Der Gletcher, die Pisten, die Alpen!
ano ano ano, jak se mi ta slovíčka ze zkoušení z němčiny hodila!
Čtyři dny lyžování v Tirolských Alpách jsem si suprově užila :) Až na ty otřesný mínusdvacetavícový mrazy (který se nedaly přežít jinak než v hospodě, což se nikdy neobešlo bez vydatné Gulassuppe a Schiwasser, což se taky neobešlo bez zvýšených výdajů za jídlo..).
Bydleli jsme v krásnym apartmánu se dvěma koupelnama (my měli dokonce i fén!), k snídani jsme dostávaly výborný pravý rakouský houstičky a z okna výhled na ledovec Kaunertal.
Vedle penzionu chovala paní majitelka kravičky. Celkem jich tam stálo 10+jedno malý roztomilý telátko. Ty krávy ale moc roztomilý nebyly. Byly skoro stejně vysoký jako já (takže sem se jich při každym jejich ostřejším pohybu trochu bála) a neuvěřitelně smrděly, což se teda dalo čekat. Jo a viděla sem jednu krávu čůrat. Super zážitek :D
Jako první středisko jsme zvolili Fiss-Ladis. Hned na začátku mě dostaly 3 kabinkový lanovky. Upřímně já byla vždycky zvyklá tak na 1 a i to mi přišlo jako dobrej základ pro dobrý středisko, a tady hned tři najednou. Vyjeli jsme nahoru jednou z nich a už nás vítalo sluníčko, což prvnímu dojmu jedině pomohlo. První jízda byla naprosto pohádková. Novej urolbovanej sníh, žádný lidi, slunce. V tomhle středisku jsem taky objevila největší "pecku" toho zájezdu, a to-věřtečine-záchody na horní stanici lanovky. Už podle názvu Crystal toillets to značilo něco víc, a tak sem to šla hned vyzkoušet. Už se vám někdy stalo, že sedíte na záchodě a proti vám je celá prosklená stěna s výhledem na panorama Alp? Ne? Mě jo a je to to nejlepší čůrání, co sem kdy zažila! :D (na horním obrázku je vyfocena Crystal Cube, ke které ty záchody patřily.)
Další den jsme po dlouhém rozmýšlení vybrali ledovec Kaunertal. Což se ukázalo jako ta nejlepší volba, jelikož byla inverze a přeci jen ve 3500m už to bylo znát a tak bylo krásně slunečno, leč zima. A to pořádná, protože si asi dokážete představit, od čeho je odvozené slovo ledovec. Od ledu. Dokonce jsem si na něj i sáhla! Není to vůbec ten klasický led, co se lepí na ruce a po chvíli taje. Tohle byla spíš prostě studená modře průsvitná skála. Tohle středisko mělo výhodu, že společně s náma tak bylo asi tak dalších 50 lidí, což je hodně málo a prakticky jsme měli svah pro sebe.
Třetí a čtvrtý den jsme strávili v Nauders, což je pro bráchu něco jako svatyně lyžování, protože právě tam se defakto učil pořádně lyžovat (a já ne, protože sme byla ještě moc malá, chachá). Nauders mě trošku zklamalo-málo sjezdovek, hodně lidí, zima. Ale jen do té doby, než jsme objevili tu druhou (lepší) část střediska. Celá bílá ledová hora pokrytá kilometry perfektně upravených sjezdovek a jako bonus, žádní další lyžaři. Prostě pohádka.
Cesta zpátky trvala skoro dvakrát tolik, co cesta tam. Aneb klasický mnichovský STAU. Nakonec jsme to ale zvládli a v 10 večer už jsme byli doma :)
A ještě přidám něco opravdu raritního. Kdo si myslel, že na Kašíka jsem už zapomněla?!
Čtyři dny lyžování v Tirolských Alpách jsem si suprově užila :) Až na ty otřesný mínusdvacetavícový mrazy (který se nedaly přežít jinak než v hospodě, což se nikdy neobešlo bez vydatné Gulassuppe a Schiwasser, což se taky neobešlo bez zvýšených výdajů za jídlo..).
Bydleli jsme v krásnym apartmánu se dvěma koupelnama (my měli dokonce i fén!), k snídani jsme dostávaly výborný pravý rakouský houstičky a z okna výhled na ledovec Kaunertal.
Vedle penzionu chovala paní majitelka kravičky. Celkem jich tam stálo 10+jedno malý roztomilý telátko. Ty krávy ale moc roztomilý nebyly. Byly skoro stejně vysoký jako já (takže sem se jich při každym jejich ostřejším pohybu trochu bála) a neuvěřitelně smrděly, což se teda dalo čekat. Jo a viděla sem jednu krávu čůrat. Super zážitek :D
Jako první středisko jsme zvolili Fiss-Ladis. Hned na začátku mě dostaly 3 kabinkový lanovky. Upřímně já byla vždycky zvyklá tak na 1 a i to mi přišlo jako dobrej základ pro dobrý středisko, a tady hned tři najednou. Vyjeli jsme nahoru jednou z nich a už nás vítalo sluníčko, což prvnímu dojmu jedině pomohlo. První jízda byla naprosto pohádková. Novej urolbovanej sníh, žádný lidi, slunce. V tomhle středisku jsem taky objevila největší "pecku" toho zájezdu, a to-věřtečine-záchody na horní stanici lanovky. Už podle názvu Crystal toillets to značilo něco víc, a tak sem to šla hned vyzkoušet. Už se vám někdy stalo, že sedíte na záchodě a proti vám je celá prosklená stěna s výhledem na panorama Alp? Ne? Mě jo a je to to nejlepší čůrání, co sem kdy zažila! :D (na horním obrázku je vyfocena Crystal Cube, ke které ty záchody patřily.)
Další den jsme po dlouhém rozmýšlení vybrali ledovec Kaunertal. Což se ukázalo jako ta nejlepší volba, jelikož byla inverze a přeci jen ve 3500m už to bylo znát a tak bylo krásně slunečno, leč zima. A to pořádná, protože si asi dokážete představit, od čeho je odvozené slovo ledovec. Od ledu. Dokonce jsem si na něj i sáhla! Není to vůbec ten klasický led, co se lepí na ruce a po chvíli taje. Tohle byla spíš prostě studená modře průsvitná skála. Tohle středisko mělo výhodu, že společně s náma tak bylo asi tak dalších 50 lidí, což je hodně málo a prakticky jsme měli svah pro sebe.
Třetí a čtvrtý den jsme strávili v Nauders, což je pro bráchu něco jako svatyně lyžování, protože právě tam se defakto učil pořádně lyžovat (a já ne, protože sme byla ještě moc malá, chachá). Nauders mě trošku zklamalo-málo sjezdovek, hodně lidí, zima. Ale jen do té doby, než jsme objevili tu druhou (lepší) část střediska. Celá bílá ledová hora pokrytá kilometry perfektně upravených sjezdovek a jako bonus, žádní další lyžaři. Prostě pohádka.
Cesta zpátky trvala skoro dvakrát tolik, co cesta tam. Aneb klasický mnichovský STAU. Nakonec jsme to ale zvládli a v 10 večer už jsme byli doma :)
A ještě přidám něco opravdu raritního. Kdo si myslel, že na Kašíka jsem už zapomněla?!
Fajn blog, konečně něco, kde se to nehemží jen fotkami outfitů :) i follow you :)
OdpovědětVymazathttp://terezathnksforeverynewday.blogspot.com/