all you can (R)EAD

Zdravím po dlouhé době zase zpět u zápisovýho deníčku. Jen co jsem se vrátila ze Srbska, dozařídila jsem si očkování do Thajska (a k tomu si zařídila i příspěvek od pojišťovny, takže mě vyšly jen na 500,- voalá), zjistila jsem, že očkování ne až tak dobře snášim a tak celej den proležela s horečkou v posteli, abych další den byla ready na train trip. No ready jsem úplně nebyla, ikdyž za to nemohlo úplně tak to očkování. Nakonec se vlakový výlet kvůli mě musel odložit o den a bohužel odpadla i Teenka. Vyrazily jsme tedy s jízdenkou na léto jen ve třech. Trošku jsme musely poupravit plány (a ten týden ještě mockrát, aneb hrozně se nám vyplatilo mít všechno naplánovaný:D), ale cíl cesty byl stejný- nedat to Českým drahám zadarmo a projezdit co nejvíc peněz.

Hola hola! Určitě jste všichni zvědaví (všichni=asi tak 4 lidi co mě čtou) na můj tajuplný výlet do Srbska. Po jednom motivačním rozhovoru s Péťou na Náplavce, jsem se odhodlala k tomu, vyzkoušet jeden z nabízených projektů od neziskovek. Dřív jsem o těhle věcech nevěděla, nebo si myslela, že je to jen pro extrémní aktivisty a divňáky. Ale vůbec to tak nebylo. Teda pár divňáků tam bylo, za což jsem hrozně ráda, protože se staly mýma nejlepšíma parťákama na celý pobyt a snad i celý život? ( klišé , já vim, ale jsem stále v cestovní euforii).

Zase jsem sem dlouho nepsala, což je škoda, ještěže mám po ruce svůj diář (a kalendář v mobilu), kterej mi pomáhá připomínat, co vlastně stálo za to. Jednoznačně stálo za to vzít si kotě z útulku. Jmenuje se Jack, je šíleně malej a roztomilej, už stihl chytit zánět spojivek (ale přežil! první velký úspěch), ale jinak je snad zdravej a dlouho vydrží. Je to naše první kočka, co se nechá ochotně připnout do kšírů a vyjde s váma na procházku. Nelehne si na zem a šíleně nekňučí, prostě jde s vámi.