Koukej, jak ten čas letí

 ..říká se, že ten čas letí, když se člověk dobře baví. 

Ale on popravdě letí, i když člověk nic nedělá. 

Dávám si do novýho roku ještě jedno drobný předsevzetí a to, že si zase začnu trochu pást svůj blog nebo deník. Jeden deník už jsem si psala během jarní (edit: loňský!!!) karantény, což bylo trochu morbidní, protože jsem si tam zapisovala i počty nakaženejch a mrtvejch denně, když to ale přestalo bejt tak žhavý, tak jsem s tim přestala. Nejen vypisovat počty mrtvejch, ale i psát si deník jako takovej. Což je škoda, protože můj černej moleskin zůstal na zbylých asi 300 stránkách nepopsán. A teď už je zas další rok a já potřebuju další diář, ale papírnictví jsou zavřený (edit: už ne), tak kde ho mám vzít? 

Leden pro mě zatím vypadá docela nudně. Ve všední den jdu do práce, večer z práce, doma se mi nic nechce dělat (jako třeba cvičit), tak většinou nic nedělám. Dom byl prvních pár dnů v lednu ještě doma a do Prahy přijel až, vlastně ani nevim kdy. 

Po hrozně dlouhý době u nás doma někdo byl na návštěvě a byl to hrozně radostnej pocit. Dělali jsme s Domem vše proto, abychom si návštěvu udrželi co nejdýl, a tak třeba místo aby Lukáš odešel dřív, aby stihnul nakoupit, dali jsme mu na ráno náš chleba a domácí utopence. Ale holt zákaz vycházení v 9 je ultimátum. A nebo není? Týnka se mě snažila přesvědčit o tom, že zákaz vycházení neplatí na to, když se vracíte odněkud domu. Taková blbost, žejo. K čemu by pak ten zákaz vycházení byl? Já, jako nevěřící Tomáš, jsem se teda musela přesvědčit sama a v usnesení vlády (č. 1375) si našla výjimky ze zákazu vycházení. A světe div se, ono to tam fakt je.

To znamená, že mejch 50 korun utracenejch za taxík (abych jakože ten zákaz vycházení neporušila, když venku nebudu chodit ale jen jezdit) bylo úplně zbytečně?? 

já a pan NoSoul u Barči na skvělym sendviči, čaji, vínu, meruňkovici (nikoliv tequile!), kinderbuenu, mrkvi a kiwi. 

Víkendy u mě naopak zatím vypadaj tak, že v pátek večer jedu do Liberce, v sobotu ráno vstanu na běžky (což musí být hrozně brzo, aby bylo v Bedřichově kde zaparkovat. Plot twist, i když člověk vstal fakt HODNĚ brzo, tak už při cestě do Bedřichova byla kolona a obě parkoviště narvaný) a odpoledne jedu zpátky domu. Jednou jsem to vzala přes Děčín (ahoj Káťo), podruhý přes Prahu. Barnabáš totiž zůstává teďka přes víkendy sám doma a mě je ho hrozně líto, protože je exttrémně zvyklej (díky koroně) na neustálou společnost někoho. 

tohle není photoshop, to je asi jen prostě zachycený moje zářící štěstí ve sněhový vánici

Mariánskohorské boudy u Josefova dolu 

nejvíc fresh stopa jak to jde

Týden předtím jsme se s mamkou překonaly a jeli z Bedřichova až do Lidovejch sadů. Což není výkonostně žádnej problém (je to převážnou část cesty z kopce), problém je, že skoro nikdy v minulých letech nebyl sníh. A vlastně je to tak moc z kopce, že by to pro někoho možná i trochu problém byl (třeba pro mamku, která řikala že už na ty sjezdy asi zas tak moc neni). Mě to bavilo, hodně. A taky mě bavilo předjíždět všechny ty bobaře a sáňkaře:)))

Jo a mám novej mobil, starej jsem (měsíc před koncem záruky) vyreklamovala a jako vyřešení reklamace mi nabídli mobil novej, ale o jednu řadu lepší. No neber to.

Zbavila jsem se tak iPhonu, kterej jsem musela trpět asi 14 dní. Asi bych tolik netrpěla, kdyby to byl normální novej iphone s fungující baterkou, takhle jsem si ale k apple věcem vytvořila ještě větší averzi,  než jsem si myslela, že mám a jsem ráda zpátky u svý starý dobrý čínský huawei. 

A starej dobrej iphone dostala Gába :D