O kráse a humanismu

Dneska ve škole, při velkém nic nedělání (měla to být ironie, protože je těsně před pololetním a všichni se snaží uzavřit známky už teď, ale vlastně není, protože se vážně nic moc nedělalo) mě napadlo přemýšlet o tom, s jakými lidmi se bavím. A došla sem k závěru, že si vybírám jen ty, kteří mi přijdou hezcí.

V životě mě moc štěstí nepotkalo, ale za to mě potkali ti správní lidé. 

Všechny moje kamarádky mi přijdou, když to řeknu otevřeně, prostě krásný. Asi to není běžné, psát o kráse svých kamarádek články, ale tohle má trochu jinej smysl, než zase zadávat podněty k tomu, že se mi líbí holky :D


Když jsem s nima přijdu si daleko líp. Asi bych se nemohla bavit s někym, kdo se mi nelíbí, jsem na to příliš povrchní. A třeba jít s ni(m) někam do společnosti, nebo se jen tak bavit by mi přišlo skoro až trapný. (představila jsem si nejošklivější holku co znám, jak s ní někde paříme na diskotéce-to prostě nejde.) Přišla bych si totiž pak trapně i já. Kamarádi totiž dotváří vaši osobnost a celkový dojem, jak na lidi působíte.   Kdybych se bavila s jinými lidmi, byla bych asi úplně jiná.

Asi budu muset zapracovat na lepšim vyjádřováním. Nemůžu všechno svádět na to, že mě to tak spontánně napadlo.
Dneska jsme si "vybrali", kam se chceme dál v životě potácet. Hurá na humanitní obory! Uaaa to je převrat co?  A v příručce jsem se dočetla, že je kladen velký důraz na slohy a seminární práce. Takže budu psát, psát a spát. (ano, spát).
Po dlouhý době jsme šla ven s Verčou. A vybíraly jsme přehrávač gramofonovejch desek :))

Dneska je maturák, na který nejdu a zítra, na který jdu..
A stále nevím, co si vzít za šaty..