"Bába pod kořenem"

Sice mám poslední dobou takovou tendenci se pořád vnitřně litovat, depresivně přemýšlet, uvažovat nad zmařenym životem a nad moji absolutní nicotností, ale když si to tak vezmu suma sumárum, tak jsem na tom asi pořád dobře, a kdybych se trochu snažila a trochu víc věděla, co vlastně chci, tak bych na to byla úplně nejlíp (jenže já se nesnažim a ani nevim o co,žejo).


Aale. Když tedy opominu moje vnitřní zbytečný pocity, tak je to super. Zkouškový za mnou, a dá se říct, že celkem bez problémů, a všechno ostatní už se taky tak nějak vylepšuje.
Včera jsme byli s partou na LaserGame. Byla jsem tam poprvý a vlastně se mi tam ani moc nechtělo, co si budem povídat, nemám ráda nový věci a věci, co neumim.
Jak se ale ukázalo, v tomhle případě není třeba nic umět a tak mě to nakonec samozřejmě bavilo, protože je to skvělá hra:D
Pak se šlo, na Mírovo přání, ke Guntherovi. Na dvě piva. Nebo víc.
Tam jsme se rozhodli zahrát si kulečníkovej turnaj a já vyfasovala do teamu Zajdu. Celkem nám to šlo (ne). Ale byli jsme poslední (jo).

Taky se mi tam stala jedna hrozně vtipná (?) situace, když jsem šla na záchod, zavřela dveře a zjistila, že je rozbitá klika a ty dveře nejdou zevnitř otevřít -_-. Sice jsem s sebou měla mobil, ale bohužel bez kreditu (tak k čemu jsou ty moderní technologie!). Tak jsem jen bezmocně volala o pomoc a bouchala na dveře. Asi po pěti beznadějných minutách přestala hrát v sále písnička a tak moje bouchání mělo i šanci, že ho někdo uslyší. Uslyšel ho pes, kterému se to nechtělo líbit a tak začal varovně štěkat. To naštěstí přilákalo pana Gunthera a vysvobodil mě.

A to je konec příběhu.