THAJSKO: Chiang Mai v celé své kráse

Protože jsme měli vážně málo času (na celý Thajsko je deset dnů smutně málo), nebyl žádnej čas na odpočinek nebo nedejbože vyspání se po cestě, pokud teda nepočítám to hodinový spánkový koma hned po sprše, bez kterýho bych ale asi nepřežila.

Samozřejmě že jsme šli nejdřív na jídlo, než jsem to uviděla, tak jsem tomu nevěřila, fakt prostě oběd za 30 bahtů. Jak je to možný? A proč nemůžu žít v Thajsku? Já bych si snad i zvykla na pálivý curry (předem hlásim, že i za ten týden jsem udělala poměrně progress a už to celkem zvládám).
Rovnou jsme pak zamířili do starých chrámů v historický části města. Bylo tam několik obřích areálů, kde vstup buď vůbec nebyl, nebo byl skoro nulový. Tohle bylo moje první setkání s asijskou kulturou tváří v tvář. Najednou jsem zjistila, že Budha není jen ten odporně tlustej chlapík, ale že je to jen jedno z jeho mnoja zobrazení. Dokonce jsem si i četla popisky pro turisty, protože jsem byla, jak jsem zjistila, fakt budhismem nepolíbená. Teď už i vím, co znamená jednotlivé složení rukou u Budhy v klíně. Kluci si z nás dělali srandu, že úplně nejlepší chrám co kdy v životě viděli, byl ten, kam nemohly holky. Fakt vtipný. Nevěřim jim to, všechny byly naprosto božský. Ale jak jich tam bylo hodně, začaly mi splývat. Něco jako když přijede Asiat do Prahy a obdivuje barokní kostel sv.Mikuláše a sv.Petra a sv.Jana a sv.Marie a sv.Anny a pak vlastně už neví co obdivuje, protože je to sice krásný, ale pořád stějně krásný.

zouvačky. bez toho to nešlo. myslim, že jsem chytla plíseň.

v županech

Zlato zlato zlato slon.

Večer jsme vyrazili na Night Bazaar o kterým jsem si myslela, že je fakt obří (do tý doby než jsem viděla trh v Bangkoku). Procházeli jsme uličkou plnou speciálních nočních barů, ve kterých seděly jen samé Thajky a lákaly si zákazníky k sobě na "drink". Nás teda moc nelákaly, protože jednak jsme byli v párech a jednak jsme asi nevypadali, že bychom si mohli takový Lady Drink dovolit. 

Ale jinak nás lákali na všechno. Teď v Praze mi snad i trochu chybí, že na mě nikdo netroubí a nekřičí "Tuk tuk" a ani tou jejich krásnou thajskou angličtinou "mesáááš". 

A ještě jedna skvělá věc, taková drobnost, když jsme se vraceli v noci na hostel, z vedlejšího hotelu byla slyšet nějaká večerní zábava a zrovna, když jsme přicházeli, tak hráli Zombie, oh God, co může být lepší? 

Ráno jsme vstávaly ukrutně brzo, protože si nás vyzvedávali na cestu na zipline. Kluky jsme nechaly doma a vyrazily jen s Týnkou.

Cesta tam trvala asi hodinu a půl, poslední půl hoďka byla vyloženě projížďka džunglí na uzounkých silničkách, kde dodávka před každou zatáčkou pro upozornění troubila, protože dvě auta by se nevyhla. 

V Zipline centru nám nasadili helmy, sedáky, rozdali lana, musela jsem si půjčit plný boty, protože v sandálkách to nešlo a vyrazili jsme. Byli jsme skupinka po 6, samý Číňanky s náma a dva super instruktoři, kteří pořád házeli vtípky.

Byl to naprosto super zážitek, nejenom samotný ziplinování (u kterýho mě možná i trochu mrzí, že nemám strach z výšek a že jsem se vůbec nebála, protože pro někoho kdo se bojí, ten zážitek musí být mnohem lepší), ale i cesta korunami stromů uprostřed džungle národního parku. Nejvíc jsem džungli vnímala sluchem, znělo to fakt přesně jak z dobrodružných amerických filmů! :D 

Teď jsem zjistila, že je takových videek na YT spousta a je to vlastně docela relaxační. Jdu na to. 

Po asi tak dvou hodinách lezení a slaňování nás čekal závěrečný nejdelší zipline 900m. Měla jsme hroznou radost, že si mě instruktor "vybral", aby to sjížděl se mnou tak, že mě zavěsil lano na záda a chytil mi nohy a já si celou tu propast pod sebou mohla užít fakt tak, jako bych letěla. "Hey Curly hair, come here!" Nojo, curly hair asi moc v Asii nemají:D

božská džungle

zip zip

Pak jsme ještě dostali oběd, já si dala úplně skvělou polívku vývar z mořský řasy (na ktero jsem do konce pobytu už vůbec nenarazila :( ). Byla to fakt definice toho, že v jednoduchosti je krása:

fakt jen voda a řasa. geniální.

Když jsme se odpoledne sešli s klukama, který měli za sebou výšlap na kolech, dali jsme si oběd (Pad Thai za 50bahtů, co jinýho, v úplně skvělý restauraci), pak ještě pár ovocných freshů (který dělali na každym rohu, asi tak za 20,-, a v úplně obyč mixeru, což mi připomíná, že potřebuju mixér!). 

A vydali jsme se na cestu na nádraží, koupili lístky a vyjeli na 8 hodinovou cestu směrem na Jih.

Další zastávka: Sukhothai.