all you can (R)EAD

Jestli jste stejně (ne)zkušený cestovatelé jako já, tak pro vás mám pár tipů, který se vám možná budou při toulkách Londýnem hodit. A některý jsou myšlený vážně. A na konci jsou i fotky <3 1) Londýn neni jen drahej. Dá se najít i levný ubytko . A ne v hostelu s 20 postelema. Dá se najít trojlůžák za 4kila na noc a ještě k tomu na metru. Jen vás nesmí stresovat věci jako třeba to, že přijdete na adresu uvedenou na bookingu.com a ta nejenže vypadá, že vás tam za chvíli někdo rozřeže a znásilní (a je jedno v jakym pořádí), smrdí rybama, ale vlastně tam ani žádný ubytování neni. Načež se vám velmi milý pan Portugalec (to není ironie) snaží vysvětlit kde teda to vaše ubytko je. "Are you from Portugal, do you speak Portugese?" Well, já vim že vypadáme jako klasický Portugalky (Týnka), ale portugalsky bohužel neumíme.  Další věc co vás ROZHODNĚ nesmí stresovat je, že když konečně dojdete na správnou adresu, tak před vaším pokojem (Room no.2) stepuje chlápek a vysvětluje vám

I'm back in the city! Tak jsem zpět. A není to tak zlý, jak jsem si představovala. Samozřejmě, že mi chybí erasmus, ta volnost, ty prázdniny, ty hory, ty lidi, to město, to všechno. Ale je nutný si uvědomit, že to nebyla realita a nemohlo by to být takhle napořád. V praze to takhle napořád být může  anení to vůbec špatný. Nemám tu sice prázdniny, protože jsem začala chodit do práce (yaay), nemám tu Innsbruck (ale mám tu Smíchov), nemám tu sníh a hory (což mě bolí asi nejvíc a tohle jediný fakt nejde nahradit), ale super lidi mám i tady. A to je nejdůležitější. Já jsem vlastně tak strašně moc nehorázně vděčná za ty všechny lidi, který považuju za svoje. Vůbec nevim, jak se to stalo, že zrovna já jsem měla takový štěstí na tolik dobrejch kamarádů. Vždyť si to skoro ani nezasloužim. Ale všude kde jsem, tam jsou ti moji. To je tak krásnej pocit. A já si toho nesmírně vážim. A stále nechápu. Když jsem byla teď po měsíci v Innsbrucku, bylo to, jako by se nic nezměnilo (a přece se