na chalupě není signál, i to dost zkomplikovávalo celou situaci. Co teď s nima? Co teď s náma? Nakonec se rozhodlo, že kluci budou spolu v izolaci u nás a já se prozatímně přestěhuju k Týnce. V neděli jsem teda odjela do Prahy, nakoupila zásoby, přichystala jim postele, sbalila si oblečení a notebook  a jógamatku (nejdůležitější věc na trávení karantény!) a přestěhovala se k Týnce.  Klukům samozřejmě covid testy vyšly pozitivní. Nebylo to žádný překvapení. I když jsme se s klukama naposledy viděly ve čtvrtek (a příznaky se jim objevily až v sobotu, takže jsme nespadaly pod rizikový kontakty), zašly jsme si radši s Týnkou obě na testy. Obě negativní. Po mě v práci chtěli i PCR, i můj PCR byl negativní. Uf, panika

BLUE BIRD

Obrázek
FOTO ČLÁNEK  To už tak bývá, že nejkrásnější počasí je vždycky v den odjezdu. Ale já se snad ani nemohla zlobit, až tak bylo nádherně. Celý týden jsme se na tohle slibovaný sluníčko těšily, podle původní předpovědi takhle totiž mělo být už od pondělka. Joo to by byly jiný běžky. A jiný skialpy. Každopádně alespoň ten poslední den nám to vyšlo.

SKIALPY a SPLITBOARDY

Obrázek
V pátek večír přijela do Libercec i Ája s Marťou. Měly jsme se setkat rovnou u skilalpový půjčovny. První info  - jsme tam za minutu. Ok, čekám, 5 minut, 10 minut. Druhý info - jo tak my jsme byli za minutu v centru, teď ještě musíme najít tu půjčovnu. Říkám, je to kousek od centra, kousek od lidlu, čekám u popelnic. Tak prej jsou na místě a čekaj taky u popeplnic. Škoda že byly sice na místě, ale asi tak 30 m výškových nad tou půjčovnou. Nakonec jsme se ale sešly a otvíračku ještě stihly.  Neměly teda úplně super systém půjčování, nebo nevim co na tom trvalo tak dlouho, každopádně jsme dost vymrzly a někomu skoro umrzly ruce. Ono je to docela nepříjemný stát půl hodiny jen v lehký bundě a bez rukavic a pak v těch rukou nýst 20kilový prkno (nebo kolik vlastně vážilo). Marťa si totiž půjčovala splitboard, což jak se ukázalo nebylo možná úplně nejlepší volba.  My s Ájou jsem šli do klasickej skialpů. Překvapilo mě jak byly maličký a lehoučký, načež mi pán v půjčovně vysvětlil, že čim leh