DVA CET
Cítím se tak nějak.. úplně stejně.
Ale ve středu (na moje narozeniny), jsem se kupodivu cítila opravdu opravdu výborně. Jako když fakt přišla nějaká zlomová změna. A změna k lepšímu, což jsem nečekala.
Pro jistotu jsem nešla do školy, abych si nezkazila narozeninovej den (..měla jsem jen jednu přednášku, takže tak.).
A podle plánu začít dělat něco jinak, jsem si šla ráno zaběhat. Olalá. Nevím jestli to provedu ještě někdy, každopádně běhání asi neni můj šálekčaje kávy. Snažila jsem se, nevyšlo to a nechala jsem se docela snadno odradit. Ikdyž ten vyčerpávající pocit potom byl vlastně docela příjemnej. Jakože konečně něco zas dělám. Navíc se mi v těle ještě ozývaly dozvuky včerešího cvičeníčka. To se začínaj rýsovat svaly, že jo?
Dalšímu pocitu dobrýho pocitu přispěly všechny přání k narozeninám od lidí, od kterých bych to ani nečekala. Prostě taková ta dočasná oblíbenost. Ale úplně nejlepší dárek, co jsem mohla dostat bylo přání od Dity. Achjo, zní to strašně klišovitě, ale já od tý doby co jsem si přečetla (a vyluštila!) tu zašifrovanou zprávu a oznámením, jestli mi přišel dopis (a běžela do schránky si přečíst dopis!) se mi zvedla nálada, která už asi tak měsíc (od našeho nebavení) podvědomě plavala pořád někde kolem bodu 0.
Skvělej den jsme zakončily s Teenkou na večeřičce (jako správný dvacítky) a pak ještě s Martou v čajovně (jako správný dvacítky, co se cítí na 16 :)) ).
A když jsem šla ten večer domu, tak jsem se hrozně usmívala a hrozně jsem si záviděla, jak mám super život. A přitom stačilo TAK málo aby se všechno špatný otočilo v něco dobrýho.
Další dny už ale zas byly tak trochu obyčejný. Dočítám Pána Prstenů poslední díl. Připravuju oslavu pro kamarády (tentokrát scifi/galaxy styl, blbý téma, ale co nadělám, když nám s bráchou bude 42)
Ale ve středu (na moje narozeniny), jsem se kupodivu cítila opravdu opravdu výborně. Jako když fakt přišla nějaká zlomová změna. A změna k lepšímu, což jsem nečekala.
Pro jistotu jsem nešla do školy, abych si nezkazila narozeninovej den (..měla jsem jen jednu přednášku, takže tak.).
A podle plánu začít dělat něco jinak, jsem si šla ráno zaběhat. Olalá. Nevím jestli to provedu ještě někdy, každopádně běhání asi neni můj šálek
Dalšímu pocitu dobrýho pocitu přispěly všechny přání k narozeninám od lidí, od kterých bych to ani nečekala. Prostě taková ta dočasná oblíbenost. Ale úplně nejlepší dárek, co jsem mohla dostat bylo přání od Dity. Achjo, zní to strašně klišovitě, ale já od tý doby co jsem si přečetla (a vyluštila!) tu zašifrovanou zprávu a oznámením, jestli mi přišel dopis (a běžela do schránky si přečíst dopis!) se mi zvedla nálada, která už asi tak měsíc (od našeho nebavení) podvědomě plavala pořád někde kolem bodu 0.
Skvělej den jsme zakončily s Teenkou na večeřičce (jako správný dvacítky) a pak ještě s Martou v čajovně (jako správný dvacítky, co se cítí na 16 :)) ).
je nám 16 a hrozně rády se fotíme s vodnicí :))
A když jsem šla ten večer domu, tak jsem se hrozně usmívala a hrozně jsem si záviděla, jak mám super život. A přitom stačilo TAK málo aby se všechno špatný otočilo v něco dobrýho.
Další dny už ale zas byly tak trochu obyčejný. Dočítám Pána Prstenů poslední díl. Připravuju oslavu pro kamarády (tentokrát scifi/galaxy styl, blbý téma, ale co nadělám, když nám s bráchou bude 42)
loňská 90s party :))
včerejší meeting v Barbaru, brýlatý kočičky
a naše ospalá kočička
dárek k narozeninám od bráchový holky :))
jak jsem dělala chůvu <33 :)
jak jsem zase pozadu s galaxy módou (která už je trapná a nosí ji jen dvanáctky) a jak mám nějak moc dlouhej zadek (protože ty legíny jsou až do pasu!:D)
poslouchám teď asi tak tohle: http://www.youtube.com/playlist?list=PLKNUUzHTa64t_9hrith_-wMc0PN6670L1
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)