all you can (R)EAD

Poslední dva týdny se úplně nehorázně  a nesmyslně flákám! A když píšu flákám, myslim flákám. Poslední zkoušku jsem si odkroutila 15.června a pak? Pak nic. Ani v práci jsem nebyla. Co jsem sakra dělala ty dva týdny?

Když nás něco s Domem hodně ale hodně nebaví, a ještě ke všemu je to strašně stupidní, řikáme tomu, že "mě bolí mozek". Respektive, on mi to začal řikat, když mě viděl sledovat nějaký youtubery (nebo spíš youtuberky) a zrovna byl poblíž a slyšel to. Poslední dobou mě bolí mozek celkem často. A ani ne tolik z youtuberů, protože na ty zas tolik nekoukám. Horší je, že mě bolí z normálních lidí a normálních situací.

"Všem záleží na obdivu a ne na rozkoši. Na zdání a ne na skutečnosti. Skutečnost už pro nikoho nic neznamená. Pro mého advokáta neznamená vůbec nic." Dneska jsem dočetla Nesmrtelnost od Kundery a taky o Myších a lidech. Cítím se hrozně vyprahlá po tom něco číst. Ale ne jen tak něco, něco co dává smysl a obohatí mě to. Cítím se vyprahlá a zakrnělá. Chci se rozvíjet a nebo se aspoň posunout zpět tam, kde už jsem byla. A teď mám mraky času a mraky místa ve čtečce, tak co mi brání? Co si mám vybrat? Doporučte mi něco prosím (zvolání do prázdné pustiny čtenářské základny tohohle blogu, já vim, stejně tak ale vim, že to minimálně 10 lidí čte a těch 10 lidí má určitě nějakou svoji oblíbenou a hodnotnou knížku, tak sem s ní!).

Je jasný, že když je člověk zdravej, tak si vůbec neuvědomuje to, že je zdravej a vůbec ho to netěší. Nejvíc se začne těšit na svoje zdraví ve chvíli, kdy je nejvíc nemocnej (a nebo jen trochu nemocnej). Já se takhle těšim při každym zánětu močáku a přestávám se těšit asi přesně v ten stejnej moment, kdy mi začínaj zabírat antibiotika.

pádlo nebo pade? To si člověk sakra rozmyslí! A tak jsme jak největší tragédi šli do kina s pádlama, což nás ve finále zachránilo, protože přece tragédy s pádlama nenechaj stát před vstupem, ikdyž už je vevnitř úplně plno (a tohle je vzkaz pro tu holčičku, která nám výhřužnym šeptem oznamovala, že jdeme pozdě: NEJDEME POZDĚ TY MALEJ SKRČKU) PS: V tom filmu, co se loni natáčel na Sázavě a my se tak moc snažili přesvědčivě volat AHOOJ, nakonec nehrajem, prostě tu scénu s náma vystřihli (nedivim se  proč #denháčků)