Something is wrong
Na dnešek jsem se vlastně i docela těšila. Po včerejší odpolední nudě, kdy hrál Dominik v Praze a já se učila biologii.
Jenže nějak dneska nic nevyšlo /až na tu biologii, ta mě jediná potěšila,ikdyž 1 to rozhodně nebude../. O volný hodiny jsem byla na hrozně hnusnym obědě a pak se učila o odborném popisu a připravovala si sloh na zítřek. Mezitim jsem si psala s lidma, se kterejma jsem se nebavila už docela dlouho. A asi zase dlouho bavit nebudu. Taky jsem psala Dominikovi SMS, v kolik přijede. Na začátku Historie v AJ mi napsal, že tu bdue tak za hodinu a půl.
Přetrpěla jsem 2 hodiny anglčtiny (vlastně mě to i docela bavilo, jako vždycky, ale hrozně jsem se na něj těšila.) a vyrazila směrem k němu s tim, že mi třeba cestou napíše, že už dorazil a nebo, že ho potkám v autě.
Nenapsal, nepotkala jsem ho.
KDyž už jsem byla ve městě, tak jsem aspoň koupila mamce dárek. Vynesla tuny tříděnýho odpadu a konečně se dostala domů na ICQ, kde mi napsal, proč jakože jsem nepřišla.. Achjo. Nepřišla mi SMS, že už je doma, ať se stavim.
Já vim, je to maličkost, ale hrozně mi to ovlivnilo náladu. Mohla jsem být s ním. A přijde mi divný, že mi to tolik chybí, ale prostě si to musim přiznat. Není to ještě chorobný? Den? No.. nevim, asi bych to měla i pro naše dobro omezovat.
Přijela babička, ale já stejně šla nahoru psát sloh a na blog a hrát ICY tower na uklidnění..
Přijde mi, že je zase všechno špatný, a to, že se mi včera Lufí omlouval, za to, co řikal na oslavě je stejně jedno.. Vim, na čem jsem. Jdu se zabít.
Jenže nějak dneska nic nevyšlo /až na tu biologii, ta mě jediná potěšila,ikdyž 1 to rozhodně nebude../. O volný hodiny jsem byla na hrozně hnusnym obědě a pak se učila o odborném popisu a připravovala si sloh na zítřek. Mezitim jsem si psala s lidma, se kterejma jsem se nebavila už docela dlouho. A asi zase dlouho bavit nebudu. Taky jsem psala Dominikovi SMS, v kolik přijede. Na začátku Historie v AJ mi napsal, že tu bdue tak za hodinu a půl.
Přetrpěla jsem 2 hodiny anglčtiny (vlastně mě to i docela bavilo, jako vždycky, ale hrozně jsem se na něj těšila.) a vyrazila směrem k němu s tim, že mi třeba cestou napíše, že už dorazil a nebo, že ho potkám v autě.
Nenapsal, nepotkala jsem ho.
KDyž už jsem byla ve městě, tak jsem aspoň koupila mamce dárek. Vynesla tuny tříděnýho odpadu a konečně se dostala domů na ICQ, kde mi napsal, proč jakože jsem nepřišla.. Achjo. Nepřišla mi SMS, že už je doma, ať se stavim.
Já vim, je to maličkost, ale hrozně mi to ovlivnilo náladu. Mohla jsem být s ním. A přijde mi divný, že mi to tolik chybí, ale prostě si to musim přiznat. Není to ještě chorobný? Den? No.. nevim, asi bych to měla i pro naše dobro omezovat.
Přijela babička, ale já stejně šla nahoru psát sloh a na blog a hrát ICY tower na uklidnění..
Přijde mi, že je zase všechno špatný, a to, že se mi včera Lufí omlouval, za to, co řikal na oslavě je stejně jedno.. Vim, na čem jsem. Jdu se zabít.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)