Nejvyšší hora Vysočiny?
Extra dlouhej a nezáživnej článek.
Po poslední zkoušce se mi už automaticky nahodil prázdninovej režim a vůbec netušim co je za den. A takhle to bude asi až do 1.října s výjimkou pár týdnů, kdy budu ráno vstávat na 8 a domů chodit odpoledne jako každej utrápnej pracující Pražák.
V úterý po zkoušce jsem nakonec nikam oslavovat nešla ale za to jsem šla oslavovat ve středu, ikdyž se to trochu zvrtlo. Ve smyslu, že se jen změnil původní plán, ne že by se děly zvěrstva. Byly jsme domluvený s Elis, že si dáme parafrázi na Tramvajový dobrodružství a připojí se k nám Týnka a její druhá kámoška. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se ten večer vůbec nesešly, protože jsme s Týnkou zůstaly kempit na Stalinovi až do tý doby, než nám začala být zima.
Stalin je úplně úžasný místo, všude mladý lidi, hodně mladejch lidí, dobrá hudba, dobrý pití, ale hlavně skvělej výhled na celou Prahu, kterej vás prostě donutí mít tohle město rád a být vděčnej za to, že zrovna tady můžete studovat a prožívat si všechny svoje životy.
Pak jsem se domlouvala s kámošem, kterýho jsem tam náhodou potkala, jestli někam nejdou a nakonec jsme se sešly v centru na Národce. S Týnkou jsme předtim stihly navštívit ještě dva bary, jeden divnej, kde nikdo nebyl a druhej, kde jsem si přišla jak v paneláku (a to to prosím bylo v uličkách u národní). Pak jsme šli do Propagandy, kde se mi stala hrozně vtipná věc, že jsem uvěřila klukovi, kterej z mýho chování poznal že chodim na práva. Fakt mě to trochu rozhodilo, do tý doby než mi někdo řek, že ten kluk už to dopředu o mně věděl:D Nevadí.
Když jsme šli domů, tak mě oslovil nějakej Kanaďan jak se dostane na Hradčanskou a já jako úplná hlupačka, jsem tam prostě nenašla tu 57 a zastávku Hradčanská, ale úplně nesmyslně jsem ho táhla na Lazarskou, že odtamtud jezdí přece všechny noční. No stejně jsem ji tam nenašla. Nechápu.
Díky tomu mi stihla ujet moje noční a tak jsem dalších 20 minut musela čekat na další. Čekání mi ne úplně zpříjemnil jeden kluk, co se se mnou snažil bavit o tom, že muslimové mají podle Koránu v pátek den hejtu.
Ve čtvrtek Pepa vařil gulášovou polívku, ale první pokus mu uplně tak nevyšel a v kuchyni jsme museli spáleninu větrat asi tak dvě hoďky a dýchat přes roušku.
V pátek jsme jeli na dědovu oslavu na chalupu. Večeře byla v restauraci Skála, která byla fakt ve skále. Měla jsem na sobě poprvý moje super cool vysoký růžový sandálky, ale vzhledem ke štěrku na zemi se mi v nich ne úplně dobře chodilo.
Po večeři jsme jeli zpátky na chalupu a na oslavu jsme otevřeli lahev Tullamorky, já normálně nemám whiskey ráda, ale když na dědovo zdraví jsem si ze slušnosti dala přípitek. A nakonec se z toho jednoho přípitku stalo asi 7 drinků whiskey s kolou a ráno jsme zjistili, že jsme vlastně vypili (ve 3 lidech) celou litrovku.
Vůbec to nechápu, protože jsem to na sobě fakt necejtila. Asi holt není alkohol jako alkohol.
V sobotu jsem jela s Míšou a Sárou do Liberce. Cesta v autě s Míšou pro mě byla srovnatelná se zážitkem z kina na Mad Maxovi, celou dobu jsem jen trnula a byla napjatá, jak tohle sakra dopadne. No naštěstí jsme (stejně jako Max - spoiler, chacha) přežili a dojeli ve zdraví. Ale tenhle styl jízdy fakt nesnášim. Večer jsme si se Sošičkou objednali pizzu (výbornou sýrovo cibulovou!) a pak šli ke Zbýňovi na párty. (to už je skoro takovej pojem:D) Grilovalo se hrozně moc jídla a pilo se hrozně moc piva, až sem si řikala, že to se snad nemůže vypít, může, asi tak ve 4 bylo všechno vypitý a tak se šlo domů. Bohužel mi moje rodina utekla, protože jsem si ještě naposled chtěla zahrát Tekkena (jsem v něm fakt dobrá, když mě nechávaj vyhrát) a tak jsem pak nakonec jela taxíkem:D.
Neděle byla ve znamení zlomených srdcí. Najednou si při
jdu jak magnet na lámání (teda v tu neděli to tak fakt vypadalo). Nejdřív jsem musela vysvětlit jednomu, že to na mě myslí už 4 měsíce, je sice hezký, ale že už na mě další měsíce myslet nemusí, protože mu to bude k ničemu.
A druhej štramák mě zval na kafe v autobuse v Hradišti. "Nezlobte se, ale ne. Na shledanou" Achjo chudáci kluci.
Večer jsme se úplně na krásno domluvily s holkama a šly si na chvíli sednout do Legendy. Hrozně jsme se nasmály, když jsme si vyprávěly historky co se nám v poslední době staly a navíc jsme se ještě smály číšníkovi, kterej z nás musel bejt hrozně nadšenej:D Když jsme asi tak v 10 odcházely, tak nám nedošlo, že už asi bude všude zavřeno a nakonec jsme skončily v novym sport baru, kde to bylo překvapivě dobrý.
Jela jsem pak domů na kole a bylo jsem za to kolo fakt ráda, je skvělý chodit na party s kolem, když má zámek.
Včera byla oslava u druhý babičky, slavil se svátek Petr a Pavel. Grilovalo se, skákalo na trampolíně, stříkalo s novejma vodníma pistolkama a večer se zas klasicky řešili věci jako homo a xenofobie. Vůbec jsem se k tomu nechtěla vyjadřovat, protože to prostě nemá cenu, ale pak už mi to všechno přišlo tak stupidní, že jsem se teda ozvala. Já fakt někdy nechápu, jak ty lidi můžou těmhle svejm argumentům věřit.
PS: Jo a nejvyšší hora Vysočiny je Milošovka.
Hrozně vtipnej vtípek, žejo.
Po poslední zkoušce se mi už automaticky nahodil prázdninovej režim a vůbec netušim co je za den. A takhle to bude asi až do 1.října s výjimkou pár týdnů, kdy budu ráno vstávat na 8 a domů chodit odpoledne jako každej utrápnej pracující Pražák.
noční Praha a 5Mpix, co nadělám
V úterý po zkoušce jsem nakonec nikam oslavovat nešla ale za to jsem šla oslavovat ve středu, ikdyž se to trochu zvrtlo. Ve smyslu, že se jen změnil původní plán, ne že by se děly zvěrstva. Byly jsme domluvený s Elis, že si dáme parafrázi na Tramvajový dobrodružství a připojí se k nám Týnka a její druhá kámoška. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se ten večer vůbec nesešly, protože jsme s Týnkou zůstaly kempit na Stalinovi až do tý doby, než nám začala být zima.
Stalin je úplně úžasný místo, všude mladý lidi, hodně mladejch lidí, dobrá hudba, dobrý pití, ale hlavně skvělej výhled na celou Prahu, kterej vás prostě donutí mít tohle město rád a být vděčnej za to, že zrovna tady můžete studovat a prožívat si všechny svoje životy.
Pak jsem se domlouvala s kámošem, kterýho jsem tam náhodou potkala, jestli někam nejdou a nakonec jsme se sešly v centru na Národce. S Týnkou jsme předtim stihly navštívit ještě dva bary, jeden divnej, kde nikdo nebyl a druhej, kde jsem si přišla jak v paneláku (a to to prosím bylo v uličkách u národní). Pak jsme šli do Propagandy, kde se mi stala hrozně vtipná věc, že jsem uvěřila klukovi, kterej z mýho chování poznal že chodim na práva. Fakt mě to trochu rozhodilo, do tý doby než mi někdo řek, že ten kluk už to dopředu o mně věděl:D Nevadí.
čičinky
Když jsme šli domů, tak mě oslovil nějakej Kanaďan jak se dostane na Hradčanskou a já jako úplná hlupačka, jsem tam prostě nenašla tu 57 a zastávku Hradčanská, ale úplně nesmyslně jsem ho táhla na Lazarskou, že odtamtud jezdí přece všechny noční. No stejně jsem ji tam nenašla. Nechápu.
Díky tomu mi stihla ujet moje noční a tak jsem dalších 20 minut musela čekat na další. Čekání mi ne úplně zpříjemnil jeden kluk, co se se mnou snažil bavit o tom, že muslimové mají podle Koránu v pátek den hejtu.
Ve čtvrtek Pepa vařil gulášovou polívku, ale první pokus mu uplně tak nevyšel a v kuchyni jsme museli spáleninu větrat asi tak dvě hoďky a dýchat přes roušku.
boží svatební oznaméní
V pátek jsme jeli na dědovu oslavu na chalupu. Večeře byla v restauraci Skála, která byla fakt ve skále. Měla jsem na sobě poprvý moje super cool vysoký růžový sandálky, ale vzhledem ke štěrku na zemi se mi v nich ne úplně dobře chodilo.
Po večeři jsme jeli zpátky na chalupu a na oslavu jsme otevřeli lahev Tullamorky, já normálně nemám whiskey ráda, ale když na dědovo zdraví jsem si ze slušnosti dala přípitek. A nakonec se z toho jednoho přípitku stalo asi 7 drinků whiskey s kolou a ráno jsme zjistili, že jsme vlastně vypili (ve 3 lidech) celou litrovku.
Vůbec to nechápu, protože jsem to na sobě fakt necejtila. Asi holt není alkohol jako alkohol.
V sobotu jsem jela s Míšou a Sárou do Liberce. Cesta v autě s Míšou pro mě byla srovnatelná se zážitkem z kina na Mad Maxovi, celou dobu jsem jen trnula a byla napjatá, jak tohle sakra dopadne. No naštěstí jsme (stejně jako Max - spoiler, chacha) přežili a dojeli ve zdraví. Ale tenhle styl jízdy fakt nesnášim. Večer jsme si se Sošičkou objednali pizzu (výbornou sýrovo cibulovou!) a pak šli ke Zbýňovi na párty. (to už je skoro takovej pojem:D) Grilovalo se hrozně moc jídla a pilo se hrozně moc piva, až sem si řikala, že to se snad nemůže vypít, může, asi tak ve 4 bylo všechno vypitý a tak se šlo domů. Bohužel mi moje rodina utekla, protože jsem si ještě naposled chtěla zahrát Tekkena (jsem v něm fakt dobrá, když mě nechávaj vyhrát) a tak jsem pak nakonec jela taxíkem:D.
boží Sochova kombinézka.
Neděle byla ve znamení zlomených srdcí. Najednou si při
A druhej štramák mě zval na kafe v autobuse v Hradišti. "Nezlobte se, ale ne. Na shledanou" Achjo chudáci kluci.
nofilter z autobusu, Český ráj:)
Večer jsme se úplně na krásno domluvily s holkama a šly si na chvíli sednout do Legendy. Hrozně jsme se nasmály, když jsme si vyprávěly historky co se nám v poslední době staly a navíc jsme se ještě smály číšníkovi, kterej z nás musel bejt hrozně nadšenej:D Když jsme asi tak v 10 odcházely, tak nám nedošlo, že už asi bude všude zavřeno a nakonec jsme skončily v novym sport baru, kde to bylo překvapivě dobrý.
Jela jsem pak domů na kole a bylo jsem za to kolo fakt ráda, je skvělý chodit na party s kolem, když má zámek.
Včera byla oslava u druhý babičky, slavil se svátek Petr a Pavel. Grilovalo se, skákalo na trampolíně, stříkalo s novejma vodníma pistolkama a večer se zas klasicky řešili věci jako homo a xenofobie. Vůbec jsem se k tomu nechtěla vyjadřovat, protože to prostě nemá cenu, ale pak už mi to všechno přišlo tak stupidní, že jsem se teda ozvala. Já fakt někdy nechápu, jak ty lidi můžou těmhle svejm argumentům věřit.
"..No teď neni nebezpečnej, ale co budeš dělat, až spáchá nějakej zločin?"
"A jakej asi tak dědo?"
"No já nevim, když třeba dostane chuť na malýho chlapečka."
"Dědo, ale homosexual a pedofil je rozdíl."
"Jenže oni si sem přitáhnou tu jejich kulturu a všechno nám tu seberou, no to si nemysli, pak bys už nemohla chodit takhle v kraťasech a bez šátku"
Už se mi chtělo jít domu a taky docela spát.
škoda že se tak divně zatvářila, jinak je to sympaťačka
oujé
No a dneska se slavil svátek zase s našim Péťou na večeři a následně u nás na terase, zase s whiskou, tentokrát už jsem ale nevypila ani toho jednoho panáka.
Když jsme s bráchou kupovali ty dvě whiskey (a k tomu jednu zmrzku:D) tak se nás paní ptala na doklady, roztomilý. A pak nám popřála hezký prázdiny asi jakože tu whisku máme na oslavu vysvědčení, joo paninko já už mám prázdniny pěkne dlouho :)
"A jedno čokoládový vajíčko prosím"
Hrozně vtipnej vtípek, žejo.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)