1941
Už jsem dlouho nic nenapsala, to je škody!
ALERT: dlouhý, všeobsahující, veskrze pozitivní článek, fotečky a pro pečlivé čtenáře i videjko, a otázka k zodpovězení (úplný konec článku)
Určitě to plánuju změnit, protože psaní mi pomáhá v zapamatování si věcí, co jsem prožila a to co jsem prožila utváří to, co jsem. Psaní mi tedy pomáhá být mnou, což je smutný že nedokážu být mnou jen tak, ale prostě paměť je moje slabá stránka.
Druhá věc je, že bych si to mohla psát někam k sobě do šuplíku, abych tak jak se znám já, mě neznali i všichni moji čtenáři. Samozřejmě že sem nepíšu všechno, respektive píšu, ale ty články pak nezveřeňuju. Píšu jsem jen to, co chci abyste četli, co si myslim, že by vás nějak mohlo zajímat a potěšit (teď zrovna narážim na úplně nadšenej výraz Janči, když jsem se zmínila o tom, že jsem o našich dobrodružstvích napsala článek. <3 :D).
Mám za sebou zkouškový, který bylo (jako každej rok) úplně vyčerpávající. Sloganem letoška nebylo "je to peklo" ale "my už to nestihnem". Stihli jsme to. Škoda že nemám bakaláře, to by se mi třeba slavilo líp, ale tak co, snad aspoň můžu slavit s těma mejma bakalářema(-řkama).
Dneska jsme přijeli z rodinný akce, kde děda slavil 75.narozeniny. Už vidím Týnku, jak si zase myslí, že jsme úplně šílená rodina, co všechno slaví (teda zrovna 75.narozky jsou asi důvod ke slavení, ale vážně slavíme pořád něco:D). A úplně shodou náhodou jsme se všichni na tý chatě tak nějak shodli, že vlastně to asi není úplně normální a standardní se takhle scházet. Pravidelně a v takovym počtu. Že jsme vlastně celkem nenormální rodina. Když se sejdem tak nás je vždy tak 10-12 a scházíme se určitě minimálně jednou za měsíc, protože někdo ty narozeniny/svátek/promoci/výročí/maturitu nebo něco podobnýho zrovna potřebuje oslavit.
Postupně do rodinného kruhu zasvěcujem i naše partnery, ať si zvykaj, protože takhle to (miminálně v mojí budoucí vlastní rodině) budou chodit dál. Takže přijela tradičně i Sárka s Péťou a netradičně i Dom a Lucka alespoň poslala dort.
A taky jsme se shodli na tom, že jsme asi trochu rodina alkoholiků. Což neříkám nijak smutně, zjišťuju že nemám ráda lidi co se upejpaj /neupejpejte fe/. Ale zas možná 50litrovej sud plzně + basa bohemek je v něčích očích už moc. (jo a 3 whisky, ale ty si hrdě bere na triko mladá generace, to už je taková tradice).
A ještě malý "friends update"
Mám kolem sebe tolik skvělejch lidí, ale vůbec si toho nedokážu vážit.
Pořád si stěžuju, že ve škole nemám žádnou bff, ale to už teda asi nebude pravda. Všechno je jen o úhlu pohledu a já jsem prostě a priori grumpy Anča a v ničem (co se mě týká) nedokážu vidět nic pozitivního a najednou, když se mě týká nějaký skvělý přátelství, tak tomu vlastně moc nevěřim. Takže odteďka už věřim :) A budu se snažit být míň grumpy i obecně.
Jo a ještě jedna věc- věta: "No a na to kafe to moc nevidim. Můj přítel nemá moc rád, když chodim na kafe s cizíma klukama."
-je asi dost trapná, ale ještě mě nenapadl lepší způsob jak dát najevo, že jsem zadaná, a zároveň, kdyby to náhodou opravdu mělo být jen kamarádský kafe (kdo se v tom má vyznat), že prostě můj přítel nemá rád, když chodím s někym jinym. Což Doma staví do dost majetnickýho postavení, ale je to myšleno jako nadsázka, což samozřejmě ti kluci stejně nikdy nepochopí (protože Doma nikdy nepoznají), ale je to vlastně jedno.
Kamarádství mezi holkou a klukem 100% existovat můžou, a samozřejmě že mám i kamarády, se kterýma chodim i na to kafe. Jak to děláte vy, když s nějakym klukem chcete být jen kamarádi, ale nejste si tak úplně jistí, jak to mají oni?
#Ančiproblémy,kterýsimělavyřešitvpatnácti,alenevyřešila
Děkuju za dočtení (jako vždy)zmateného článku a zkuste mi napsat i tu odpověď na moji velmi zapeklitou odpověď. Beru i anonymy, ale stejně poznám, jestli to psala Meki nebo Maki ( :-* )
ALERT: dlouhý, všeobsahující, veskrze pozitivní článek, fotečky a pro pečlivé čtenáře i videjko, a otázka k zodpovězení (úplný konec článku)
Určitě to plánuju změnit, protože psaní mi pomáhá v zapamatování si věcí, co jsem prožila a to co jsem prožila utváří to, co jsem. Psaní mi tedy pomáhá být mnou, což je smutný že nedokážu být mnou jen tak, ale prostě paměť je moje slabá stránka.
Druhá věc je, že bych si to mohla psát někam k sobě do šuplíku, abych tak jak se znám já, mě neznali i všichni moji čtenáři. Samozřejmě že sem nepíšu všechno, respektive píšu, ale ty články pak nezveřeňuju. Píšu jsem jen to, co chci abyste četli, co si myslim, že by vás nějak mohlo zajímat a potěšit (teď zrovna narážim na úplně nadšenej výraz Janči, když jsem se zmínila o tom, že jsem o našich dobrodružstvích napsala článek. <3 :D).
(fotka co cpu všude, protože se mi líbí jak je kouzelná a na fb má 40 lajků)
Mám za sebou zkouškový, který bylo (jako každej rok) úplně vyčerpávající. Sloganem letoška nebylo "je to peklo" ale "my už to nestihnem". Stihli jsme to. Škoda že nemám bakaláře, to by se mi třeba slavilo líp, ale tak co, snad aspoň můžu slavit s těma mejma bakalářema(-řkama).
(tohle fakt dělám, osmoza zákonů, zatím to funguje)
Dneska jsme přijeli z rodinný akce, kde děda slavil 75.narozeniny. Už vidím Týnku, jak si zase myslí, že jsme úplně šílená rodina, co všechno slaví (teda zrovna 75.narozky jsou asi důvod ke slavení, ale vážně slavíme pořád něco:D). A úplně shodou náhodou jsme se všichni na tý chatě tak nějak shodli, že vlastně to asi není úplně normální a standardní se takhle scházet. Pravidelně a v takovym počtu. Že jsme vlastně celkem nenormální rodina. Když se sejdem tak nás je vždy tak 10-12 a scházíme se určitě minimálně jednou za měsíc, protože někdo ty narozeniny/svátek/promoci/výročí/maturitu nebo něco podobnýho zrovna potřebuje oslavit.
Postupně do rodinného kruhu zasvěcujem i naše partnery, ať si zvykaj, protože takhle to (miminálně v mojí budoucí vlastní rodině) budou chodit dál. Takže přijela tradičně i Sárka s Péťou a netradičně i Dom a Lucka alespoň poslala dort.
A taky jsme se shodli na tom, že jsme asi trochu rodina alkoholiků. Což neříkám nijak smutně, zjišťuju že nemám ráda lidi co se upejpaj /neupejpejte fe/. Ale zas možná 50litrovej sud plzně + basa bohemek je v něčích očích už moc. (jo a 3 whisky, ale ty si hrdě bere na triko mladá generace, to už je taková tradice).
Dědův dort se 75 svíčkama
Socha na střeše s koštětem.
Skvělý světlo na focení.
oslavenec
na procházce po Jizerce při západu slunce:)
A ještě malý "friends update"
Mám kolem sebe tolik skvělejch lidí, ale vůbec si toho nedokážu vážit.
Pořád si stěžuju, že ve škole nemám žádnou bff, ale to už teda asi nebude pravda. Všechno je jen o úhlu pohledu a já jsem prostě a priori grumpy Anča a v ničem (co se mě týká) nedokážu vidět nic pozitivního a najednou, když se mě týká nějaký skvělý přátelství, tak tomu vlastně moc nevěřim. Takže odteďka už věřim :) A budu se snažit být míň grumpy i obecně.
Jo a ještě jedna věc- věta: "No a na to kafe to moc nevidim. Můj přítel nemá moc rád, když chodim na kafe s cizíma klukama."
-je asi dost trapná, ale ještě mě nenapadl lepší způsob jak dát najevo, že jsem zadaná, a zároveň, kdyby to náhodou opravdu mělo být jen kamarádský kafe (kdo se v tom má vyznat), že prostě můj přítel nemá rád, když chodím s někym jinym. Což Doma staví do dost majetnickýho postavení, ale je to myšleno jako nadsázka, což samozřejmě ti kluci stejně nikdy nepochopí (protože Doma nikdy nepoznají), ale je to vlastně jedno.
Kamarádství mezi holkou a klukem 100% existovat můžou, a samozřejmě že mám i kamarády, se kterýma chodim i na to kafe. Jak to děláte vy, když s nějakym klukem chcete být jen kamarádi, ale nejste si tak úplně jistí, jak to mají oni?
#Ančiproblémy,kterýsimělavyřešitvpatnácti,alenevyřešila
Děkuju za dočtení (jako vždy)zmateného článku a zkuste mi napsat i tu odpověď na moji velmi zapeklitou odpověď. Beru i anonymy, ale stejně poznám, jestli to psala Meki nebo Maki ( :-* )
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)