Žižkovská noc po šesté!
Pro mě tedy po čtvrté.
A jako vždy super.
Ikdyž na začátku to tak moc super nevypadalo. Po hroznym zmatku v domlouvání kdo kdy kde kam jsme se konečně sešli u nás v kuchyni. Dovečeřeli a konečně se odhodlali vyjet. VLastně v celkem neobvyklym složení. Pepa s Týnkou nejeli, protože Pepa měl práci a Týnka je trochu švorc, ale kdyby nemusela platit vstup, tak by možná šla (aneb jak jsme zjistili později, měli jsme dva volňásky, achjo). Na byt dorazil Dan a Kuba s Verčou.
První zastávka Tesco. 1 víno, -1 otvírak, 2 stovky.
Ta absence otvíráku se zdála docela závažná, možná jsme mohli slevit z nároků a nemít mermomocí ten tramín červený, bylo tam spousta jinejch vín s víčkem, ale my nee. Když už jsme byli opravdu zoufalí, protože ani paní v pekárně (!) neměla otvírák, ani paní vietnamka nám ho nechtěla půjčit, Kubovi se nejakym záhadnym způsobem podařilo ho protlačit.
Nasedli jsme na 9 a jeli na Lazarskou. Protože dál nejela. Na zastávce jsme se seznámili s prima bezdomovcem, který je na ulici jen 2 měsíce (a vážně vypadal dobře) a který nám popsal celej jeho smutnej příběh. Nevim, jestli se tohle neni napsaný v každý správný příručce Jak se stát bezdomovce, ale my mu to prostě uvěřili a tu dvacku jsme mu každej dali. (navíc nám pán poradil, že až budem někoho chtít bodnout, tak je dobrý, když ten nůž má ještě vroubky. Takovou radu jsme přece museli ocenit!)
Po dlouhé útrpné cestě na Novou Chmelnici jsme vystoupili už na Ohradě, protože volal Dom, že Call Tracy dohráli a máme jet zpátky. Smutný, ale to je život. Zašli jsme si rovnou do Lidlu pro další víno. Který sice mělo víčko, ale bylo extrémně hnusný.
Dopili jsme ho než jsme dorazili Nad Viktorku, kde hráli Pilot Season.
Moje asi nejvíc nejoblíbenější kapela na český scéně, až tak oblíbená, že si občas pouštim její písničky na YT. (cože je u mě fakt pocta, protože ostatní poslouchám jen na koncertech).
Koncert byl jako vždy skvělej, tak akorát lidí, dalo se dobře pařit. Sice jsem nejdřív pařila na lavičce, abych měla dobrej výhled, ale když chudískovi Čádovi spadla kšiltovka a nikdo mu ji nezved (!), tak jsem se prodrala dopředu (kde stál i Dom) a nasadila mu ji zpátky.
Pak jsme se zas hrozně moc přesouvali, tentokrát opět na Novou Chmelnici, ale už navážno! Bohužel jsme se s Veru tak trochu ztratili ostatním při kupování dalšího vína (!) a tentokrát s korkem, ale otvírákem za pultem a k tomu i Fantu (vzpomínka na naše milovaná tramvajová dobrodružství). A pak jsme se následně ztratili i v tramvaji, protože jsme vystoupili kdesi na Žižkově a vůbec ne na Koněvově. Dostaly jsme skvělej nápad, že budem stopovat. Jo. Tak jsme stopovaly. A asi za 5 minut nám vážně někdo zastavil!
Taxík. Usmlouvali jsme to na 50 korun! A byla to hrozná sranda. Sice už nevim proč, ale jo byla.
Šťastně jsme dorazily na místo, stihly koncert, daly pár piv (já už jen vodu, díky bohu), pak už jen zbytečně vyhrocená scéna s tim, že už jedem domu. Nejedem. Radost z toho, když potkáte někoho kdo má ve dvaceti taky nový rovnátka. A pak jsme jeli domů. Zrovna jela tramvaj, tak jsme za ní hrozně moc daleko a rychle běželi a stihli jsme ji! Bohužel jela v opačnym směru. Nevadí. Na další zastávce (na konečný) jsme tedy vystoupili a vymýšleli plán B. Taxík, znova. Vyrazili jsme tedy zpět, nabrali Kubu s Verčou, který se nám smáli,protože moc dobře vědělí, že ta tramvaj jede v opačnym směru. Domů na Smíchov. Tři kila. Pohoda. Pokec s panem taxikářem.
Jít spát, vzbudit se ráno, jet k babičce na narozeninovou oslavu. Mojí.
Tak já jdu :)
A jako vždy super.
Ikdyž na začátku to tak moc super nevypadalo. Po hroznym zmatku v domlouvání kdo kdy kde kam jsme se konečně sešli u nás v kuchyni. Dovečeřeli a konečně se odhodlali vyjet. VLastně v celkem neobvyklym složení. Pepa s Týnkou nejeli, protože Pepa měl práci a Týnka je trochu švorc, ale kdyby nemusela platit vstup, tak by možná šla (aneb jak jsme zjistili později, měli jsme dva volňásky, achjo). Na byt dorazil Dan a Kuba s Verčou.
První zastávka Tesco. 1 víno, -1 otvírak, 2 stovky.
Ta absence otvíráku se zdála docela závažná, možná jsme mohli slevit z nároků a nemít mermomocí ten tramín červený, bylo tam spousta jinejch vín s víčkem, ale my nee. Když už jsme byli opravdu zoufalí, protože ani paní v pekárně (!) neměla otvírák, ani paní vietnamka nám ho nechtěla půjčit, Kubovi se nejakym záhadnym způsobem podařilo ho protlačit.
Nasedli jsme na 9 a jeli na Lazarskou. Protože dál nejela. Na zastávce jsme se seznámili s prima bezdomovcem, který je na ulici jen 2 měsíce (a vážně vypadal dobře) a který nám popsal celej jeho smutnej příběh. Nevim, jestli se tohle neni napsaný v každý správný příručce Jak se stát bezdomovce, ale my mu to prostě uvěřili a tu dvacku jsme mu každej dali. (navíc nám pán poradil, že až budem někoho chtít bodnout, tak je dobrý, když ten nůž má ještě vroubky. Takovou radu jsme přece museli ocenit!)
Po dlouhé útrpné cestě na Novou Chmelnici jsme vystoupili už na Ohradě, protože volal Dom, že Call Tracy dohráli a máme jet zpátky. Smutný, ale to je život. Zašli jsme si rovnou do Lidlu pro další víno. Který sice mělo víčko, ale bylo extrémně hnusný.
Dopili jsme ho než jsme dorazili Nad Viktorku, kde hráli Pilot Season.
Moje asi nejvíc nejoblíbenější kapela na český scéně, až tak oblíbená, že si občas pouštim její písničky na YT. (cože je u mě fakt pocta, protože ostatní poslouchám jen na koncertech).
Koncert byl jako vždy skvělej, tak akorát lidí, dalo se dobře pařit. Sice jsem nejdřív pařila na lavičce, abych měla dobrej výhled, ale když chudískovi Čádovi spadla kšiltovka a nikdo mu ji nezved (!), tak jsem se prodrala dopředu (kde stál i Dom) a nasadila mu ji zpátky.
Pak jsme se zas hrozně moc přesouvali, tentokrát opět na Novou Chmelnici, ale už navážno! Bohužel jsme se s Veru tak trochu ztratili ostatním při kupování dalšího vína (!) a tentokrát s korkem, ale otvírákem za pultem a k tomu i Fantu (vzpomínka na naše milovaná tramvajová dobrodružství). A pak jsme se následně ztratili i v tramvaji, protože jsme vystoupili kdesi na Žižkově a vůbec ne na Koněvově. Dostaly jsme skvělej nápad, že budem stopovat. Jo. Tak jsme stopovaly. A asi za 5 minut nám vážně někdo zastavil!
Taxík. Usmlouvali jsme to na 50 korun! A byla to hrozná sranda. Sice už nevim proč, ale jo byla.
Šťastně jsme dorazily na místo, stihly koncert, daly pár piv (já už jen vodu, díky bohu), pak už jen zbytečně vyhrocená scéna s tim, že už jedem domu. Nejedem. Radost z toho, když potkáte někoho kdo má ve dvaceti taky nový rovnátka. A pak jsme jeli domů. Zrovna jela tramvaj, tak jsme za ní hrozně moc daleko a rychle běželi a stihli jsme ji! Bohužel jela v opačnym směru. Nevadí. Na další zastávce (na konečný) jsme tedy vystoupili a vymýšleli plán B. Taxík, znova. Vyrazili jsme tedy zpět, nabrali Kubu s Verčou, který se nám smáli,protože moc dobře vědělí, že ta tramvaj jede v opačnym směru. Domů na Smíchov. Tři kila. Pohoda. Pokec s panem taxikářem.
Jít spát, vzbudit se ráno, jet k babičce na narozeninovou oslavu. Mojí.
Tak já jdu :)
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)