Dubline, miluji tě!

Je hrozně super dávat si malý cíle, protože je pak tak jednoduchý si je plnit a mít ze sebe radost.

Moje láska od nevím kdy bylo (a je) Irsko, Dublin, The Cranberries. Vlastně všechno irský. Už kdysi dávno jsem si řikala, že se do Irska musim určitě podívat.

Což o to, na tom podívat se do Irska nic neni. Těžší bylo vymyslet s kym, jak a kdy.
Nakonec se to vyřešilo docela jednoduše. Dohodla jsem s Elis, která je tam na Erasmu (nejlepší místo pro Erasmus <3), že ji přijedu navštívit na 5 dní. Nakonec to teda dopadlo tak, že jsem byla 2 dny sama v Dublinu a 2 dny u ní. Vlastně jsem si ani nepřipouštěla, že by to bylo něco divnýho jet někam sama, tak strašně jsem se těšila, že jsem ani nestíhala bát. A to, kdo mě znáte, musíte vědět, že já jsem ve stresu prakticky z každý cesty a na cestování jsem úplně nepoužitelná. Inu, nejsem. Jsem na sebe pyšná. (jo!).
Asi si sem nebudu vypisovat všechny zážitky. Už jsem to vyprávěla tolikrát, že už mě to nebaví si psát sama pro sebe.
Snad jen takovej základní zásadní bod lonely-cestování. Kdybych byla v Dublinu s někym, nestalo by se mi, že by mě jentak v parku na lavičce oslovil Dubliňan a začal se se mnou bavit a radit mi kam vyrazit a co navštívit. To je prostě pak úplně jinej zážitek. Najednou nejste jen turisti, co chodí po mětě a fotí si pamatáky, ale bavíte se i s lidma, který tam nejsou nastrčený pro vaše pobavení (a peníze).
(Trošku zklamaná jsem byla z Temple baru- čtvrť plná barů, klubů a hospůdek. Je možný že to bylo tim, že jsem tam byla sama, ale prostě jsem nedokázala nasávat tu atmosféru (ani guinesse:D). A irish puby v Temple baru mi přišla jako největší turistická atrakce. Naštěstí jsem pak byla i v hospodách mimo centrum, tak jsem si trošku spravila chuť.)
A druhej bod lonely-cestování je zas na opačnym pólu. Protože pak nastanou chvíle, kdy byste si přáli, aby tam s váma někdo byl (a nejsou to chvíle, jakože jste sami v půl 2 ráno v centru Dublinu a potřebujete se dostat na hostel, ani to, že vám za 10 minut zavíraj Gate a vy ani ještě nevíte, jaký má vlastně číslo). Jsou to chvíle, kdy cítíte hroznou pohodu, ale přejete si aby ji někdo cítil s váma. Abyste v tom štěstí nebyli sami. (tohle se mi stalo dvakrát, pokaždý když to místo bylo romanticky osvětlený sluncem a pokaždý jsem měla hroznou chuť dát si tam špeka-což je divný, protože trávu jinak nesnášim a nekouřim, asi fakt kouzlo okamžiku).

Tak, dost keců. Jdeme na fotky :)

V Dublinu mají doubledeckery a jezdí se vlevo kdyžtak, a Irsko není v Schengenu. Teď už všechno vim. (Povšimněte si obligátního trička s Cranberries)

St. Stephens Green Park.

"Have you been to any park in Dublin?"
"Yea, I was in St.Stephens Green park"

"That s not a park, that s a square"

aha :D

všude takhe

a nebo takhle

areál University Collage Dublin, to je něco pro Čecha tak nepředstavitelnýho a tak suprovýho! Já vim, že univerzitní kampusy jsou běžná věc, ale my prostě nic takovýho nemáme, tohle je prostě město ve městě. Město plný studentů, se všim co studenti potřebujou.

aneb jak převážet 0,7 Jagera v příručním zavazadle

setkání s Elis, slavíme MDŽ s Russian Society na UCD

Můj první Guiness, první drink v Irsku.

první noční

královská zahrada, kterou jsem objevila po dvou hodinovym bloudění uličkama Dublinu. Odmítla jsem používat mapu a navigaci. Ale stálo to za to <3

jdeme

totální jaro. A prej, vezmi si něco teplýho a nepromokavýho. Jasně, aspoň že ty sluneční brýle jsem měla.

Brácha: Co to je?

Já: Prostě ulice v Dublinu.

Brácha: A proč mi to posíláš?

Já nevim, protože je to třeba hezký? :D

"Vidim, že máte turistický boty, tak to bych Vám doporučil určitě procházku do Phoenix Parku"

Ne, to nejsou turistický boty, to jsou boty z Deichmanu, co se jen tvářej jako turistický. Bohužel.

bar v Temple Baru

Praha

Abbey Court, můj hostel <3

crossroads

jak jinak, jejich národní pýcha

<33

real irish pub, cca 2 hodiny odpoledne.

Byly jsme jediný ženy a já jediná, kdo si dával cidera.

<33

no ahooj!

zmrzka, nejlepší nejlepší! A hlavně první letošní.

Nazdárek, fešáku!

Na tohle jsem se těšila <3 (píšu moc srdíček, ale nemůžu si pomoct)

moje vlasy si irský podnebí strašně zamilovaly. Žádnej hřeben, žádnej kondicionér, jen vítr a vlhko.

u Mary v kuchyni. Mary byla strašně milá paní, u který Elis bydlí.

Pamatujete si, Ájo a Teenko, jak jsme bydleli v Anglii a jak byl v koupelně takovej tríček se špuntem, který se musel vyndat, aby tekla voda?

A jak já na to zapomněla a nadávala, že mi neteče voda, a přitom sem měla štěstí, že ty trubky nepraskly?
Tak teď se mi stal zas super problém s koupelnou.. Elis mě upozorňovala na dvě věci- zapnout si ohřev vody a tlak vody. Nevim proč jsem si zapnula jen ohřev, každopádně na tlak vody jsem si vzpomněa, až když jsem se musela kroutit pod čůrkem vody, kterej vytejkal ze sprchy a snažila se pod nim umýt vlasy. Mary mi pak říkala, že si myslela, že si třeba jen čistím zuby, že by mi ho zapla, ale bylo jí blbý na mě klepat. Achjo:D