"Budapestlánomáš"

Srpen-jedna velká neděle.
Ale vlastně mám srpen docela ráda, asi to bude tím, že pro mě je onou velkou nedělí až září, protože škola začíná 1.října (škola miláček prostě).

A navíc v srpnu se toho ještě tolik může stát!

Hlavně v Praze, kde se prakticky pořád něco děje.
A navíc se toho hodně děje i někde jinde!
-----> Budapešť = 100% doporučuju

Taková větší, hezčí, upravenější Praha. Samozřejmě jak kde.. Bezdomovců je tam asi možná i víc. Ale jinak, je to všechno o krok dál. Možná že to tak hodnotím, protože jsem nějak podvědomě brala Maďarsko jako zaostalejší zemi než je Česko, holt malej rozhled. Jsem ráda, že jsem to tam poznala na vlastní oči (ikdyž je jasný, že celý Maďarsko neni jako jedna velká Budapešť.
 Bydleli jsme na kolejích (jakože univerzitních:D), takže nás to vyšlo celkem levně + doprava autobusem za 800 tam i zpět. Prostě bomba.
 Chvíli nám trvalo si zvyknout na ceny. Běžně tam stojí pití 400 forintů a za jídlo ve (veganský :3) restauraci jsme nechali 3 500.. Což se zdá jako hrozná částka, ale člověk si to musí dělit 10 /taknějak/ a ve finále, to tam vlastně vůbec drahý není.

To bylo keců (mejch..), než jsme ji našli! Ale ještěže tak. Jídlo bylo úúúplně výborný a navíc jsme záhy zjistili, že to bylo i s krásným výhledem na Parlament :)

 Prošli jsme si všechny turistický atrakce, akorát si to celý neužili se všimvšudy, kvůli mým zdravotním problémům. Kvůli mě jsme se na hostel vraceli už po 4 hodinách, protože jsem byla unavená, bolavá a z toho všeho rozmrzelá. Až poslední den, když mi bylo trochu líp jsme vydrželi do noci, ale nightlifu  si stejně neužili, abychom stihli ranní bus domů.

cesta k Citadele (tak trochu parafráze na výhled z Letný na Čechův most :D)

 klasický panoráma

výtržník

 Nejvíc bych asi doporučila Parlament, je to to nejklasičtější, co v Pesti navštívit. Ale ne jen kvůli té budově samotné. Kolem ní je nově zrekonstruované náměstí se spoustou soch, anglického trávníku a fontánek. Je to tam úplně kouzelný. Druhý oblíbený místo byla Citadela, kam jsem se nakonec doplazila (je to asi tak 300 tisíc metrů nad mořem), ale je odtud krásný výhled (+ se tu natáčel klip Till We Drop :D ).
Navštívili jsme i Museum of Terror, ale nebylo to nic šokujícího, vzhledem k tomu, že náš národ si prošel něčim dost podobnym. Nejdřív náckové, pak komouši. Teror jako teror. Asi už jsem na to tak zvyklá, že mi ta expozice přišla fakt přehnaná, a řikám si, že to třeba takoví Američani musej hrozně žrát a řikat si, jaký to ty Maďaři byli vlastně chudáci..  Ale vizuálně to měli zpracovaný moc hezky-hned v atriu na nás vybafnul starý tank usazený v bazénku z oleje. A největší dojem udělaly rekonstruované cely ve sklepení, z toho fakt šla husí kůže.

Museum of Terror

Hned po návratu do Prahy jsme se ujali jedný kamarádky Britky na provázení Prahou, já se ji teda moc neujala, protože jsem se jela domů léčit a léčila se další tři dny a přišla o skvělý párty (tentokrát) s Holanďanem, který jsem nakonec přece jen stačila trošku dohnat :) Prostě úplně totálně nabitý dva týdny.