Na Sněžce v 6:40
Jsem přesně ten typ člověka, co nesnáší seznamovací akce. Vlastně nesnášim skoro jakýkoliv akce, kde je vyžadována něčí aktivita. Prostě já jsem fakt ten poslední člověk, co by jel na seznamovací kurz. A už vůbec nedej bože, abych ho pořádala!
Tak a teď je vidět, jak málo se znám, protože se mi podařilo vyvrátit téměř vše, co jsem si o sobě myslela. Kdo jsem?
Naštěstí jsem ten seznamovák nepořádala sama, nebo spíš, pořádala jsem ho asi tak jednou desetinou a to, když jsem měla jednu hroozně důležitou přednášku "O studiu" (aneb někdo musel říct prvákům do čeho fakt jdou) a pak, když jsem autoritativně rozhodovala o věcech, který byly ostatním úplně jedno.
Přijela jsem bohužel o den později kvůli zubaři, kterej nešel odložit. Budu mít rovnátka, maybe. What?
Jela jsem hnedka brzo ráno z Prahy, ale do Pece je tak debilní spojení! 3h 15minut busem. Omg. No dalo se to. Spala jsem, četla jsem si Hedvábníka, musela se zapojit to opoziční skupiny ženskejch, co chtěj v Hořicích zastavit na čurymury (ty dvě šílenky -matka s dcerou- mě naverbovaly hned při vstupu do autobusu a přesvědčily tak řidiče, že nám prostě musí zastavit na čůrání, protože už jsme přece tři! Já se nebránila, mě to bylo celkem jedno, ale pak jsem s nima ze solidarity na to čurymury šla.)
První den odpoledne se šlo jen pivo a sejkory, nejvíc hnusně sladkej dezert, co jsem kdy jedla.
A první večer se ještě všichni ofrňovali nad točenym Krakonošem (za 20,-!!), jako pardon, ale když už jsem jednou v Krnapu, tak si dám točený Káčko a ne lahvový Péčko nie? Naštěstí se další večery poučili a tak to s nima bylo snesitelnější.
Další den nás čekal celodenní výlet na Černou horu, kam jsme teda nakonec došli, ale byl to boj, protože jsme tak nějak nevěděli kudy:D
Ale odměnou nám pak byl krásnej výhled z rozhledny na celý Krkonoše a borůvkový pivo Černá hora (věděli jste že ten pivovat Černá hora nebo s Černou horou v Krnapu nic společnýho?).
Nejlepší byl asi den 3., kdy se prváci zabavili prací na mootcourtu a my měli volníčko na opalovačky (joou dokonce jsem se i trošku spálila).
Večer proběhlo hlavní soudní líčení a šlo se brzo vstát, aby se mohlo brzo vstávat.
Vstalo se už ve dvě a šlo se na Sněžku. Cesta byla sice dost šílená, temná, místy strašidelná a dosti mrazivá, ale ten CÍL byl nádhernej!
Jestli se něčemu říká kouzlo okamžiku, tak tomuhle.Vyšli jsme na Sněžku akorát, když se začalo rozednívat a oranžový červánky se draly ven. Pomalu jsme zhasínali čelovky a jen žasly nad tou přírodní anomálií. Absolutně jsme neměli slov a tak jsme jen mlčky zírali na tu zaslouženou nádheru.
Cesta tam byla sice o trochu horší, ale snídaně byla zasloužená. Jen se mi pak vůbec nechtělo jít spát, přišla jsem si hrozně naspeedovaná a taková skoro opilá vlastní únavou. Bohužel nikdo jinej podobné pocity a stavy nesdílel, a tak jsem holt musela jít spát.
Tak a teď je vidět, jak málo se znám, protože se mi podařilo vyvrátit téměř vše, co jsem si o sobě myslela. Kdo jsem?
Naštěstí jsem ten seznamovák nepořádala sama, nebo spíš, pořádala jsem ho asi tak jednou desetinou a to, když jsem měla jednu hroozně důležitou přednášku "O studiu" (aneb někdo musel říct prvákům do čeho fakt jdou) a pak, když jsem autoritativně rozhodovala o věcech, který byly ostatním úplně jedno.
Přijela jsem bohužel o den později kvůli zubaři, kterej nešel odložit. Budu mít rovnátka, maybe. What?
Jela jsem hnedka brzo ráno z Prahy, ale do Pece je tak debilní spojení! 3h 15minut busem. Omg. No dalo se to. Spala jsem, četla jsem si Hedvábníka, musela se zapojit to opoziční skupiny ženskejch, co chtěj v Hořicích zastavit na čurymury (ty dvě šílenky -matka s dcerou- mě naverbovaly hned při vstupu do autobusu a přesvědčily tak řidiče, že nám prostě musí zastavit na čůrání, protože už jsme přece tři! Já se nebránila, mě to bylo celkem jedno, ale pak jsem s nima ze solidarity na to čurymury šla.)
První den odpoledne se šlo jen pivo a sejkory, nejvíc hnusně sladkej dezert, co jsem kdy jedla.
A první večer se ještě všichni ofrňovali nad točenym Krakonošem (za 20,-!!), jako pardon, ale když už jsem jednou v Krnapu, tak si dám točený Káčko a ne lahvový Péčko nie? Naštěstí se další večery poučili a tak to s nima bylo snesitelnější.
Další den nás čekal celodenní výlet na Černou horu, kam jsme teda nakonec došli, ale byl to boj, protože jsme tak nějak nevěděli kudy:D
Ale odměnou nám pak byl krásnej výhled z rozhledny na celý Krkonoše a borůvkový pivo Černá hora (věděli jste že ten pivovat Černá hora nebo s Černou horou v Krnapu nic společnýho?).
Nejlepší byl asi den 3., kdy se prváci zabavili prací na mootcourtu a my měli volníčko na opalovačky (joou dokonce jsem se i trošku spálila).
Večer proběhlo hlavní soudní líčení a šlo se brzo vstát, aby se mohlo brzo vstávat.
Vstalo se už ve dvě a šlo se na Sněžku. Cesta byla sice dost šílená, temná, místy strašidelná a dosti mrazivá, ale ten CÍL byl nádhernej!
Jestli se něčemu říká kouzlo okamžiku, tak tomuhle.Vyšli jsme na Sněžku akorát, když se začalo rozednívat a oranžový červánky se draly ven. Pomalu jsme zhasínali čelovky a jen žasly nad tou přírodní anomálií. Absolutně jsme neměli slov a tak jsme jen mlčky zírali na tu zaslouženou nádheru.
Cesta tam byla sice o trochu horší, ale snídaně byla zasloužená. Jen se mi pak vůbec nechtělo jít spát, přišla jsem si hrozně naspeedovaná a taková skoro opilá vlastní únavou. Bohužel nikdo jinej podobné pocity a stavy nesdílel, a tak jsem holt musela jít spát.
zatim jen ze srandy:D
aka Pořadatelky
z rozhledny až na Sněžku
TOHLE!!
ve 4:00 ráno na Luční boudě.
seznamovací hry
rozhledna na Černé hoře
Takže otázka stále zůstává :D - mě totiž hrozně zaujal ten nadpis Na Sněžce v 6:40 a stejně jsem se nedozvěděla, co jste tam tak brzo ráno dělali :((. (Nebo možná to někde zmíněné bylo, ale já mám dojem, že mi klesá IQ... stanu se jedním z niichch... wink wink)
OdpovědětVymazatNo šli jsme tam na východ slunce! Co jinýho tam tak brzo dělat žejo:D Ale stálo to za to:)
Vymazat