Stranger things

Zase jsem sem dlouho nepsala, což je škoda, ještěže mám po ruce svůj diář (a kalendář v mobilu), kterej mi pomáhá připomínat, co vlastně stálo za to.

Jednoznačně stálo za to vzít si kotě z útulku. Jmenuje se Jack, je šíleně malej a roztomilej, už stihl chytit zánět spojivek (ale přežil! první velký úspěch), ale jinak je snad zdravej a dlouho vydrží. Je to naše první kočka, co se nechá ochotně připnout do kšírů a vyjde s váma na procházku. Nelehne si na zem a šíleně nekňučí, prostě jde s vámi.

V půlce července mi odjela moje druhá holčičí polovina na druhou polokouli (východní polokouli:D). Týnka jela sice jen na 2 měsíce, ale i tak mi při loučení bylo nějak podivně smutno. Dobrá (ba přímo úplně skvělá) zpráva je, že se 5.září na tý východní polokouli potkáme. Protože Domanča vyráží do Thajska! Už dlouho jsem nezažila takovej stres s internetovou platbou jako při nákupu letenek, přece jen 20 tisíc přes paypal neposíláte každej den (kdyby to nebylo přes paypal bylo by to líťo dražší -_-).

V Praze se nám s Domem podařilo objevit úplně skvělý park, skoro oázu s jezírkem, altánkem a vodopádem. Ještě teď jsem z něj nadšená. Ale je fakt, že je přeci jen o trošku dál než Sacre Coeur a tak v něm nejsem tak pečená vařená. A taky jsem objevila cestu k tomuhle výhledu

(fotka z netu, z podzimu očividně)

Stihla jsem se rozloučit s Elis a připomenout jí, že mi slíbila, že ji můžu v Irsku během toho roku kdykoliv navštívit. 

Začala jsem na Janči doporučení číst Rychlý šípy a úplně jsem si to zamilovala, je to sice asi pro mladší kategorie a cíleno na kluky, ale nemůžu si pomoct. Je to skvělý.

Poprvý jsem si vyzkoušela lezení na lezecký stěně a byla jsem z toho hrozně nadšená. Ikdyž jsem si lezla jen ty nejjednoduší cestičky (vedle mě to lezlo asi tak 8 letý dítě), byla jsem pak hrozně vyšťavená.

Další týden nás svou návštěvou pocitli Holanďani, respektive Mas a jeho partička. Mas byl jako vždy v pohodě, jeho partička zas tolik ne. Už to, že celý dny trávili s bránikem u nás v kuchyni, mi mělo přijít podezřelý. A pak když jednou večer přišli z města (respektive šli se jen najíst a pak se zas vrátili k nám do kuchyně) a přinesli sebou litr úplně tý nejhnusnější vodky (ještě o stupeň horší než likérka Drak) mi bylo jasný, že to asi neni ta správná parta. Já šla spát asi o půlnoci a oni překvapivě někam o půlnoci vyrážej, jak jsem zjistila ráno (vstávala jsem v 7 a zrovna se vraceli), byli ve strip klubu a v bordelu. Jakože cože? Omg. Divňáci, achjo.

Jako třešničku na dortu nám ještě ucpali záchod takovym způsobem, že musíme mít novej, yay. 

To už jsem u toho už ale naštěstí nebyla, měli jsme naplánovanou akci s Juristama ve Stvolínkách. Spaní ve stanech na zahradě, grilování, výlety. Stan jsem ale neměla, naštěstí na mě zbylo místo v zahradní chatičce a bylo to bezva. Ale nejvíc bezva byla bezpochyby vířivka. Studený pivo a teplá vířivka (řadim si to do svý série "Studený pivo a teplá sprcha":D)

Blackberry

iPhone

naprosto boží výhled z kostelíku u Ostrého

Turisti

Tohle je ptáček, kterýho jsem objevila na cestě se slovy "Jee mrtvej ptáček!". Nebyl mrtvej, ale neměl k tomu daleko. Jali jsme se ho zachraňovat, Terka mu velice šikovně podávala vodu na osvěžení (na sluníčko bylo tak 40stupňů), dokonce jsme mu našli i žížalu, tu si ale nedal. Rozhodli jsme se, že ho v tom lopuchu doneseme až na zahradu a pak vymyslíme co dál, ptáček ale rozhodl za sebe, byl osvěžen na tolik, že byl i schopen mávat křidýlkama a tak vylétnul z nesoucího listu, nic se mu nestalo, ale bylo nám jasný, že dál už ho takhle neuneseme. Měl poraněnou nožičku a proto mu asi nešlo lítat a proto i prvotně zůstal trčet na tý cestě. Nakonec jsme ho nechali (umřít) ve stínu příkopu u silnice. Nebylo mu pomoci:(

V pondělí jsme s babi, dědou, mamkou a tetou vyrazili do Krkonoš. Mamka naplánovala krátkej přechod ze Sklařský Poreby až do Harrachova. Vyjeli jsme lanovkou, došli na Labskou, dali si extrémně hnusnej vývar za 70 korun (!), a došli až na Dvoračky, kde to bylo naprosto úžasný. A další den scházeli dolů do Harrachova. Počasí nám víc než přálo, a vzhledem k mojí lásce ke Krkonoším to byly dva úžasný dny.

velmi vkusný podtácek

Památka na slavení společného Annenskéh svátku <3 Bylo to po tak dlouhý době a tak super. Jsem tak šťastná, že mám tolik skvělých přátel ještě z dětství a že to naše kamarádství jakýmsi zvláštním latentním způsobem přežívá. 

V sobotu jsem úplně random vyrazila s Míšou a Sárou do Ferďáku. Naposledy jsem tam byla s Teenkou na Tomáškovejch narozkách asi tak v roce 2011 wat. Teď chalupa působila o něco smutnějším a opuštěnějším dojmem, ale asi to jinak nejde, když na ní trvale nikdo nepobývá a Míša se Sárou jezdí jen na pár dní. Bylo mi tam trochu smutno, ale takovym tim nostalgickym příjemným způsobem. 

Copak se skrývá v krabici? Moje jízdenka do Liberce! Úplně náhodou jsem ráno na autobusáku potkala paní, která "slečno mohla bych vás o něco poprosit". Z toho něco se vyklubalo morče, a tak jsem se stala převoznicí morčat. Paní mi za odměnu zaplatila cestu. Neber to.

Musela jsem se vracet do Prahy už dopoledne, protože od 1 jsem měla s Pájou naplánovaný workshop Osobní hrdost. Trvalo to celkem asi 5 hodin a mám z toho moc příjemnej pocit, musim se nad sebou víc zamýšlet a víc si věci psát, abych si pamatovala a připomínala, jak byly skvělý (což je vlastně i tak trochu účel tohohle blogu a proto si sem píšu každou kravinku, třeba o tom, jak jsem měla výborný kafe- zrovna na tom workshopu- s výbornym mlíkem, aaa když si na to vzpomenu úplně cejtim jak se ze mě stává kafař! Ale to se nestane, můj milý Earl Grayi a anglická snídaně (od Áji k svátku))

Nedělní noc jsem strávila v hostelu u Doma. V pokoji stylizovanym jako prales. Tapeta lesa na stěnách, závěsy u postelí, druhý patro, kam se leze po bytelnym žebříku a hlavně- houpačka. Houu.

V pondělí jsme konečně oslavili s Domem naše svátky. Na slavností večeři do Modrýho zubu (kterou Dom dostal jako dárek s USB na Bluetooth) se k nám přidal ještě Ládik s Marlene a Béda s Gábou.

Dala jsem si šíleně pálivý kari- na první kous, uděla jsem scénu jak je to šíleně pálivý, skoro jsem se rozbrečela, že mi Béda dokonce nabídnul, že si to se mnou vymění. Ale když ono to bylo tak dobrý! Nakonec jsem se překonala a dala si druhej kus a ten už-světě div se-tak pálivej nebyl. Olé.

Po večeři jsme šli ještě pro drinky do Tesca, že si je dáme v parku. V Tescu byla asi 5 kilometrová fronta. Fakt nekecám. Čekali jsme tam asi tak půl hodiny. A pití jsme měli venku vypitý asi tak za 5 vteřin. 

Večer jsme se vydali na cestu domů, abychom zjistili, že auto (klasicky) nestartuje, vybitá baterka, co s tim? Pán co zaparkoval vedle nás (překvapivě) neměl žádný startovací kabely a tak jediná naše šance byla stihnout poslední noční vlak. Stihli jme ho a doma jsme ještě dokoukali Stranger things, protože je to nejlepší seriál, dovolim si říct, co jsem kdy viděla.

Šíleně roztomilej a zároveň horor? Geniální mix všeho co mám na seriálech ráda. Třeba toho, že má jen 8 dílů. Což je málo, ale není to natahování do nekonečna, stejně jako u Firefly bych asi pokračování snesla, a třeba se snad i dočkáme. :)

Zítra jedu do Srbska.