Tramvajová dobrodružství no.2
Už bylo jasné, co od téhle akce očekávat- páteční čtvrtek. Nakoupilo se víno a toptopic, sedlo na autobus a v Praze přestoupilo na tramvaj.
Cesta příjemně ubíhala, víno nepříjemně ubývalo! Všude miliony lidí, všude vedro, dusno. Když jsme vystoupily na Lipanský, měly jsme ještě hrozně moc času do začátku, dopily jsme vino a našly příjemnej parčík pro další víno jako dělaný. Asi za hodinu (??) jsme šly za klukama do baru, kde pili citronový Hoegaarden z obřích půllitrů. Smáli jsme se čtvrtečnímu vydání dívky Blesku, povídali o minulých akcích, dokonce mi ještě přispěly na nová dveře. A pak se šlo dolu do klubu, nemusela jsem platit vstup, jo! Ale stejně zrovna žádná kapela nehrála a tak jsme vyšli zase na vzduch a s holkama si koupily další víno. Seděly v parku, pily, sledovaly paní co si holila nohy v okně, hladily si psa Nel (a volaly Ne! Ke mně! :D) a užívaly si teplýho květnovýho večera.
Když začaly hrát kluci moc lidí tam už nebylo, ale to nevadilo. Bavily jsme se pod pódiem se dvojicí Španělů-docela mi ta angličtina šla! Šly jsme na panáka, kde po nás chtěly občanku (chachá), zahrála jsem si na kytaru, nějakýho cizího kluka na ulici (klasicky Zombie :D), smály se klukovi o berlích, že je postiženej a tak...
Večer se klasicky poved, i v noci se mi hezky spalo, a ani ráno to nebylo nijak strašný. Horší to bylo další den, když jsme šli pěšky až na Hlavák pěšky, úplně unavená, nenajezená, v hroznym vedru.. Doma jsem jen odpadla a šla si lehnout. Byla jsem absolutně nepoužitelná.
A úplně dobře mi bylo až v sobotu ráno.
Suprovost těhle akcí se skládá ze dvou věcí: akce samotná+rekapitulace a vzpomínky. Dáte dohromady všechno to, co si pamatujete a tak znovuobjevíte spoustu věcí, které vám už z paměti vypadly. A řikáte si: ajooo vlastně!
No ale někdy stejně nezjistíte, ani ve dvou, co se vlastně dělo. Konkrétně teď v případě záhadných modřin na stehnách..
Cesta příjemně ubíhala, víno nepříjemně ubývalo! Všude miliony lidí, všude vedro, dusno. Když jsme vystoupily na Lipanský, měly jsme ještě hrozně moc času do začátku, dopily jsme vino a našly příjemnej parčík pro další víno jako dělaný. Asi za hodinu (??) jsme šly za klukama do baru, kde pili citronový Hoegaarden z obřích půllitrů. Smáli jsme se čtvrtečnímu vydání dívky Blesku, povídali o minulých akcích, dokonce mi ještě přispěly na nová dveře. A pak se šlo dolu do klubu, nemusela jsem platit vstup, jo! Ale stejně zrovna žádná kapela nehrála a tak jsme vyšli zase na vzduch a s holkama si koupily další víno. Seděly v parku, pily, sledovaly paní co si holila nohy v okně, hladily si psa Nel (a volaly Ne! Ke mně! :D) a užívaly si teplýho květnovýho večera.
Když začaly hrát kluci moc lidí tam už nebylo, ale to nevadilo. Bavily jsme se pod pódiem se dvojicí Španělů-docela mi ta angličtina šla! Šly jsme na panáka, kde po nás chtěly občanku (chachá), zahrála jsem si na kytaru, nějakýho cizího kluka na ulici (klasicky Zombie :D), smály se klukovi o berlích, že je postiženej a tak...
Večer se klasicky poved, i v noci se mi hezky spalo, a ani ráno to nebylo nijak strašný. Horší to bylo další den, když jsme šli pěšky až na Hlavák pěšky, úplně unavená, nenajezená, v hroznym vedru.. Doma jsem jen odpadla a šla si lehnout. Byla jsem absolutně nepoužitelná.
A úplně dobře mi bylo až v sobotu ráno.
Suprovost těhle akcí se skládá ze dvou věcí: akce samotná+rekapitulace a vzpomínky. Dáte dohromady všechno to, co si pamatujete a tak znovuobjevíte spoustu věcí, které vám už z paměti vypadly. A řikáte si: ajooo vlastně!
No ale někdy stejně nezjistíte, ani ve dvou, co se vlastně dělo. Konkrétně teď v případě záhadných modřin na stehnách..
Tak to je vyprávění jako vínko :D Asi budu muset co nejdřív vlítnout taky na nějakej koncert, jinak to nevidim :)
OdpovědětVymazat