Life is strange..

Zkouškové období aneb.. 
pro lepší pochopení části 3) doporučuju si pustit tu písničku na konci článku

1) můj gamer-mode znovu objeven. Dohráno pět skvělých epizod Life is Strange, asi nejlepší holčičí hra (spolu s Tomb Riderem:D)!
Ba ne, v poslední době přehodnocuju moje kritérium "holčičí hra" (tzn. hlavní postava je holka), protože to kritérium by mělo být především v tom, že baví i holky, což se momentálně děje u hry Wolf among us, ikdyž hlavní hrdina není holka. (To, že jeho bf už je holka a že je to shodou okolností moje nejvíc top oblíbená postava Sněhurka a že se to celý odehrává v komixovym NY, vám asi hodně napoví, proč mě to tak baví.)

2) počátek nové éry
aka mám rovnátka. Až doteď jsem si nemyslela jak moc ty zuby mám křivý, ale rovnátka to krásně zvýraznila! Pecka. Tak už jen rok a něco a je to dole.

3) pokračování staré éry
aneb pokaždý je mi smutno z toho, když si vzpomenu, co všechno skvělýho a s jakejma skvělejma lidma jsem zažila. Teda takovym zvláštnim způsobem smutno.
Asi tak, že od tý doby už nic skvělýho nezažívám a neužívám si života, tak jak bych mohla. Že už to asi neumim. Mám radost z hrozně málo věcí. A přitom se necejtim nijak neštastně. Jen už to prostě neni prožít, ale spíš jen žít.
Včera jsme se o něčem podobnym bavili s T. Má to dost podobně. A taky neví co s tim.
Možná je teď po dvacítce prostě takovej mrtvej bod? Kdy už vyprchala euforie z vejšky /jestli vůbec někdy nějaká byla/ a z vlastního dospěláckýho života? (popravdě ten vlastní dospěláckej život mi nikdy moc euforie nepřinášel, chci zpátky sladkých 17).

Ad 1) Life is Strange je hra, jejíž hlavním motivem je snaha obnovit starý kamarádství. Vždycky když poslouchám soundtrack z tý hry (což se teď stává docela často), vzpomínám na všechny moje skvělý kamarády, který už teď nejsou moji skvělí kamarádi, ale hrozně moc mi chybí. Ale popravdě si nedokážu představit náš návrat. Jsem hroznej pesimista, není to tak jednoduchý jako ve hře.
A když už to třeba někdy vyjde, že jdem ven, na pivo, kamkoliv.. Jen vzpomínáme na naše starý já na naše skvělý zážitky. Ale to je málo, já za 10 let nechci vzpomínat na to, co se dělo před 20 lety.

Vim, že vy, co to takhle nemáte, to za a) nemůžete pochopit b) máte radost, že na tom je někdo tak špatně c) jen se tváříte, že to tak nemáte a přitom si taky rádi postěžujete, jen třeba nemáte blog a nechce se vám to psát na facebook.

Tohle je jedno z mejch předsevzetí do roku 2016. Jedno z mála co fakt myslim vážně.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roadtrip no. VI

SKIALPY a SPLITBOARDY