all you can (R)EAD

Úplnou náhodou jsem narazila na pojem "paradox volby", který jsem si hned vygooglila a navedlo mě to na psychologa Barry Schwartze. Jeho projev na toto téma je nahraný na videu ( TADY i s českejma titulkama). Koukala jsem na to a jen si řikala, že teď na to někdo fakt kápnul ( teď je relativní pojem, je to asi z roku 2005-což znamená 10 let omg!). Ale absolutně to stále sedí i na dnešní dobu. Hlavně na moji dobu.

V poslední době je to strašně omílaný téma. Už to neni jen takovej krásnej českej rasismus vůči romům, ne teď už vlastně Romové skoro nikoho nezajímaj. Najednou jsou strašněj problém uprchlíci. Přijde mi, že nikoho skoro nezajímá, že to jsou lidi, který utíkaj před válkou do bezpečí. Pro nás jsou to prostě jen islamisti. Ani snad ne muslimové, protože muslimů by se snad přece jen někdo mohl zastávat. Ne prostě, jsou to islamisti, zaberou naši kulturu a hned potom nám znásilněj naše děti. (jo to už je takový klasický novinkovský.cz diskuzní klišé, ale fakt je to někdo schopnej napsat).

 V pátek večer jsme jeli na oslavu tety padesátin. Měli jsme pro ni vymyšlený skvělý dárky.  Vrchol všech darů byla perníková chaloupka, kterou si teta jentak ze srandy jednou přála. Minulý týden se tedy naše kuchyň proměnila ve velkopekařství se zaměřením na výrobu perníku. Teta totiž měla požadavek, že si do tý chaloupky chce vlízt. Takže to opravdu nebylo jentak na dva plechy. Tenhle hlavní monstrozní dar jsme doplnili ještě monstrozní kyticí z 49 růží (má se přeci dávat lichý číslo nie?) a nakonec ještě 18 roudnických vín do nový vinotéky, co dostala od babičky.

V sobotu 19.7. jsme se s Aničkou uplnou náhodou dostaly na divadelní festival On the Roud v areálu místního kláštera. Vůbec jsem nečekala, že je možný, aby i v Roudnici vznikla taková perfektní festivalová atmoška. Cítila jsem se jak někde úplne v cizim městě. Asi za to mohlo i to, že prostory kolem kláštera nejsou běžně přistupný a taky to, že na festivalu prakticky žádný roudničáci nebyli. Což byla na jednu stranu škoda, ale na druhou stranu jsme měly o to větší radost, když jsme potkaly alespoň někoho a taky se seznamovaly s novejma lidma-hercema. Oujé.  Nejvíc se mi líbilo asi hned první představení Fraška o Dušanově duši , kde bylo všechno hrozně promakaně vymyšlený a neskutečně vtipný. Pak jsem byla moc zvědavá na Striptýz na širém moř i, kterej sem chtěla vidět už  v Praze a tady jsem na něj (a hlavně na spolužačku Aničku-další Aničku) narazila náhodou. Šíleně jsme se nasmály i u Poručíka z Inishmoru , kde jednu z hlavních rolí hrál mrtvej kocourek Prcík Tomeš. 

Minulý týden mi začala stáž na úřadu vlády. Zní to hrozně drsně, ale zas tak moc tam toho nedělám. Mám to na tři týdny a chodim tam denně tak na 5 hodin. Ale je to zajímavá zkušenost. Byl to vlastně celkem hezkej týden. Udělali jsme si výlet na západ slunce na Divokou Šárku, byla jsem poprvý u Týnky na grilovačce (a na trampošce). Jedla jsem grilovaný tofu, a světe div se, chutnalo mi. Samý novinky u mě. V pátek jsem byla poprvý s Domem ve skejtparku, ale naštěstí jsem měla špatný boty, tak jsem se nemohla nic učit. Jinak bych se něco učit mohla a zas bych se přizabila, znáte to. Amerika!  O víkendu jsme s Domem jeli do Budějovic za kamarádama z Jižních Čech. Autobusy byly samozřejmě úplně totálně nacpaný a vlak samozřejmě taky, nakonec jsme se rozhodli, že než abysme se mačkali v rychlíku, tak si 10 minut počkáme (počkáme je silný slovo, vlastně bychom ten rychlík asi ani nestihli) na osobák, který sice jede o půl hoďky dýl, ale za to lepší cestu!(= bylo si kam sednout).

Ve středu 1.7. měl Pepa promoci a tak jsme se s Domem vyfikli. Teda vlastně ani moc ne, ale prostě museli jsme vypadat trochu k světu. Ten den bylo zrovna asi tak to největší vedro a chudák Dom šel v obleku a celou dobu si odmítal sundat sako, že prej je to neslušný:D Na sváteční oběd jsme šli do jejich oblíbený indická restaurace na Letný, kde nikdy nevim co si dát a vždycky si dám sto stejný, protože zapomenu, že jsem si to dávala i minule. Pak jsme šli na chvilku si sednou na Letnou do parku a pak domu. Ve čtvrtek jsme se vydali na strastiplnou cestu na nákup přilby na skateboard. Našli jsme si jednu sportovní prodejnu na Praze 5 a i nejbližší MHD zastávku, bohužel jsme to ale moc nevychytali a vystoupili na špatný a pak se asi hodinu ploužili podél hlavní silnice při největšim provozu v největšim vedru až k tý prodejně. Hned vedle byla samozřejmě zastávka autobusu, kam jsme jednodušše mohli dojet. Vybírání helmy bylo taky moc vtipný, ve všech vypadal Domáč jak největší retardík