Úplně vyřízenej konec roku

Už mě to období fakt nebaví. Já vim, že to neni o tom, aby to někoho bavilo, a že to spíš nebaví vůbec nikoho, ale já se fakt snažila to vydržet. 

Ale pak nějak ke konci roku toho prostě bylo hodně. Nebo už to bylo tak nějak všechno. A když píšu "bylo toho hodně" vlastně myslim jen to, že toho bylo hodně v práci a nebylo vlastně nic dalšího, co by to vyvažovalo. Takže za normálních okolností, bych to asi ani nijak neřešila. Nedělo se nic vážnýho, všichni jsme byli tak nějak zdraví, takže vlastně nic hroznýho. Já se ale za poslední dobu cejtila nejhůř jako už dlouho ne, byla jsem úplně vyřízená. Ale hlavně asi spíš psychicky. Což se mi vlastně moc často nestává. Tahle vyřízenost se projevovala tim, že jsem neměla energii na vůbec nic a do plánovanejch věcí jsem se musela nutit. A bylo mi z toho fakt do breku. Poslední víkendy v prosinci jsem celý prospala a i mamka začala mít podezření, že tady něco nehraje. Naštěstí tahle divná únava a vyřízenost přes Vánoce odezněla. Takže hurá do novýho roku. 

Jednou z akcí, kam se mi po práci nechtělo (protože jsem byla úplně vyřízená) byly dokonce i vánoce s TAT. Původně jsem se nabídla, že je uspořádám u sebe, ale to bych fakt nedala. Naštěstí se toho chopila Dita a udělala dobře. U ní ty Vánoce maj prostě vždycky něco do sebe. A měly  i teď. Bylo až úplně kouzelný, že jen co jsem vkročila k ní a snědla první chlebíček (a dala si první GT) tak to ze mě všechno tak hezky spadlo. Takže samozřejmě jsem moc ráda, že jsem se přemohla a jela k ní, protože to nakonec s holčičkama bylo všechno úplně skvělý. 

za fotky moc děkujeme Míšovi, protože když jsme se fotily samy, tak jsme byly pěkně hnusný. Takhle nám to i docela sluší <3

Minulá akce s TAT byl harry potter maraton (spojený s mini oslavičkou narozek) u Týnky (protože Pepa byl na služební cestě v Bangladéši) a tomu maratonu předcházel sraz v hospodě (jedna z částí mini oslavičky). V hospodě jsme se sešly po strašně dlouhý době, co se do hospody nemohlo. S Ditou jsme se bály, že si ani nesednem, jak budou všichni nažhavený si užít hospod, co to jen jde (zavírali v 10*), skoro se naše obavy vyplnily, ale naštěstí jsme sehnaly skvělý místečko přímo na baru. Po chvíli dorazila i Týnka, a hádejte co, byla úplně vyřízená! Ale není nic co by nespravily warm hug a cold beer. A pak ještě jedno cold beer, a pak ještě borovička, a druhá, a třetí už určitě ne, ale možná byla i třetí, a becherovka. A griotka (asi). Každopádně vše bylo zase v pořádku a dokonce i my další den ráno jsme byly v pořádku a ready na brunch a maraton. K mimóze jsem si teda dovolila nalít ještě količku, ale zvládly jsme i následnej svařák! A taky tři díly HP. A tyjo, třetí díl je fakt nejlepší (minimálně z těch prvních tří)!

*a ještěže tak, jinak by nám další den asi tak dobře nebylo a snad bychom šly i na ten Újezd!!!

Po Vánocích jsme taky konečně byly schopný se domluvit na jedno z mála elitních setkání. Ale podařilo se. Já, Ája, Marta, Teenka a Ben. Šla jsem jen na odpolední procházku a nebýt nočního zákazu vycházení, jsem tam doteď. Měla jsem z toho setkání hrozně příjemnej pocit. Jakože se sice kolem nás dějou shity, ale dokud to spolu sdílíme, jsme spolu silný. A já jsem hrozně vděčná, že holky se mnou svoje problémy sdílej, protože vim, že kdyby se něco přihodilo mě, nebudu v tom sama. A tohle zní jako strašný klišé a samozřejmě, že bych nejvděčnější byla, kdyby se nic takovýho nedělo. Ale děje. Bohužel. A je to vlastně strašně neuvěřitlený, úplně vytržený z týhle naší pohádkový reality a nikoho by nenapadlo, že někdo z nás bude muset takovejm věcem čelit. A že nekonečná řada oslav, promocí, novejch (slibnejch) prací, rozluček, svateb, hypoték (jo počkat hypotéky se asi neslaví) vlastně zas tak nekonečná nebyla. 

chudáček, má sádru :((

Teenka ladila s bobulema

2+2 (aneb neporušování karanténních opatření)

A na konec článku bych ještě zmínila konec roku. Opět se mi podařilo oslavit Silvestra na horách a na sněhu (a jak na Nový, tak po celý že?). Sice jsem si už několikrát vyzkoušela, že to, kde Silvestra oslavím není vůbec důležitý, pokud ho neslavím s těma správnejma lidma, respektive asi konkrétně s tim jednim správnym člověkem. Dvakrát jsem z nějakýho důvodu slavila Silvestra bez Doma (ok jednou jsme byli rozešlí, tak to dávalo smysl) a dvakrát jsem si na Novej rok přišla šíleně smutně (a tu depresi z Novýho roku 2015 si pamatuju dodneška). 

Letos jsem si ale přišla skvěle. Ráno (v poledne) jsme se probudili i celkem fresh, David vařil jeho vyhlášenou snídani ala ovesná kaše s čokoládou a burákáčem, a ještě než se stihla dojíst, už nosil na stůl jeho vyhlášený hranolky z fritézy. 

Na Silvestra přes den jsme vyrazili na výlet, ale spíše než výlet to bylo bobování a popíjení pívek na sluníčku (god bless Ctiněveský pivovar a Bédikovi, kterej nás jima zásobuje). Když jsme dorazili zpátky na chatu, byli jsme asi stejně tak vyřízený jako z předchozího výletu na Ještěd (Gábě opět omrzly celý dolní končetiny). Užuž jsem myslela, že Silvestr bude dost poklidnej, protože všichni byli takoví ospalí, pak ale zaťukal na okno Jenda s Rebekou a všechno se zas rozjelo. Kuba vytáh kytaru (kterou vlastně nikdy fakticky nezatáh) a slavilo se až do rána. Jo a na půlnoc jsme vlastně tak trochu zapomněli. To ale vlastně nikomu vůbec nevadilo. 

P+ T <3 (a já a moje paparazi fotky)

Brighter girls (missing Rebeka)

pivka na sluníčko indeed

Kuba s Johankou

Gába se svařáčkem

my s Bédikem

David a jeho kombinézka

B+G

Jo a mám předsevzetí do novýho roku:

Být komunikativnější a být milejší na lidi. Hlavně na ty, co mám ráda. Protože u mě je někdy těžký poznat, jak moc mám někoho ráda, protože na ty zrovna moc milá nejsem (a pak mě to akorát tak mrzí). 

Send me on my way (akordy C a F)