Srbsko wtf?

Hola hola!

Určitě jste všichni zvědaví (všichni=asi tak 4 lidi co mě čtou) na můj tajuplný výlet do Srbska.
Po jednom motivačním rozhovoru s Péťou na Náplavce, jsem se odhodlala k tomu, vyzkoušet jeden z nabízených projektů od neziskovek.
Dřív jsem o těhle věcech nevěděla, nebo si myslela, že je to jen pro extrémní aktivisty a divňáky. Ale vůbec to tak nebylo. Teda pár divňáků tam bylo, za což jsem hrozně ráda, protože se staly mýma nejlepšíma parťákama na celý pobyt a snad i celý život? (klišé, já vim, ale jsem stále v cestovní euforii).



Cesta začínala v Olomouci. Pro mě teda už v Praze v Pendolinu v půl 7 ráno.
Hned v tramvaji, jsem zmerčila dvě slečny s obřím kufrem a krosnou. Čas odpovídal, směr odpovídal, ty jedou určitě taky do Srbska. Kdybych se jich tenkrát zeptala rovnou, mohly to být moji první známí, ale ne, já si počkala až mě osloví Martin AKA Lord of the Time (to bylo jeho přízvisko, který si zvolil první den u seznamovací hry. Vtipný bylo, že ta seznamovací hra byla na principu přídavný jméno-jméno začínající na stejný písmeno (alkoholička Anička etc) a on prostě Lord of the Time Martin -_-). Martin byl fakt zvláštní osoba. Působil hrozně směšně, protože mluvil namyšleně nepříjemným hlasem o tom, jak je strašně skvělej a o tom, jak dělá nejtěžší školu na světě, ale chybí mu pár kreditů aby udělal prvák. A taky dělal parkour, což bylo hodně těžký uvěřit, protože měl asi tak 100 kilo.
Další moje osobní výhra byla, když jsem si neprozřetelně sedla s holkou, která celou cestu (cca 12 hodin) mluvila o tom, jak se skoro dostala na psychologickou fakultu, ale že ji to nakonec nevyšlo, kolik maj doma koček (to mě celkem zajímalo), kolik psů, jaký jsou jejich sousedi, co dělá její nejstarší bratr a jeho přítelkyně, kde všude s mamkou byly na dovče a tak. A já se zeptala asi tak  na dvě věci. Jestli ji nepřijde divný, že se její kočky jmenovaly Matěj a Matýsek  a jestli ji nebude vadit, když si na chvíli zdřímnu. Nevadilo, stejně mi povídala dál.

Tak, teď jsem vypsala všechno špatný, obracím list a zavzpomínám, co na tom všem bylo tak skvělý.
První večer po příjezdu jsme byli všichni úplně nepoužitelní, každej nám řek svoje jméno, ale zapamatoval jsem si jen vedoucí, co se jmenovali Marko a Marko.
Spali jsme v nově zrekonstruovanym centru, ve kterém ještě večer nebyla dostavěná kuchyň (ráno na snídani už jo- Srbsko no). V tomhle nově zrekonstruovanym centru se dvakrát stihly ucpat dámský záchody a sprchy, a nešlo nám v pokoji otvírat okno, protože zasahovalo do patrové postele. Na pokoji jsme byly jen češky, takže jsme si hned ze začátku vytvořily příjemnou partu.
Po prvnim dnu jsem pochopila o co tady vlastně jde- prostě regulérní tábor! Akorát tábor pro dospělé. Takže všemožný vědomostní, běhací a pamatovací hry, kterým jsem se snažila celé mládí úspěšně vyhýbat. První tři dny pro mě byly jen nadávací na to, kam jsem se to sakra přihlásila, pak se to nějak přehouplo a světe div se, začalo mě to všechno bavit.
Samozřejmě nejlepší zábava bylo bavení se s těma lidma, se Srbama jsme se víc seznámili až druhý nebo třetí večer, ale pak už to bylo v pohodě.

V pátek večer jsme vyrazili do vedlejší vesnice na festival Rock Village, prostě klasický fesťák, dvě podia, několik stánků, pivka. A festivalové bahno. Chudáci moje vansky. Byli jsme tam asi do dvou do rána a to už byla celkem zima, a tak nás to od podia táhlo ke stanovýmu městečku, kde byl táborák. A u táboráku kytara. A kytara + já + alkohol = nocoasi!

mňami

Pájky první pivko!

arašídová Andrejka

hodně říkající fotka pod podiem

just gr8

V sobotu se zas jen hrály hry. Byly jsme rozdělený do třech teamu, samozřejmě že náš byl nejlepší (SPOILER: a na konci týdne jsme taky po zásluhách skončili první). 

V neděli jsme vyrazili do velkoměsta Vršace na výlet. Škoda, že to byla zrovna neděle, protože všechny krámky (až na bary) měly zavřeno. Ten den nás čekal obří výšlap na vršackou horu, ale ten výhled stál 1000% za to. Srbsko je jedna velká placka a tak z tý jedný jediný hory široko daleko byl výhled až na kraj světa. 

tenhle noční výhled si dokonce zasloužil zápis do mýho flowlístku, protože přesně na tomhle místě jsme si dávali večeři a pivka. Prostě boží. 

Prostě tank, řeknete si. Takovejch v Česku máme. Ale pak se podíváte blíž a zjistíte, že je celkem moderní a že ten tady asi nestojí od druhý světový. Ne, stojí tady asi až tak od novýho tisíciletí, protože až v tu dobu přestal být potřeba. :X

V pondělí byla naplánovaná cesta do maďarské vesnice v Srbsku, kde nás krásně pohostili gulášem a rakijí. Kdybych měla týden v Srbsku vyjádřit ve 3 slovech bylo by to maso-maso-maso. Ba ne, asi spíš maso-chleba-rakije. 

Jelen!

a "making of" :D

Aby těch rovinek nebylo málo. Řeka, která nikam nezatáčí.

Ve úterý večer se Srbové zas rozšoupli a pozvali nás na slavnostní tradiční tance, to bylo skvělý, hnedka jsem si s holkama z Moravy domluvila, že mě určitě musí vzít na jejich tancovačky, že tohle je oproti tomu low. Ok, tak uvidíme v říjnu <3! Jak večer postupoval, tak se tradiční tancovačky překlápěli do úplně normální diskotéky. Srbové strašně jedou electro hudbu, což na mě bylo trochu moc, ale holt, když ji furt hráli, tak se muselo tancovat.

Aneb, když Andrejka byla nejstarší ze všech účastníků.

Ten večer se pak hrála ještě jedna taková "party" hra. Kiss your bunny. Bohužel jsem ji vůbec nepochopila, ikdyž se na ní prý nedá co zkazit. Jde o to, že vás zavedou do místnosti, kam postupně vodili lidi před vámi a řekne se vám jen ať děláte to co, ostatní a že to je vše. Ok, dělala jsem tatatršta ( :D) a pak se najednou lidi začali otáčet, otočila jsem se taky a pak jsem najednou dostala facku. Proč? Byla to úplně strašná ráda, skoro mi spadly brýle a měla jsem pak na tváři červený obrys dlaně. Fakt skvělá hra -_-. Až pak mi došlo, že po tý otočce lidi řvali jakože kiss kiss kiss a já měla nastavit tvář a čeakt až mi ten přede mnou dá jakože pusu, a ono nic a dá mi facku. Ale to kiss kiss kiss jsem já neslyšela a pak vůbec nechápala :D

Ale zbytek večera byl skvělý. Zpívalo se karaoke a tak:)

Poslední večer, nebo spíš celý den, byl pro mě takový smutný, vůbec se mi nechtělo dom! Ještěže na něj máme tolik pěkných fotovzpomínek:D

moje rovnátkový BFF. Asi víte, že mám slabost pro lidi, kterým je víc než 15 a mají rovnátka. Ale pro Barču mám slabost úplně největší. Jsem tak strašně ráda, že jsem ji poznala <3 

pivní krásky s Davidem

pivní kráska sama

jak malí, já vim.. ale tomu nešlo odolat :D

Po dlouhé době na wifi ve Vršacké poště. Jestli jste si někdy mysleli, že Česká pošta je nejpomalejší veřejnou institucí a nebaví vás čekat ve frontě ani 10 minut, tak nedoporučuju tu Srbskou. Asi 30 minut kvůli debilním třem známkám. #withoutchallenge

Kapsička musí být. 

Random výber kupéčka ve vlaku z Olomouce, kam jsem si asi mohla jinam sednout, že?:D

spící roztomilouš, ještěže ji ta hlavička neupadla:D

Nejluxusnější záchody, na kterých jsem byla. Na benzínce. Za půl eura, úplná oáza. Hlavně ve srovnání s těma na maďarských hranicích za euro:D (ale hlavně že k tomu dávali paragon, lol #EET)

a poslední kousek Srbska. Dvě umyvadla, skvělý! Škoda že jen jeden kohoutek. Holt je potřeba ještě nějaký ty mouchy vychytat. 

BTW. Byla jsem v Srbsku, kde se mluvilo hlavně anglicky, ale bohužel tam byla i jedna slovenka, a víte co? Umim téměř plynně slovensky! <3 Já neviem ako je to možné.

Rovnátkářky <3

První seznamování. Maaria.

Andrejka as always

naše partička all together

čistá radost z výhry, no co.

dvakrát Woox promo. Miluju ty brýle. Můj symbol pro léto 2k16 :) Škoda jen, že mám teď mam na obou fotkách tak divnou pusu. Ikdyž to asi nebude těma fotkama. Nevadíí, ještě pár měsíců a bude vyhráno.

všichni

whale game s Markem

rozvička s Kung Fu pandou 

mokrý hvězdy

ta ta trš ta

team game

czech/serbian love story.

řveme a ukazujem rovnátka

nerozlučné

drink and drive #rakija