Halloweenská noc part 1

Bertramka things tak úplně nepatří k tomuhle tématu, dávám ji sem jen pro ilustraci.

Letošní první Halloweenska party byla v Zoosynkac. 

Šla jsem za skvělou Eleven ze Stranger Things. Nakonec se mi snad i celkem povedla. Hlavně ta paruka (kdybyste viděli, jak vypadala předtím, tak byste řekli že se mi HODNĚ povedla :D Alespoň už vim, že i paruky jdou kulmovat, to je dobré vědět no ne?)

v akci moje boží Prestižky (ano mám prestižky a jsou to asi první boty který jsem si totálně zamilovala, asi proto že jsou tak ošklivý, nikdo je nemá rád a jsou to prostě chudísci, a taky jsou hrozně 90s)

Hrozně cenim lidi, co jsou tak šikovný a tak trpělivý, že dokážou na hlavě vytvořit něco takovýho. Já většinou volim ty úplně nejvíc easy kostýmy, protože jinak bych se asi zbláznila.

Až na těch fotkách jsem si uvědomila, jak vykamaný kostými tam všichni měli. Třeba ten Zaklínač? Úlně totálně boží. Šíleně vymakaná maska.

Z tý party jsme s Marťou odcházely celkem brzo (ikdyž vlastně vůbec nevim, mohly být tak 2 ráno?). Každopádně jsme zapadly ještě do jednoho baru na jedno pivo s jednim random klukem, kterej pak nějak záhadně zmizel a my se rozhodly pokračovat ještě na Národku do Rockcafe.
V Rockcafe jsme hned u vchodu narazily na chlápka, respektive na nohy, který koukaly ze zatažený fotokabinky. Kabinku jsme odhrnuly a tam ležel úplně sundanej chlap. Byl totálně v bezvědomí. Rozhodně nereagoval na moje gently "Pane, pane? Jste v pohodě?", nereagoval ani na o něco míň gently facky na probrání, nereagoval dokocne ani na to, když jsme ho polily vodou. Zvedly jsme ho, aby tam neležel jentak a to se teda trošku probral a začal hrozně slinit, takový ty post-alko pre-zvracící sliny. Vůbec nevim jak dlouho jsm tam s nim takhle byly, ale pak si nás asi všimnul barman a ptal se jestli je to náš kámoš, a že mu zavolá záchranku. Počkaly jsme do příjezdu záchranky, ty si toho úplně mimo chlápka odnesli a my měli zas volnej večer. Ještě jsme od toho barmana dostala drink na baru, který jsme si poctivě vypily, ale pak už bohužel zavírali a tak jsme se vydaly přes ulici do Vagonu. Kde to assi taky bylo celkem dobrý, jak si tak matně vybavuju.
A taky si vybavuju, jak mi Marťa řiká, jestli mi neva, když se tu zdrží s timhle (úplně random) klukem a já jako správná kamarádka, která si vůbec nebere k srdci maminky rady "hlavně nikdy nezůstávej sama s nikym cizim" jsem si vesele v 5 ráno odjela domů.
Martě se teda nic nestalo, kluk byl fajn, ale to, že žije mi napsala až druhý den večer -_- :D


Part 2 nastane 16.listopadu