Hora jsou hora.
Mám za sebou dva týdny v Krkonoších a nový poznatek o tom, že téměř vždy když se vám někam hrozně moc nechce, tak se vám pak hrozně moc nechce zase zpátky. Nebo takhle to funguje u mě.
A nevim jestli to má základ v mé obecně pesimistické povaze, že prostě nevěřim, že to bude dobrý, protože si to ani nedokážu představit. A nebo že si dokážu představit jen to nejhorší a ono to zas až tak žhavý nikdy neni.
První týden jsem strávila ve Špindlerově Mlýně se spolužákama z fakulty na turistickém kurzu (můžu slavnostně prohlásit, že mám ukončený ročník, teda až se mi tam započtou ty dva kredity). Celej ten týden byl neuvěřitelně boží. Zjistila jsem, co už jsem dávno věděla, že mě fakt hrozně moc baví chodit po horách a vlastně hory obecně. A taky jsem konečně poznala další lidi z našeho ročníku, který se zdají být víc než super. Prostě tyhle dva absolutní plusy vynásobte a máte z toho jeden obří plus na druhou.
Každý den jsme chodili 20 až 30km, dolu nahoru, za deště, za větru, za slunce (bohužel nesněžilo, jen skoro). Vstávali jsme v půl 8, abychom stihli snídanču od 8, a v 9 byli ready na svahu. Celej den někde venku jen s batůžkem plnym svačiny a pítíček (!) na zádech, a v 6 doma na večeři a ve 2 jít spát, ať tu eneregii někde naženem.
Popravdě jsem se docela divila, jak to jde takhle zvládat. Když jsem přes rok normálně v Praze, tak je pro mě představa, že jdu spát ve 2 a vstávám v půl 8 a ještě k tomu mám pak celej den něco dělat, úplně nepředstavitelná. Ale tady to jinak nešlo. Přemejšlela jsem, kolik má asi alkohol kilojoulů, protože nevim z čeho jinýho bychom tu energii brali.
Zase jsem si připomněla ta krásná místa, jako například Labskou boudu, pramen Labe (Roudnice tam NEMÁ svůj znak, chápete to??), Sněžný jámy, Vrbatovu boudu, Petrovku (tu zrovna moc ne:( ). Nejvíc nejlepší bylo odpoledne na Martinovce, kde se úplně spontánně rozjela největší narozeninová párty, když kámoš všem objendal panáka krvesaje a my, jakožto poctiví kamarádi, jsme mu to skoro všichni otočili. Zvládal to velmi statečně, na to, že ho domů do chaty čekalo ještě 5 kilometrů. Nakonec jsme s holkama zůstaly na Martinovce samy a začaly hrozně nabalovat číšníky (jednomu bylo tak 60, druhýmu tak 35, ale Marťa ho stejně miluje). Bohužel (bohudík?) nám došly peníze a tak jsme musely smutně odejít. Cesta domů byla asi nejvíc vtipná věc:D Divim se, že žijem.
Poslední den se šlo na Sněžku, trasa na 35 kilometrů. Ale zvládli jsme ji a výhled ze Sněžky jsem si fakt užívala a ten pocit, že jsem něco dokázala (a že to vedle mě dokázalo asi tak tisíc dalších lidí, dětí a staroušků, co tam s náma byli, mi bylo úplně jedno).
Loučení bylo hrozně smutný. Takový nedělní. Klasická nedělní depka. IYKWIM
Dali jsme si aspoň sraz na Čerňáku v McD, kde jsme se už definitivně rozloučili.
V tu chvíli jsem si řikala, že jsem fakt nadšená /ironie/ z toho, že zítra jedu zase do Krnapu. Fakt se mi chtělo trávit zas týden s novejma lidma, seznamovat se a chodit po horách v trekovym oblečení (ironie).
Ale jak už to tak u mě chodí, nakonec to byl další nejlepší týden v Krkonoších a z jeho konce jsem smutná úplně stejně.
na výletě v Polsku
Prcat je super.
A nevim jestli to má základ v mé obecně pesimistické povaze, že prostě nevěřim, že to bude dobrý, protože si to ani nedokážu představit. A nebo že si dokážu představit jen to nejhorší a ono to zas až tak žhavý nikdy neni.
První týden jsem strávila ve Špindlerově Mlýně se spolužákama z fakulty na turistickém kurzu (můžu slavnostně prohlásit, že mám ukončený ročník, teda až se mi tam započtou ty dva kredity). Celej ten týden byl neuvěřitelně boží. Zjistila jsem, co už jsem dávno věděla, že mě fakt hrozně moc baví chodit po horách a vlastně hory obecně. A taky jsem konečně poznala další lidi z našeho ročníku, který se zdají být víc než super. Prostě tyhle dva absolutní plusy vynásobte a máte z toho jeden obří plus na druhou.
Každý den jsme chodili 20 až 30km, dolu nahoru, za deště, za větru, za slunce (bohužel nesněžilo, jen skoro). Vstávali jsme v půl 8, abychom stihli snídanču od 8, a v 9 byli ready na svahu. Celej den někde venku jen s batůžkem plnym svačiny a pítíček (!) na zádech, a v 6 doma na večeři a ve 2 jít spát, ať tu eneregii někde naženem.
Popravdě jsem se docela divila, jak to jde takhle zvládat. Když jsem přes rok normálně v Praze, tak je pro mě představa, že jdu spát ve 2 a vstávám v půl 8 a ještě k tomu mám pak celej den něco dělat, úplně nepředstavitelná. Ale tady to jinak nešlo. Přemejšlela jsem, kolik má asi alkohol kilojoulů, protože nevim z čeho jinýho bychom tu energii brali.
Zase jsem si připomněla ta krásná místa, jako například Labskou boudu, pramen Labe (Roudnice tam NEMÁ svůj znak, chápete to??), Sněžný jámy, Vrbatovu boudu, Petrovku (tu zrovna moc ne:( ). Nejvíc nejlepší bylo odpoledne na Martinovce, kde se úplně spontánně rozjela největší narozeninová párty, když kámoš všem objendal panáka krvesaje a my, jakožto poctiví kamarádi, jsme mu to skoro všichni otočili. Zvládal to velmi statečně, na to, že ho domů do chaty čekalo ještě 5 kilometrů. Nakonec jsme s holkama zůstaly na Martinovce samy a začaly hrozně nabalovat číšníky (jednomu bylo tak 60, druhýmu tak 35, ale Marťa ho stejně miluje). Bohužel (bohudík?) nám došly peníze a tak jsme musely smutně odejít. Cesta domů byla asi nejvíc vtipná věc:D Divim se, že žijem.
Poslední den se šlo na Sněžku, trasa na 35 kilometrů. Ale zvládli jsme ji a výhled ze Sněžky jsem si fakt užívala a ten pocit, že jsem něco dokázala (a že to vedle mě dokázalo asi tak tisíc dalších lidí, dětí a staroušků, co tam s náma byli, mi bylo úplně jedno).
Loučení bylo hrozně smutný. Takový nedělní. Klasická nedělní depka. IYKWIM
Dali jsme si aspoň sraz na Čerňáku v McD, kde jsme se už definitivně rozloučili.
V tu chvíli jsem si řikala, že jsem fakt nadšená /ironie/ z toho, že zítra jedu zase do Krnapu. Fakt se mi chtělo trávit zas týden s novejma lidma, seznamovat se a chodit po horách v trekovym oblečení (ironie).
Ale jak už to tak u mě chodí, nakonec to byl další nejlepší týden v Krkonoších a z jeho konce jsem smutná úplně stejně.
první pivo po 30km, bodlo
výhled z Vrbatovy boudy
jakožecože traktůrek v 1400m nad mořem? what!
selfíčko cestou z Martinovky :D
Prcat je super.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)