Překonávat se
Už jsem o tom nedávno psala, ale teď si to uvědomuju ještě mnohem víc. Jsem prostě taková, že se mi absolutně nikdy do ničeho nechce. Ale když to pak udělám (poté, co mě k tomu někdo donutí, tak je to skvělý a mám z toho hroznou radost). To je sice hezký, ale taky je nehezký to, že nemít tu toho původního hybatele tak jsem pořád tam kde jsem. Teď se snažim vytvořit si toho původního hybatele u sebe. Dřív mi pomáhal apročneismus, jenže ten už nějakej pátek nepraktikuju, no možná zas začnu. Protože - a proč ne?
Na konci září mě čekala pro mě úplně obří výzva. Mít proslov na přednášce pro 700 natěšenejch prváků a natěšenýho děkana a proděkany. (ok tak vzhledem k tomu, že jsme se na řadu dostali asi po dvou hodinách uvítacího proslovu, možná už nikdo z nich tak natěšenej nebyl.) Každopádně jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem tam prvního října 2013 seděla natěšená já a říkala, jsem si, co je to za skvělý a odvážný lidi, který si troufnou stoupnout před ten dav a něco jim vykládat a ještě to vykládat tak pěkně! A ejhle, za dva roky jsem stála na tom samym místě.
Proslov jsme zvládli úplně bravurně a já konečně docenila návštěvy kurzu rétoriky, kterej se mi dřív zdál tak hrozně zbytečnej. Nebyl vůbec zbytečnej, jen díky těm pár drobnejm návodům jsem se cítila o moc jistější a uvolnějější.
Na první říjnovej víkend jsme měli naplánovanej cyklo singltrek v Novém městě pod Smrkem. Jelikož já jsem jediná skvělá a jediná mám skvělý "rodiče" a skvělý auto, tak jsem do něj (do toho zelenýho ňuňíska) naložila 5 kol a jednoho spolujezdce a vyjela jsem. Jednou se mi fakt skoro zastavilo srdce, když jsem podjížděla most a najednou to nade mnou tak podivně zaskřípalo. "sakra ten most byl moc nízkej a teď mi upadlo kolo ze střechy!" ne, naštěstí jen zrovna v tu chvíli jel po mostě vlak a proto tam byl takovej rachot.. Ale jako zkuste si to představit! Ještě k tomu prostě já sama (s navigací.. ale stejně sama!) po Praze...
Ten víkend byl naprosto bájo. Singltrek se nezdá, ale je to celkem náročný. Nejvíc mě z toho teda bolel zadek (sedlo) a ruce (jak jsem se zuby nehty držela řidítek).
Měla jsem v reklamaci můj milovaný notebook. Dala jsem ho tam vlastně tak trochu z hecu, jakože už je starej (bylo mu rok a půl) a že ho teď stejně měsíc nebudu nutně potřebovat. Světě div se, oni mi tu reklamaci uznali a vrátili mi prachy. Tak jsem si šla rovnou koupit novej. Proč ne. Akorát na tom novym se ukázala hned nějaká podivná čára přes display, tak jsem ho chtěla vzít na další reklamaci. Užuž jsem ho měla naloženýho, i s účtenkou, se všim, ale ještě naposledy jsem ho zkontrolovala.. Snad vás ani nepřekvapí, že tam samozřejmě žádná čára nebyla. -_- proč mi to ty věci dělaj
Tak mám novej notebook a je to ten notebook, co mu jde ohýbat obrazovka a je z nějak jakože skorotablet. No přijde mi to jako zbytečnost, ale lepší jsem si prostě nevybrala.
Minulý týden jsem měla úplně nabitý. Od rána do večera jsem byla ve škole a od večera do rána do pozdějšího večera někde zase úplně jinde. Z toho dvakrát v divadle a obojí ve Švandově. Kdo je tady ředitel s Domem (moje lístky k svátku <3) a Maryšo, Evo dom! s Aničkou. Oboje byly fakt skvělý představení a určitě doporučuju. Nazačátku jsem byla teda trochu rozpačitá, ale pak se to rozjede, oba dva, a byla jsem nadmíru spokojená:)
V úterý mě čeká další divadlo v Meetfacory, na který se moc těšim, tak snad mě nezklame.
Na konci září mě čekala pro mě úplně obří výzva. Mít proslov na přednášce pro 700 natěšenejch prváků a natěšenýho děkana a proděkany. (ok tak vzhledem k tomu, že jsme se na řadu dostali asi po dvou hodinách uvítacího proslovu, možná už nikdo z nich tak natěšenej nebyl.) Každopádně jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem tam prvního října 2013 seděla natěšená já a říkala, jsem si, co je to za skvělý a odvážný lidi, který si troufnou stoupnout před ten dav a něco jim vykládat a ještě to vykládat tak pěkně! A ejhle, za dva roky jsem stála na tom samym místě.
Proslov jsme zvládli úplně bravurně a já konečně docenila návštěvy kurzu rétoriky, kterej se mi dřív zdál tak hrozně zbytečnej. Nebyl vůbec zbytečnej, jen díky těm pár drobnejm návodům jsem se cítila o moc jistější a uvolnějější.
Na první říjnovej víkend jsme měli naplánovanej cyklo singltrek v Novém městě pod Smrkem. Jelikož já jsem jediná skvělá a jediná mám skvělý "rodiče" a skvělý auto, tak jsem do něj (do toho zelenýho ňuňíska) naložila 5 kol a jednoho spolujezdce a vyjela jsem. Jednou se mi fakt skoro zastavilo srdce, když jsem podjížděla most a najednou to nade mnou tak podivně zaskřípalo. "sakra ten most byl moc nízkej a teď mi upadlo kolo ze střechy!" ne, naštěstí jen zrovna v tu chvíli jel po mostě vlak a proto tam byl takovej rachot.. Ale jako zkuste si to představit! Ještě k tomu prostě já sama (s navigací.. ale stejně sama!) po Praze...
Ten víkend byl naprosto bájo. Singltrek se nezdá, ale je to celkem náročný. Nejvíc mě z toho teda bolel zadek (sedlo) a ruce (jak jsem se zuby nehty držela řidítek).
Měla jsem v reklamaci můj milovaný notebook. Dala jsem ho tam vlastně tak trochu z hecu, jakože už je starej (bylo mu rok a půl) a že ho teď stejně měsíc nebudu nutně potřebovat. Světě div se, oni mi tu reklamaci uznali a vrátili mi prachy. Tak jsem si šla rovnou koupit novej. Proč ne. Akorát na tom novym se ukázala hned nějaká podivná čára přes display, tak jsem ho chtěla vzít na další reklamaci. Užuž jsem ho měla naloženýho, i s účtenkou, se všim, ale ještě naposledy jsem ho zkontrolovala.. Snad vás ani nepřekvapí, že tam samozřejmě žádná čára nebyla. -_- proč mi to ty věci dělaj
(aneb příběh o našem páchnoucim odpadu z vany a vysvobozením v podobě zavolání instalatéra, jo, stačilo zavolat, vůbec chodit nemusel, protože od toho telefonátu to ani jednou nezasmrdělo, vana se prostě lekla -něco jako se lidi bojí doktorů a tak jim je radši dobře, než aby šli na prohlídku).
Tak mám novej notebook a je to ten notebook, co mu jde ohýbat obrazovka a je z nějak jakože skorotablet. No přijde mi to jako zbytečnost, ale lepší jsem si prostě nevybrala.
Minulý týden jsem měla úplně nabitý. Od rána do večera jsem byla ve škole a od večera do rána do pozdějšího večera někde zase úplně jinde. Z toho dvakrát v divadle a obojí ve Švandově. Kdo je tady ředitel s Domem (moje lístky k svátku <3) a Maryšo, Evo dom! s Aničkou. Oboje byly fakt skvělý představení a určitě doporučuju. Nazačátku jsem byla teda trochu rozpačitá, ale pak se to rozjede, oba dva, a byla jsem nadmíru spokojená:)
V úterý mě čeká další divadlo v Meetfacory, na který se moc těšim, tak snad mě nezklame.
stylový půllitry
setkávací party, jako za starejch časů, až moc starejch časů AKA myslela jsem si, že rum s kolou už dávno nepiju.
můj boží diář (nenechte se zmást, je to na aktuální rok, ale nechci ať mi ho někdo ukradne, tak proto ten fejk)
random cat selfie
dnešní výlet s maminkou na vesnici
vesnice II (aneb blíží se sv.Martin)
já s růžovym pivem
růžový pivo beze mě
btw, taky se mi dneska stala podivná věc, když si mě chtěl nějakej divnej podivnej pán v hospodě fotit, protože "slečno za váma je tak krásný světlo, mohl bych?"
no tak jako mohl, ani to nebolelo. Jen to asi fakt bylo divný. Každopádně fotky prej pošle na mail, tak asppoň něco (jo a taky ví jak se jmenuju :X )
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)