SKIALPY a SPLITBOARDY

V pátek večír přijela do Libercec i Ája s Marťou. Měly jsme se setkat rovnou u skilalpový půjčovny. První info  - jsme tam za minutu. Ok, čekám, 5 minut, 10 minut. Druhý info - jo tak my jsme byli za minutu v centru, teď ještě musíme najít tu půjčovnu. Říkám, je to kousek od centra, kousek od lidlu, čekám u popelnic. Tak prej jsou na místě a čekaj taky u popeplnic. Škoda že byly sice na místě, ale asi tak 30 m výškových nad tou půjčovnou. Nakonec jsme se ale sešly a otvíračku ještě stihly. 

Neměly teda úplně super systém půjčování, nebo nevim co na tom trvalo tak dlouho, každopádně jsme dost vymrzly a někomu skoro umrzly ruce. Ono je to docela nepříjemný stát půl hodiny jen v lehký bundě a bez rukavic a pak v těch rukou nýst 20kilový prkno (nebo kolik vlastně vážilo). Marťa si totiž půjčovala splitboard, což jak se ukázalo nebylo možná úplně nejlepší volba. 

My s Ájou jsem šli do klasickej skialpů. Překvapilo mě jak byly maličký a lehoučký, načež mi pán v půjčovně vysvětlil, že čim lehčí tim snažší. A že jestli nechcem freeridy (což jsme na Ještědu fakt nechtěly), tak nám to stačí. A měl pravdu, váha lyže dělá hodně, a stačilo nám to!

(jo a víme že Marťa má na fotce ty prkna obráceně)

V půjčovně nám samozřejmě vysvětlili co se mám jak zapnout, co je smrtelně nebezpečný nemít zapnutý a co je životně důležitý si pamatovat. U půjčovny jsme to všechno jen odkývaly, jakože jasnačka, nejsme blbý ne? Ale popravdě jsme tam nechtěly už víc mrznout a ještě víc zdržovat. Takže pravá sranda začala až doma, kdy jsme ta vázání, pásy a Marta i samotný spojení a rozpojení lyžin, začaly zkoumat pořádně. 

Po chvíli jsme na to ale káply a vlastně to fakt nebylo tak složitý. Navíc další den na svahu jsme byly příjemně překvapený, že s vázáním šlo v mrazu a venku manipulovat mnohem snáz než v teple bytu. 

Na stránce https://www.skialp-jested.cz/ jsme si naplánovaly trasu (Frantina, ta nejdelší, ať se hezky projdem), holky si zadaly do Garminek, já do mapy.cz a vyrazilo se. Škoda že hned po prvních 200 metrech jsme z cesty uhnuly a pak už šly na vlastní pěst. A když jsme se koenčně napojily, tak jsme se rozhodly, že přece nebudem sjíždět dolů na Pláně a pak to znovu šlapat, ale půjdem rovnou dál nahoru a kdyžtak si to pak vyjdeme celý znova (což se ukázalo jako velice smart move!)

Počasí nám přálo tak napůl. Chvilku bylo dokonce i modro a viděly jsme vysílač na Ještědu, pak se ale zatáhlo a už se to jen zhoršovalo. Což jsem v tu chvíli docela vítala, protože jsme šly zrovna část po sjezdovce a mě začínalo být strašný vedro. 

Skialpy mě překvapily že jsou vlastně pořád dost o skluzu. Jenom se do toho skluzu musí dávat větší síla, protože to je vždycky do kopce, ale za se je člověk odměneněj (oproti běžkám), že ho ten skluz nezdradí a nepodklouzne mu to dozadu. Ohledně náročnosti nedokážu úplně posoudit, šly jsme krátkou trasu a ne moc exponovanou. Oblečení jsme ale měly vymyšlený dobře. Já si nakonec brala jednu bundu (co nosím na běžky) a na sjezd dolů pod ní teplou mikinu. Kalhoty jsem měla normálně lyžařský, ale bez spodků (to bych se totiž uvařila). Ája narozdíl ode mě ale spodky měla a měla i mnohem víc vrstev, protože na zimu trpí víc. No a Marťa ta je zase jinej extrém, ta šla celou dobu v legínách (a info pro tu staroslitvou paní na Černym vrchu, která ji doporučovala sukni: prťka ji neumrzla :)) )

Došly jsme tedy na Černý vrch, což je nejvyšší bod ze kterého se už dá jen dolů. Začaly jsme přezouvat výbavu, převlíkat se a taky svačit. Během toho se na tomhle spotu vystřídalo třeba 15 skialpovejch partiček (který tohle všechno - bez svačení - zvládly asi tak za 30s) a partiček lidí s bobama. Marťa svym prknem vzbuzovala docela velkej ohlas, protože evidentně splitboardy nejsou v našich krajinách ještě tak známý. Vtipný bylo, že Marťa sama na tom byla poprvý a tak na otázky "jak se na tom pak jede dolu" ještě neuměla odpovědět. No a teď už by asi uměla, ale rozhodně by neřekla nic hezkýho. Což teda asi primárně bylo zapříčiněný tím, že měla půjčený nějaký starý model (dle jeho váhy, hran, vázání a celkově opotřebení). Celou cestu dolů trnula (a my s ní), že ty dvě drobný pacičky prostě nemůžou prkýnka udržet u sebe (a taky že ne, ty pacičky byly pořád od sebe, celý to drželo jen na tom vázání). 

My s Ájou jsme žádný problémy u přezouvání neměly. Oh wait, zapomněla jsem, jak se Áje stala přesně ta věc, před kterou nás varoval pán v půjčovně. Pásy se nikdy nesmí slepit dohromady, protože je pak už nerozdělíte!!!! Stalo se, rozdělily jsme je. No big deal. Mně zas pro změnu přestaly poslouchat teleskopický hůlky, který nejdřív nešly vyšroubovat a pak zase nedržely v požadovaný dýlce. Ale jinak jsme si nemohly na nic stěžovat.

Ještě si tu dovolim jedno poděkování lidem, kteří nás přesvědčili, ať ještě zvážíme nastavení vázání na splitboardu, vzhledem k tomu, že se na tom Marťa nemohla nejdřív ani postavit. 

Cesta dolů byla na lyžích příjemná. Takovej závan normálnosti, fakt mi to už hrozně chybí celý lyžování. Škoda byla, že člověk věděl, že je to jen jedna jízda a že neměl svoje vybavení. Zastavily jsme se na liberecký sjezdovce (btw Nová Skalka je skvělá nová sjezdovka a konečně snad Ještěd začne bejt dobrý středisko!!), aby jsme se vyfotily. Zrovna v tu chvíli jsem koukla a na protější straně sjezdovky jde nahoru můj strejda! No neni to náhodička. 

Po dojezdu dolů se Marťa omluvila, že už to balí, protože cesta nahoru ani cesta dolu pro ni nebyly zas tak satisfying, což bylo dost pochopitelný. Tak jsem ji instruovala kudy na tramvaj a jak se dostat domu. Jedna z dalších výhod Ještědu <3 MHD ze sjezdovky až domů. My s Ájou jsme nalepily pásy a vyšly znova. Ale asi tak po půl kilometru moje pásy začaly stagnovat a odlepovat se. A jít na skialpech bez pásů není moc sranda, respektive to vůbec nejde. Takže jsme náš slavnej druhej výšlap zabalily v půlce a sjely zpátky k autu. 

Doma na nás čekala skvělá večere od Týnky a Terky a večír pak fancy drinky jak z Noty nebo Nony nebo Kobry? Vždyť já už ani nevim. A podívejte na Terku jak byla smutná, že se zrovna rozhodla držet suchý únor, když se servírovaly takovýhle skvosty.

TO BE CONTINUED