...je tu Coca cola..
Vánoce jsou tady!
Vařila jsem rybu, cpu se perníčkama, zapaluju 1.svíčku na adventním věnci, hřeju si nohy z tý zimy, co je venku, když jsem se byla podívat na rozsvěcení stromečku a píšu 1.vánoční článek.
Už to tak musí přijít snad každýmu. Ta nostalgická doba Vánoc je tady.
Mám za sebou docela příjemný víkend. Ikdyž jsem nemocná. V úvozovkách.
Začalo to pátkem a kebabem k večeři, filmama v posteli. Pak u nás byla bráchova "párty"s jeho kamarádama, jenže sem o ní ani nevěděla, protože pít nemlžu kvůli lékům a ona byla celá na pití vlastně postavená...
Což, jak jsem zjistila vlastně nebylo až tak špatný. V sobotu kdy slavily narozky moje dvě nejlepší kamarádky. Ten večer jsem si užila stejně, jako kdybych pila. A dokonce se mi stejně celej večer motá dojednoho okamžiku a zapomínám, co se vlastně dělo.
Pamatuju si, jak se brácha opil, jak jsem jedla termix (a pak aLipánka :-D), jak jsem pořád pila TopTopic a musela se bavit s Kubou Magorem (kterej je fakt magor..), vyslechnout si Lufího kárání, který jsem myslela, že už fakt neunesu. Proč mi to dělá? Myslí si snad, že z toho, co jsem udělala, jak jsem jí ublížila mám radost? Myslí si, že mě to neštvalo, nemrzelo, že jsem kvůli tomu na sebe byla hrdá? Ne. Nesnášela jsem se za to. Styděla jsem se za to. Jenže.. prostě, jinak to nešlo. Zní to naivně, ale je to tak. Skoro jsem začala brečet, došly mi slova na obranu. Ve všem měl totiž pravdu. A řekl mi, že mě za to všichni odsuzujou.. Všichni, ikdyž mi do očí říkají, že ne..
Jelikož mě domů nemohl odvízt brácha, tak jsem šla spát k Dominikovi. Ráno jsme se vzbudili až ve 12 (což je můj rekord, vždycky se budím tak v 8..), ale domů jsem se dostala až asi ve 3. Kde na mě čekal hladový brácha.
Ryba se moc nepovedla. Ale co, zkusim to příště.
Vařila jsem rybu, cpu se perníčkama, zapaluju 1.svíčku na adventním věnci, hřeju si nohy z tý zimy, co je venku, když jsem se byla podívat na rozsvěcení stromečku a píšu 1.vánoční článek.
Už to tak musí přijít snad každýmu. Ta nostalgická doba Vánoc je tady.
Mám za sebou docela příjemný víkend. Ikdyž jsem nemocná. V úvozovkách.
Začalo to pátkem a kebabem k večeři, filmama v posteli. Pak u nás byla bráchova "párty"s jeho kamarádama, jenže sem o ní ani nevěděla, protože pít nemlžu kvůli lékům a ona byla celá na pití vlastně postavená...
Což, jak jsem zjistila vlastně nebylo až tak špatný. V sobotu kdy slavily narozky moje dvě nejlepší kamarádky. Ten večer jsem si užila stejně, jako kdybych pila. A dokonce se mi stejně celej večer motá dojednoho okamžiku a zapomínám, co se vlastně dělo.
Pamatuju si, jak se brácha opil, jak jsem jedla termix (a pak aLipánka :-D), jak jsem pořád pila TopTopic a musela se bavit s Kubou Magorem (kterej je fakt magor..), vyslechnout si Lufího kárání, který jsem myslela, že už fakt neunesu. Proč mi to dělá? Myslí si snad, že z toho, co jsem udělala, jak jsem jí ublížila mám radost? Myslí si, že mě to neštvalo, nemrzelo, že jsem kvůli tomu na sebe byla hrdá? Ne. Nesnášela jsem se za to. Styděla jsem se za to. Jenže.. prostě, jinak to nešlo. Zní to naivně, ale je to tak. Skoro jsem začala brečet, došly mi slova na obranu. Ve všem měl totiž pravdu. A řekl mi, že mě za to všichni odsuzujou.. Všichni, ikdyž mi do očí říkají, že ne..
Jelikož mě domů nemohl odvízt brácha, tak jsem šla spát k Dominikovi. Ráno jsme se vzbudili až ve 12 (což je můj rekord, vždycky se budím tak v 8..), ale domů jsem se dostala až asi ve 3. Kde na mě čekal hladový brácha.
Ryba se moc nepovedla. Ale co, zkusim to příště.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)