Přátelé přicházejí a odcházejí, mizí a jsou znovu nalézáni

V poslední době mám pocit, že to je zase špatný..
Že si zase s nikym nerozumim a nemam co říct. S nikym je myšleno s mojí Elitou..
Po tom, co mi řek Lufí v sobotu se tomu ani nedivim.

Ale přijde mi, že už se s nima snad ani nemám o čem bavit. A oni se o tom se mnou bavit ani nechtějí. Tajný papírky, posunky, vtípky, narážky, náznaky, úsměvy, pohled... To já nechápu, a oni nechtějí, abych to pochopila.
Což je pro mě dost smutný.. ale můžu si za to sama. Aspoň, že tady se litovat můžu.

S lidma, se kterými bych ještě před půlrokem prokecala dlouhý noci se teď na chodbě pozdravim a maximálně usměju a úplně totálně maximálně s nima večer na FB napíšu pár zpráv o tom, jak zase uděláme nějakou nezapomenutelnou akci a jak mi chybí starý časy..

Jenže nevim, jestli je to až tak pravdy. Jo, ty časy, kdy jsem kolem sebe měla 5 nejlepších kamarádek, kterejm sem mohla říct všechno a ve všem mi rozumněly, byly naprosto totálně suprový. Ale teď zkoušim zas něco jinýho. A to chodit s naprosto totálně suprovym klukem. Bez nejlepších kamarádek.