Řada neuvěřielných příhod
Většinu času se mi nic moc neděje, nebo si to aspoň myslim a zažívám stereotypní, regular, ordinary dny. A pak, si na mě asi pan Životní vzrůšo vzpomene, a naservíruje mi to pěkně všechno v jednom týdnu.
Tak, co tak neuvěřitelnýho se mi stalo.
1) S Jančou jsme vedly jeden normální rozhovor o tom, jak zachraňujeme lidi v metru tím, že se před revizorama tváříme hrozně podezřele a "nenápadně", aby nás o to víc chtěli zkontrolovat. Záchrana spočívá v tom, že pak šíleně dlouho hledáme kartičku na MHD, ikdyž ji pokaždý máme, jen abychom lidem dali čas na útěk. Rozhovor jsme začaly ještě na zastávce a pokračovaly v něm i v tramvaji, když jsme zrovna rozebíraly, že už teda máme nakoupenou lítačku až do srpna 2016, otočil se na nás pán, co nás tak po očku poslouchal (tohle slovní spojení asi neexistuje co?), ukázal nám revizorskej odznak a řek: Tak zachraňujte dál slečny.
My v tu chvíli samozřejmě ohromnej výbuch smíchu, já celá rudá, ale nemohly jsme se přestat smát. A samozřejmě že nás pan revizor nekontroloval, protože už dávno věděl, že to máme až do srpna.
Ponaučení: využívejte tlachání o dávno předplacených lítačkách jako obranu proti revizorům!
2) Asi tak čtvrt hodiny za touhle "historkou dne", se nám světě div se, přihodilo něco dalšího skvělýho. Byly jsme domluvený, že půjdem na pizzu, a asi nejlíp do nějaký pizzerie, ať si k tomu můžem sednout. Jenže pro mě je pizza za 150 moc drahá a tak jsem Janču táhla dál do Pizza Letná, kde jsme si vybraly skvělou žampionovou za 120. Než nám ji udělali, tak jsme si skočily pro pití (aneb jak smutně skončil můj #suchýduben) a když jsme se vrátily, páni pizzaři (=tři celkem sympatický kluci) se nám začali omlouvat ,že tu naši pizzu bohužel připálili a jestli si teda počkáme na novou a nebo že nám teda můžou dát tuhle, ale samozřejmě zadarmo. Šla jsem se osobně přesvědčit až k peci, jak moc je teda připálená, ale nezdála se mi ani trošku. Tak jsem jen řekla, že to asi zvládnem takhle a že to neni až tak strašný. Kluci se pořád hrozně omlouvali, že se jim tohle moc často nestává a báli se ať o nich nenapíšem špatnou recenzi.
A výsledek? Naprosto skvělá pizza + 120 korun k tomu!
(spálený na ni byl asi tak kousek kůrčičky na 1/8 pizzy)
3) A do třetice všeho dobrého. Ne, třetí věc je dost špatná, a kdyby to nebylo takový WTF tak o tom vůbec nepíšu. Ale ve zkratce- pes mi rozbil rovnátka.
Jak? Kdy? Proč? Kde? Jak?
Včera při cestě na řipskou pouť, když jsem seděla na trávě, ke mě přiběhl hnědej čokl (za normálních okolností bych řekla veselý malý štěně) a skočil na mě tak nešťastně, že jeho hlava narazila do mojí pusy, ve který se nacházely moje zuby a na nich moje rovnátka. Po tomhle ataku, se moje rovnátka odlepila ze 2 zubů a zůstaly bezvládně viset na drátku.
Bomba pecka. Od tý chvíle jsem měla nejvíc debilní náladu, ve vidině zdlouhavýho volání, domlouvání termínů, cesty k zubařce a hlavně vysvětlování, jak se to stalo -_-
Tak snad už je s těma podivnostma konec.
Tak, co tak neuvěřitelnýho se mi stalo.
1) S Jančou jsme vedly jeden normální rozhovor o tom, jak zachraňujeme lidi v metru tím, že se před revizorama tváříme hrozně podezřele a "nenápadně", aby nás o to víc chtěli zkontrolovat. Záchrana spočívá v tom, že pak šíleně dlouho hledáme kartičku na MHD, ikdyž ji pokaždý máme, jen abychom lidem dali čas na útěk. Rozhovor jsme začaly ještě na zastávce a pokračovaly v něm i v tramvaji, když jsme zrovna rozebíraly, že už teda máme nakoupenou lítačku až do srpna 2016, otočil se na nás pán, co nás tak po očku poslouchal (tohle slovní spojení asi neexistuje co?), ukázal nám revizorskej odznak a řek: Tak zachraňujte dál slečny.
My v tu chvíli samozřejmě ohromnej výbuch smíchu, já celá rudá, ale nemohly jsme se přestat smát. A samozřejmě že nás pan revizor nekontroloval, protože už dávno věděl, že to máme až do srpna.
Ponaučení: využívejte tlachání o dávno předplacených lítačkách jako obranu proti revizorům!
2) Asi tak čtvrt hodiny za touhle "historkou dne", se nám světě div se, přihodilo něco dalšího skvělýho. Byly jsme domluvený, že půjdem na pizzu, a asi nejlíp do nějaký pizzerie, ať si k tomu můžem sednout. Jenže pro mě je pizza za 150 moc drahá a tak jsem Janču táhla dál do Pizza Letná, kde jsme si vybraly skvělou žampionovou za 120. Než nám ji udělali, tak jsme si skočily pro pití (aneb jak smutně skončil můj #suchýduben) a když jsme se vrátily, páni pizzaři (=tři celkem sympatický kluci) se nám začali omlouvat ,že tu naši pizzu bohužel připálili a jestli si teda počkáme na novou a nebo že nám teda můžou dát tuhle, ale samozřejmě zadarmo. Šla jsem se osobně přesvědčit až k peci, jak moc je teda připálená, ale nezdála se mi ani trošku. Tak jsem jen řekla, že to asi zvládnem takhle a že to neni až tak strašný. Kluci se pořád hrozně omlouvali, že se jim tohle moc často nestává a báli se ať o nich nenapíšem špatnou recenzi.
A výsledek? Naprosto skvělá pizza + 120 korun k tomu!
(spálený na ni byl asi tak kousek kůrčičky na 1/8 pizzy)
3) A do třetice všeho dobrého. Ne, třetí věc je dost špatná, a kdyby to nebylo takový WTF tak o tom vůbec nepíšu. Ale ve zkratce- pes mi rozbil rovnátka.
Jak? Kdy? Proč? Kde? Jak?
Včera při cestě na řipskou pouť, když jsem seděla na trávě, ke mě přiběhl hnědej čokl (za normálních okolností bych řekla veselý malý štěně) a skočil na mě tak nešťastně, že jeho hlava narazila do mojí pusy, ve který se nacházely moje zuby a na nich moje rovnátka. Po tomhle ataku, se moje rovnátka odlepila ze 2 zubů a zůstaly bezvládně viset na drátku.
Bomba pecka. Od tý chvíle jsem měla nejvíc debilní náladu, ve vidině zdlouhavýho volání, domlouvání termínů, cesty k zubařce a hlavně vysvětlování, jak se to stalo -_-
Tak snad už je s těma podivnostma konec.
hnědej čokl ! :D :D :D
OdpovědětVymazat