Ten život, kterej zachráníš, může být tvůj

-
Včera jsem si přišla jak v srpnu. A všechno už bylo v pohodě. A bouřku jsme dokonce přečkali vevnitř. A v noci nám nebyla zima. A hrála jsem na tamburínu a dokonce jsem hrála do rytmu! A jsem ráda, že už nemám ráda vodnici. 

Komentáře

Okomentovat

Děkuju za každý komentář :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roadtrip no. VI

-
Obrázek
 Procházim si staré složky v notebooku a narazim na výběr fotek z roadtripu léta páně 2021. Jinými slovy na fotky 2 roky staré, ale pořád z našeho nejaktuálnějšího roadtripu, které dosud nespatřily světlo internetového světa. Což je dost škoda, protože si svůj time to shine víc než zaslouží. Fotočlánek z roadtripu přichází jen s téměř dvou letým zpožděním právě 3...2...1... teď! Hvězdné trio.  50 % řidič, 50 % prudič 100 % kameraman 50 % řidič, 50 % plánovač myslím, že role máme rozdělený hezky (jako každej rok)  Toho roku 2021 (což je tak dáááávno) jsme vyrazili poměrně netradičně až v září a jako destinaci jsme zvolili Chorvatsko protože jsme chtěli k moři, který má víc než 17 stupňů a do Itošky se nám nechtělo.  Září mělo svoje plusy i mínusy. Plusem jednoznačně bylo málo lidí, volný kempy, volný města, menší provoz, menší vedro. Hlavním mínusem byla hlavně brzká tma! To nám nějak nedošlo. Často se nám tak stalo, že jsme do kempu dojížděly až za tmy a za tmy rozbalovaly stan, vařily
A dál?»

SKIALPY a SPLITBOARDY

-
Obrázek
V pátek večír přijela do Libercec i Ája s Marťou. Měly jsme se setkat rovnou u skilalpový půjčovny. První info  - jsme tam za minutu. Ok, čekám, 5 minut, 10 minut. Druhý info - jo tak my jsme byli za minutu v centru, teď ještě musíme najít tu půjčovnu. Říkám, je to kousek od centra, kousek od lidlu, čekám u popelnic. Tak prej jsou na místě a čekaj taky u popeplnic. Škoda že byly sice na místě, ale asi tak 30 m výškových nad tou půjčovnou. Nakonec jsme se ale sešly a otvíračku ještě stihly.  Neměly teda úplně super systém půjčování, nebo nevim co na tom trvalo tak dlouho, každopádně jsme dost vymrzly a někomu skoro umrzly ruce. Ono je to docela nepříjemný stát půl hodiny jen v lehký bundě a bez rukavic a pak v těch rukou nýst 20kilový prkno (nebo kolik vlastně vážilo). Marťa si totiž půjčovala splitboard, což jak se ukázalo nebylo možná úplně nejlepší volba.  My s Ájou jsem šli do klasickej skialpů. Překvapilo mě jak byly maličký a lehoučký, načež mi pán v půjčovně vysvětlil, že čim leh
A dál?»