Jééé :) dududududu

-
ňa ňa ňaňaňa
Tumblr_lzr6orwzkp1qelq1qo1_1280_large
Včerejší první jízdu v autoškole jsem si suprově užila. Je to jednodušší než se to zdá(lo-mě). Ale zase to nechci brát až tak na lehkou váhu, protože, to že se dokážu rozjet a řadit vlastně moc neznamená. Když k tomu započítám to, že vždycky zapomenu zapnout světla a dokonce si ani nevzpomenu zapnout pás. Před křižovatkou nohu na spojku taky nedávám, do zrcátek se nedívám, couvat neumim, blikat umim (jen vždycky trochu zmatkuju na kruhovym objezdu), jo a taky neumim brzdit. Ale to se snad naučim.

Klidně bych měla jízdy každej den .


Další zajímavé věci v mém životě se asi nedějí. Až na těstovinový salát, který se dneska děl a zítra se bude dít k svačině. Mňam mňam mňamňamňam.

Jo vlastně jo-včerejší focení s Týnkou. To se nám zas něco povedlo :) .




Jinak se mam super, škola je super, jídlo je super, lidi jsou super. Co víc si přát?
zebru a kočičku

Komentáře

  1. Anonymní22 února, 2012

    Mě teď taky kámoš bude učit jezdit. :D Ne neporadila jsi mi to, ale vykoumala jsem to zanedlouho :D Taky mě baví život, jsou takový ty chvíle kdy si říkáš, tyjova život je sranda. A nemyslim tim alkohol, takový ty okamžiky, kdy se rozhlídneš kolem a zjistíš, že život je fakt pecka. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní22 února, 2012

    Jinak, je to Florette :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuju za každý komentář :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roadtrip no. VI

-
Obrázek
 Procházim si staré složky v notebooku a narazim na výběr fotek z roadtripu léta páně 2021. Jinými slovy na fotky 2 roky staré, ale pořád z našeho nejaktuálnějšího roadtripu, které dosud nespatřily světlo internetového světa. Což je dost škoda, protože si svůj time to shine víc než zaslouží. Fotočlánek z roadtripu přichází jen s téměř dvou letým zpožděním právě 3...2...1... teď! Hvězdné trio.  50 % řidič, 50 % prudič 100 % kameraman 50 % řidič, 50 % plánovač myslím, že role máme rozdělený hezky (jako každej rok)  Toho roku 2021 (což je tak dáááávno) jsme vyrazili poměrně netradičně až v září a jako destinaci jsme zvolili Chorvatsko protože jsme chtěli k moři, který má víc než 17 stupňů a do Itošky se nám nechtělo.  Září mělo svoje plusy i mínusy. Plusem jednoznačně bylo málo lidí, volný kempy, volný města, menší provoz, menší vedro. Hlavním mínusem byla hlavně brzká tma! To nám nějak nedošlo. Často se nám tak stalo, že jsme do kempu dojížděly až za tmy a za tmy rozbalovaly stan, vařily
A dál?»

SKIALPY a SPLITBOARDY

-
Obrázek
V pátek večír přijela do Libercec i Ája s Marťou. Měly jsme se setkat rovnou u skilalpový půjčovny. První info  - jsme tam za minutu. Ok, čekám, 5 minut, 10 minut. Druhý info - jo tak my jsme byli za minutu v centru, teď ještě musíme najít tu půjčovnu. Říkám, je to kousek od centra, kousek od lidlu, čekám u popelnic. Tak prej jsou na místě a čekaj taky u popeplnic. Škoda že byly sice na místě, ale asi tak 30 m výškových nad tou půjčovnou. Nakonec jsme se ale sešly a otvíračku ještě stihly.  Neměly teda úplně super systém půjčování, nebo nevim co na tom trvalo tak dlouho, každopádně jsme dost vymrzly a někomu skoro umrzly ruce. Ono je to docela nepříjemný stát půl hodiny jen v lehký bundě a bez rukavic a pak v těch rukou nýst 20kilový prkno (nebo kolik vlastně vážilo). Marťa si totiž půjčovala splitboard, což jak se ukázalo nebylo možná úplně nejlepší volba.  My s Ájou jsem šli do klasickej skialpů. Překvapilo mě jak byly maličký a lehoučký, načež mi pán v půjčovně vysvětlil, že čim leh
A dál?»