Pole plné čtyřlístků*
To už jsem tak dlouho tak stará? Achjo, no co nadělám. Život jde dál.
Abych si pořád jen nestěžovala. Na pár věcí zas svítí sluníčko.
Začala jsem se zase pomalu učit jezdit na skateboardu. A celkem mi to jde.
A uvědomila jsem si jednu zásadní věc, u všech činností, který dělám předpokládám, že mi prostě půjdou samy. Takže když něco umim, tak to beru jako hroznou samozřejmost a vůbec si toho nevážim. Tim nemám ani trochu na mysli to, že bych byla ve všem skvělá a měla se za to chválit, ale spíš si aspoň uvědomovat, že mi aspoň něco jde. Nevim proč to tak mám. Ale když mi najedednou něco nejde, tak nevěřim, že se to jde naučit, ne prostě nejde.
Když mě pak někdo za tyhle malý pokroky chválí, přijde mi, že to dělá schválně, vždyť je to nic! To je jak kdyby mě chválil za to, že umim chodit. Ale prej ne, prej to neumí každej, takže se nechávám chválit a učim se těm pochvalám věřit.
V úterý vyrážim do terénu učit spotřebitelský právo na náš gympl, septimo, těšte se! Já se totiž taky trochu těšim, ale spíš se bojim. Ještě ke všemu, když moje skvělá prezentace zatím všechny, kterým jsem ji ukazovala, unudila téměř k smrti. Tak co s tim.
Minulý týden jsem byla na teambuildingu s J. v Krušných horách. Zase skvělý jako vždycky. Skvělej volnej odpočinkovej víkend.
Hráli jsme tam geniální hru Dixit. Asi moje nejoblíbenější deskova (ikdyž je to "karetka":D).
Ve středu jsme ji hráli ještě u bráchy na bytě a opět nezklamala. Taky jsme hráli Bang a pouštěli si u toho country songy, což bylo boží (protože jsem byla Šerif a skoro jsem vyhrála! :D).
*Pole plné čtyřlístků je v překladu Cloverfield
Abych si pořád jen nestěžovala. Na pár věcí zas svítí sluníčko.
Začala jsem se zase pomalu učit jezdit na skateboardu. A celkem mi to jde.
A uvědomila jsem si jednu zásadní věc, u všech činností, který dělám předpokládám, že mi prostě půjdou samy. Takže když něco umim, tak to beru jako hroznou samozřejmost a vůbec si toho nevážim. Tim nemám ani trochu na mysli to, že bych byla ve všem skvělá a měla se za to chválit, ale spíš si aspoň uvědomovat, že mi aspoň něco jde. Nevim proč to tak mám. Ale když mi najedednou něco nejde, tak nevěřim, že se to jde naučit, ne prostě nejde.
Když mě pak někdo za tyhle malý pokroky chválí, přijde mi, že to dělá schválně, vždyť je to nic! To je jak kdyby mě chválil za to, že umim chodit. Ale prej ne, prej to neumí každej, takže se nechávám chválit a učim se těm pochvalám věřit.
V úterý vyrážim do terénu učit spotřebitelský právo na náš gympl, septimo, těšte se! Já se totiž taky trochu těšim, ale spíš se bojim. Ještě ke všemu, když moje skvělá prezentace zatím všechny, kterým jsem ji ukazovala, unudila téměř k smrti. Tak co s tim.
Minulý týden jsem byla na teambuildingu s J. v Krušných horách. Zase skvělý jako vždycky. Skvělej volnej odpočinkovej víkend.
"Babiš"
nejvíc stresující hra na světě -_-
Hráli jsme tam geniální hru Dixit. Asi moje nejoblíbenější deskova (ikdyž je to "karetka":D).
Ve středu jsme ji hráli ještě u bráchy na bytě a opět nezklamala. Taky jsme hráli Bang a pouštěli si u toho country songy, což bylo boží (protože jsem byla Šerif a skoro jsem vyhrála! :D).
Bang bang Manchiatoo!
Ještě si tu trošku zasdílim songy z poslední doby, takže písnička z reklamy na cocacolu!
A poslední odkaz :
Z mýho oblíbenýho filmu z poslední doby 10 Cloverfield Lane.
Taková Gone Girl v postapo světě + tisíc dalších žánrů.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)