KARANTÉNA ČÍSLO 2
Tak už to dostihlo i nás. Začalo to vlastně nevinně, když kluci odjeli na soustředění s kapelou. V sobotu začaly přicházet hrozný zprávy o tom, jak se jim začínaj objevovat covidový příznaky, hrozný bolesti, horečky, kašel, obtíže při dýchání. Klukům se nedalo dovolat, protože na chalupě není signál, i to dost zkomplikovávalo celou situaci. Co teď s nima? Co teď s náma?
Nakonec se rozhodlo, že kluci budou spolu v izolaci u nás a já se prozatímně přestěhuju k Týnce. V neděli jsem teda odjela do Prahy, nakoupila zásoby, přichystala jim postele, sbalila si oblečení a notebook a jógamatku (nejdůležitější věc na trávení karantény!) a přestěhovala se k Týnce.
Klukům samozřejmě covid testy vyšly pozitivní. Nebylo to žádný překvapení. I když jsme se s klukama naposledy viděly ve čtvrtek (a příznaky se jim objevily až v sobotu, takže jsme nespadaly pod rizikový kontakty), zašly jsme si radši s Týnkou obě na testy. Obě negativní. Po mě v práci chtěli i PCR, i můj PCR byl negativní. Uf, panika zažehnána. O víkendu jsem totiž byla navštívit babi s dědou (i když s respiratorem) a viděla jsem se i s Vašíkem s Péťou, který přicházej do kontaktu zase s Péti babičkou a dědou. Týnka sice měla teplotu a nebylo ji úplně dobře, ale prý je to normálka u ní v tomhle počasí.
Já sem z ničeho nic v úterý nebo ve středu začala trošku kašlat a trošku mě bolely záda. Což se ale není čemu divit, kdybyste viděli muj workplace na gauči (kde zkroucená trávim asi tak 12 hodin denně). O víkendu už nám ale oběma bylo hej. I tak jsem ale pro jistotu šla v neděli ráno na test, abych byla čistá do práce. A ejhle, antigen my vyšel pozitivní a hned na to i PCR.
Pozn. šla jsem na test v 9:00, 9:20 jsem měla výsledky antigenu, 10:00 jsem byla na PCR a 11:00 mi volala hygiena a nařizovala karanténu. THAT WAS FAST!
Tím se rozplynula nejenom moje šance na návrat do práce, ale vyhlídka na naši nedělní procházku na Letnou na kafíčko a hlavně naše zásobování kluků na bytě. Naštěstí všechno mělo svoje řešení (až na tu procházku, s tou si budeme muset počkat až do 25.3. SPOILER ALERT: Týnce totiž vyšel pozitivní test 4 dny po mně).
Velká záhada je, kde jsme se teda všichni nakazili. Je možný, že kdybychom měli covid od stejnýho zdroje jako kluci (případně kluci byli ten zdroj), aby nám testy nejprve ukázaly negative a až po 10 dnech od kontaktu ukázaly pozitiv (a to jen mně, Týnce nejdřív antigenní test ukázal negative). A nebo je pravděpodobnější že jsme se nakazily až někde na těch testech, případně po cestě na testy? Možná by tomu odpovídal i průběh nemoci, protože kluci mají evidentně tu silnější britskou, která nastoupila fakt rychle a byla dost drastická, kdežto my jsme to zvládaly v pohodě a nic drastickýho to nebylo.
Dneska je sobota a je to přesně dva týdny od kluků prvních příznaků (a 18 dní co jsme se neviděli), zprávy od nich už zní mnohem optimističtěji. Uteklo to ale hrozně rychle. Všechny dny byly totiž prakticky stejný, já vstávám brzo, dám si snídani, zapnu si počítač a začnu pracovat. V poledne si buď něco objednám, nebo si dám jídlo co vařila Týnka den předem, v půl 6 si dáme společný kafe v kuchyni a večer si jdu zacvičit, kolem 9 si dáme společnou večeři a buďto jde Týnka ještě psát diplomku nebo jdem na něco koukat. A takhle pořád dokola.
Trochu mě štve, že sem čas nevyužila ke čtení. Měla jsem tu vůli a půjčila si od Týnky z knihovničky Murakamiho povídky Po otřesech, ale porpavdě jsem nevěděla, že to jsou povídky a že to, co mi přišlo jako dobře rozehranej a napívanej začátek románu byla vlastně celá povídka. Pak jsem se zkoušela začíst do Duny, ale nějak mi to vůbec nesedlo a nedokázala jsem se na to soustředit. Takže jediný co jsem zvládla bylo koukat na Sutis, zkouknout celý Queens Gambit a cvičit jógu (tak aspoň nějaký pozitivum :))
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)