all you can (R)EAD

V sobotu proběhla velká akce "stůl". Tahle akce spočívala v tom, že mamka nejdřív usoudila, že náš stůl v kuchyni je hroznej, pak zkontrolovala všechny inzeráty typu Daruji za odvoz na netu, pak se ptala všech svých kamarádek, pak dokonce poslala spam mail všem svým kolegům, pak mi přeposlala fotku, kterou ji jedna kolegyně poslala v odpovědi, pak se mě ptala, jestli bude v sobotu někdo doma kvůli případnýmu nastěhování stolu (nebude), pak přemluvila Vaška, ať s ní pro ten stůl zajede, pak ho přivezli do Prahy, pak ho Vašek vynesl nahoru, pak ho mamka naaranžovala a uznala, že je dobrej a pak jsme jeli domu. Mojí mamce se rozhodně nedaj upřít skvělý organizační a leadership schopnosti. A aby to celý neznělo tak nevděčně a ironicky, tak musim říct, že z toho stolu už začínám mít radost i já (i Týnka). Kluci si možná ani ještě nevšimli, že tu je stůl jinej. Takže, děkuju mami, naše kuchyň zas o něco víc vypadá jako kuchyň a o něco míň jako odkladiště nepoužívanýho nábytku

 Kde jsme to skončili? Kam zmizely ty minulý dva týdny? Vůbec nevim. Kdy už si přestanu stěžovat na to, jak ten čas letí? Nikdy, nebojte. Asi je to tim sluníčkem a zkouškovym, nebo nevim proč mám tak skvělou náladu a jsem celá taková..spoko. Zkouškovym proto, protože mám letos jen 1 zkoušku (slovy: jen jednu zkoušku z povinnýho předmětu), což je prostě největší bájo! Aktuálně zkouškový ještě nezačala (začíná ofiko v pondělí) a já mám vše splněno, až na tuhle jednu malou mršku a jeden zápočet. Už vim, jak se cítí o zkouškovym na ČZU. Ach!

Je to mega hrozný, jak ten čas utíká, vůbec ho nestíhám. Zas mam trochu pocit, že nestíhám prožívat všechno co zažívám. Že vlastně uběhl týden a byl sice super, ale mohl být víc . Nevim jak to popsat. Buď už vůbec nevim co se v něm stalo a nebo se toho mohlo stát víc, nebo jsem si toho aspoň víc mohla pamatovat. A abych si to všechno mohla pamatovat, tak si to píšu do diáře nebo fotim. Což je vlastně hrozný, seberte mi diář a smažte fotky a nevim kdo jsem. Možná proto mam tenhle blog, aha.  Tak zas hezky od začátku. Respeketive od minulý soboty. S Domem jsme zas klasicky měli velký plány, ale nějak se to tak stalo, že jsme celý odpoledne (po obědě s paní N.) tak nějak strávili u Lary. Já vim, že počítačový hry kradou život, ale když prostě někdy vám to ani tak nevadí. Každopádně večer jsme se zmátořili a vyrazili za Šimonem do Rockcaféčka, dělat jakože kapelní bussines. Já jsem teda spíš jen seděla, dělala si srandu ze Šimona, že je starej a poslouchala, že se zase baví o ka