I will be king and you will be queen

Tak jsem zase emočně na výši, nebo respektive v rovině. Well-balanced. Prostě už nejsem down.

Sakra proč na mě každej hned pozná, když mi něco je?
Nojo, v poslední době mi to dělá problém. Stačí jeden pohled a každej si hned přečte, co mě štve (=přečte ve výrazu tváře, ne v tomhle blogu).

Ve středu jsme byli se školou na Macbethovi. Klasická moderna ala Divadlo v Dlouhé. Upřímně nechápu, proč tam ještě stále jezdí ti, kteří Shakespeara chtěji jen v klasickém provedení.
 To si ještě nezvykli, že na to se tady prostě nehraje? Že jim stačí jedna scéna s výměnou dvou židlí, houpacího koně a jednoho stolu-hrobu? Já jsem na tohle asi velmi nenáročný divák, protože na rovinu řikám, že mě se to líbilo. (ikdyž teď jsem schopna říct, že se mi líbil i Vějíř s broskvovými květy, a o tom vlastně docela pochybuju). Ale ne, tohle se mi vážně líbilo. Každej to musela pochopit svým způsobem, všechny narážky a náhražky. No a někdo to nepochopil vůbec a pak se mu nedivim, že se mu to nelíbilo a nejvíc se divil tomu, proč po sobě na jevišti hážou brambůrky ve smyslu vraždy. Taky se mi u toho šíleně líbila hudba.

->