Koloběh únavy
Až teprve dneska odpoledne se mi podařilo trochu dospat mojí pěti denní únavu.
Taky jsme jako malý nenáviděli chodit spát po o? Teď bych to bez přemýšlení zařadila do mýho žebříčku top 10 činností. Ale bohužel není každý den posvícení a tak je spaní po o výsadou opravdu speciální.
Každopádně dneska jsem si ho zaslouženě dopřála, sice ne úplně v poledne, ale asi tak v 5, když jsem přišla ze školy.
Tenhle můj koloběh únavy začal v pátek, kdy jsem po celodenní práci jela s Domem a Martem do Lbc. Udělali jsme si skvělou véču a skvělý drinky (vanilková vodka s kolou asi ještě dlouho bude můj nejpřijatelnější tvrďák) a pak přišel i Dan a Socha a jeho friends a dali jsme si další drinky, který už tak dobrý nebyly (Na to je rum za líťo, ten musí být dobrý!)
Pak jsme se vypravili do města. V Ateliéru jsme si dali tři pivka, já si třihla jedno Zombie (klasika:D) a šlo se dál. Do úplně nejvíc vzdálenýho klubu, kde ještě ke všemu nikdo nebyl a hrál tam hroznej Djs, kterej ani na prosby asi tak 10 lidí nepřistoupil na to, že bude hrát něco poslouchatelnýho. Takže nezbývalo nic jinýho než sedět na baru. Domů jsme se dostali asi tak ve 2 a já byla pak ráno moc smutná z toho že už musim vstávat. Fakt nebylo moc příjemný se v půl 9 sbalit, nenasnídat se a vyrazit rovnou na Ještěd. Skoro jsem si myslela, že to bude moje poslední hodinka a nebo že budu muset zbaběle odstoupit. Zachránil mě balíček chipsů, co se rozdávaj ve StudentAgency. Takže jsem přežila až do hotelový restaurace, kde jsem byla schopná dát si maximálně tak hovězí vývar a dvě koly. Pak už se to ale přehouplo v lepší část. Krásně sněžilo, bylo hrozně moc sněhu, taková zimní pohádka. Dolů jsme si to střihli hezky po sjezdovce a litovali, že nemáme boby. Byla to fakt sranda:D
Po vyčerpávajícím výletě a prakticky žádnýmu jídlu mě čekal přesun do Rce s Martem a Danem, další zachánej pytlík brambůrků v autě (asi začnu psát foodblog tyjo..). Večer jsme byli domluvený, že někam vyrazíme. Vyrazili jsme na véču (jupíí). Tam jsem se dala trochu dohromady, ale teprve se projevila moje únava na 100%, úplně dohromady jsem se dala až ve Ztracený po dvou Háčkách. Pak se nějakym záhadnym způsobem jelo podlípu a pak někdy nad ránem, opět záhadnym způsobem do MK. A pak už jsem fakt myslela že umřu/usnu. Ale uklidňovala mě vidina spokojeného dlouhého nedělního spánku...
...který končil v 11:48, kdy mi brácha přišel oznámit, že jsme zvaný na svátečná adventní oběd k babičce. Ha. Byli jsme tam ve 12:10. Skvělej výkon a skvělý svíčková.
Pak mě ale moc mrzí, že jsem zaspala rozsvícení vánočního stromku, na který jsem měla jít s Andělkou.
Do Prahy jsme jeli večer a já pro změnu zas nemohla usnout, takže se můj koloběh únavy v pondělní ráno opět obnovil.
A teď je úterní večer a já se už hrozně těšim, až se zase půjdu vyspat.
Taky jsme jako malý nenáviděli chodit spát po o? Teď bych to bez přemýšlení zařadila do mýho žebříčku top 10 činností. Ale bohužel není každý den posvícení a tak je spaní po o výsadou opravdu speciální.
panoráma s Ještědem (trust me)
Každopádně dneska jsem si ho zaslouženě dopřála, sice ne úplně v poledne, ale asi tak v 5, když jsem přišla ze školy.
Tenhle můj koloběh únavy začal v pátek, kdy jsem po celodenní práci jela s Domem a Martem do Lbc. Udělali jsme si skvělou véču a skvělý drinky (vanilková vodka s kolou asi ještě dlouho bude můj nejpřijatelnější tvrďák) a pak přišel i Dan a Socha a jeho friends a dali jsme si další drinky, který už tak dobrý nebyly (Na to je rum za líťo, ten musí být dobrý!)
Pak jsme se vypravili do města. V Ateliéru jsme si dali tři pivka, já si třihla jedno Zombie (klasika:D) a šlo se dál. Do úplně nejvíc vzdálenýho klubu, kde ještě ke všemu nikdo nebyl a hrál tam hroznej Djs, kterej ani na prosby asi tak 10 lidí nepřistoupil na to, že bude hrát něco poslouchatelnýho. Takže nezbývalo nic jinýho než sedět na baru. Domů jsme se dostali asi tak ve 2 a já byla pak ráno moc smutná z toho že už musim vstávat. Fakt nebylo moc příjemný se v půl 9 sbalit, nenasnídat se a vyrazit rovnou na Ještěd. Skoro jsem si myslela, že to bude moje poslední hodinka a nebo že budu muset zbaběle odstoupit. Zachránil mě balíček chipsů, co se rozdávaj ve StudentAgency. Takže jsem přežila až do hotelový restaurace, kde jsem byla schopná dát si maximálně tak hovězí vývar a dvě koly. Pak už se to ale přehouplo v lepší část. Krásně sněžilo, bylo hrozně moc sněhu, taková zimní pohádka. Dolů jsme si to střihli hezky po sjezdovce a litovali, že nemáme boby. Byla to fakt sranda:D
#sMartemvkuchyni
"dám si, když je to za litra"
posed u radnice
Po vyčerpávajícím výletě a prakticky žádnýmu jídlu mě čekal přesun do Rce s Martem a Danem, další zachánej pytlík brambůrků v autě (asi začnu psát foodblog tyjo..). Večer jsme byli domluvený, že někam vyrazíme. Vyrazili jsme na véču (jupíí). Tam jsem se dala trochu dohromady, ale teprve se projevila moje únava na 100%, úplně dohromady jsem se dala až ve Ztracený po dvou Háčkách. Pak se nějakym záhadnym způsobem jelo podlípu a pak někdy nad ránem, opět záhadnym způsobem do MK. A pak už jsem fakt myslela že umřu/usnu. Ale uklidňovala mě vidina spokojeného dlouhého nedělního spánku...
...který končil v 11:48, kdy mi brácha přišel oznámit, že jsme zvaný na svátečná adventní oběd k babičce. Ha. Byli jsme tam ve 12:10. Skvělej výkon a skvělý svíčková.
Pak mě ale moc mrzí, že jsem zaspala rozsvícení vánočního stromku, na který jsem měla jít s Andělkou.
Do Prahy jsme jeli večer a já pro změnu zas nemohla usnout, takže se můj koloběh únavy v pondělní ráno opět obnovil.
A teď je úterní večer a já se už hrozně těšim, až se zase půjdu vyspat.
Bucker clothing v Praze
hrooozně zajímavá přednáška:D
svátek nejlepší maminky na světě
SW týden v Kauflandu
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)