Viva la Italia!

 aneb malá Itálie ve Velkých Žernosekách!

aneb Gabča měla v sobotu rozlučku se svobodou

My jakožto zkušené rozlučkářky jsme samozřejmě nic z rozlučky nepodcenily. Až na organizaci teda trošičku. Organizace byla trošku zmatená, vzhledem k tomu, že se vše řešilo na messengeru ve skupině 13 lidí (z čehož se až pár dní předem zjistilo, že vlastně 2 lidi vůbec nejedou). Ale ve finále všechno klaplo a vlastně možná ta celková neorganizovanost přispěla k výslednýmu uvolněnýmu rázu celý rozlučky. Rozhodně se totiž nic nehrotilo. 

Sraz byl u Gabči před barákem. Nebo v Koruně? V 10:45, nebo v 10:30? To nevím doteď. Každopádně my s Týnkou jsme dorazily až těsně před 11, protože Týnka ještě došívala Futura sposa brož. Důležitý bylo, že jsme stihly vlak směr Ústí a že jsme z něj zvládly vystoupit v Malých Žernosekách. 

Gabča vypadala nadšeně (upřímně) už od začátku a myslím, že ji to vydrželo celou rozlučku. Dokonce se ani nebránila, když jako jediná musela najednou vypít 0,5 Plzně a Aperol (sice z Wishe, ale přece). 

Vzhledem k neorganizaci vlastně vůbec nebyl žádný problém poměrně prudká přeháňka, která nám znemožnila piknik (a který byl znemožněn i tím, že holky, které ho měly připravovat, by na místo dojely zhruba po půl hodině, co jsme na místo dorazily my s Gabčou). S ohledem na déšť se nakonec rozhodlo, že pro nás jen sjedou dvě auta a piknik se změní na welcome drink na ubytování. 

A to byla ta nejlepší volba! Holky, které jely po vlastní ose autem, úplně nádherně vyzdobily altánek na zahradě u našeho ubytování tak, že to vypadalo fakt jak v pravé italské pizzerii! Kostkované červené ubrusy, květiny, vysoké svíčky, vlaječky, světýlka, bruscheta, prosecco, tiramisu - co víc italskýho si přát? Byla to naprostá bomba. 

A to sem ještě ani nezmínila naše boží outfity. Dresscode byl "House of Gucci", což zas tak moc neznamená, byl tedy ponechán velký prostor pro vlastní fantazii. Ale všechny jsme to zvládly naprosto skvěle. 

Gabča jako dáreček dostala hned na nádraží DIY brož s nápisem "Futura sposa" (což v překladu překvapivě znamená budoucí nevěsta, kdyby tu někdo náhodou neuměl italsky) a bílo modrý šátek, protože italský styl bez šátku jaksi nefunguje. K modrému šátku jsem ji slíbila něco dalšího modrého, takovou rozlučkovou klasiku - penissimo azúro. A jak se to hezky využilo na degustaci naturálních vín (kde ne všechny byly zakorkované, ale některé byly právě i na zátku). Ale s degustací předbíhám!

Po skvělém welcome drinku (kde jsme se vítali výhradně slovy "Ciao Bellaaaa" a "Bella Ciaoooo") jsme se přesunuli na oběd do pravého italského... motorestu u cesty. Jak pravé Italky jsme si prakticky všechny daly smažák s hranolkama (až na Barču co si dala pravý italský gothaj a Aničku co si dala pravé italské výpečky - protože prý smažák by na ní byl moc mastný:D).

Po obědě jsme se přesunuly k přívozu, což byla další atrakce rozlučky, kde pan převozník z nějakého důvodu poznal, že jsme parta holek na rozlučce, a že ta v bílym klobouku je nevěsta, a tak ji to nechal celé odřídit. Po cestě přes řeku jsme si mohly odškrnout i striptéra, protože na břehu se zrovna převlíkala parta kluků, která ochotně (až možná moc ochotně) pózovala zcela nahá (naštěstí než jsme dojely na břeh tak byly převlečeni). 

Z druhého břehu (Velkých Žernosek) jsme se rozpálenými, úzkými, klikatými italskými uličkami vydaly směr vinařství Porta Bohemica. Směr vinařství Porta Bohemica jsme bohužel určovaly s důvěrou v Google Maps a google maps evidentně v Porta Bohemica nikdy nebyly. Když jsme došly do poměrně slepého bodu, ze kterého by bylo nepříjemné se vracet, průzkumnice Anička vyběhla na horizont, aby zjistila, že už na nás mává paní majitelka. Teď už zbývalo jen vyškrábat se na horizont za Aničkou. Já obecně nejsem zvyklá chodit moc na podpatcích, ale chození na podpatcích do poměrně prudkýho kopce, v lesním terénu byla poměrně složitá věc! Naštěstí mi Barča a okolní stromy byly nejvěrnější oporou. 

Když jsme dorazily na vinici tak jsme podle mě všechny stěží mohly popadnout dech. Ne kvůli tomu výšlapu, ale kvůli té kráse celého místa. Uprostřed vinice stál dřevěný malý domek s krytou kamennou teráskou na které byl prostřený stůl s těma nejlepšíma dobrůtkama - ovčí sýry, brie, šlehané máslo, klobásky, salámky, škvarky (který se ve finále ukázaly jako veganský!). Každá jsme dostaly číši a začalo se s  degustací. První přišly na řadu bublinky. U nich paní ještě měla snahu nás tou degustací provázet a obohacovat nás o zajímavosti týkající se kyselinky, kvašení a naturálních vín celkově. Naštěstí už u druhého müllera pochopila, že nás víc zajímá příběh toho místa a celkově, jak se to stane, že se v srdci Středohoří začne vyrábět naturální víno. Vyprávěla nám o své rodině, o festivalový svatbě pro 200 lidí u nich na louce, o vztazích s ostatními vinaři ve vesnici. Všechno bylo moc zajímavý a krásně se to v tom odpoledním sluníčku s výhledem na vinice, Labe a celé Středohoří poslouchalo. 

vegan škvarky

Degustace byla naplánovaná do 6, naštěstí se paní degustace s náma líbila stejně jako nám degustace s ní a tak jsme seděli, popíjeli  a povídali ještě další půl hodiny. Na závěr nám nalila pálenku na rozloučenou (které se nějak lidově říká, ale teď si to nevybavím) a my vyrazily na cestu zpět na přívoz. Cesta zpátky byla trochu příjemnější, nebylo to jen tou celkovou nabitou energií, ale asi tím, že jsme šly z kopce a že jsme věděly, kam jdeme. 

 

Na přívozu nás přivítal starý známý převozník, který z nás byl podle mě fakt nadšenej (a ne jak z tý druhý rozlučky holek ve stejnejch růžovejch tričkách), cestu zpět tentokrát odřídila donna Kačka. U přívozu jsme si daly jeden final drink a utekly bez vrácení skleniček zpět na bar (rebelky!!!). 

Na ubytování holky naskákaly do bazénu, kterému do pocitu Itálie chybělo asi tak 15 stupňů. Ale na efekt (a fotky) dobrý. Z bazénu se část přesunula rovnou k pití a část k pečení pizzy. S pečením nám na dálku pomáhal Kuba Vysoký a podle mě si musel trochu vyčítat, že se nám tak ochotně nabídl s přípravou těsta a s následnou pomocí. No. Každopádně pizzy byly výborný, jak z pravé italské pizzerie (opakuju se, ale tohle přirovnání fakt sedí nejvíc). S přibývajícím večerem se otvíraly další a další vína (Milan Nestarec se tentokrát moc neukázal teda), míchaly další drinky a řešily se samý důležitý věci.

 V průběhu večera holkám přišla poměrně nečekaná zpráva od paní pronajímatelky, že za použití bazénu se platí 1500,- Kč. To se nám úplně nelíbilo, vzhledem k tomu, že využití bazénu (na těch 10 min) bychom si klidně za tu ceny odpustily, ale hlavně vzhledem k tomu, že to na bookingu bylo inzerovaný jako "v ceně". Naštěstí se to další den vyřešilo v poklidu (ráno moudřejší večera platilo víc než kde jinde), s paní jsme si to vysvětlily a nakonec nás nechala na ubytku ještě o hodinu nad rámec check-inu. 

Všechno teda dopadlo naprosto správně. Škoda jen, že ta naše Itálie nebyla na dýl. Ale o to víc bych řekla, že se všechny těšíme na svatbu. A na italský koutek, který samozřejmě bude, ať si to Gabča (nebo) Béda přeje nebo ne! :D