Hodové právo

Světe div se. Ale stalo se.
Přesně tak, jak jsme se v srpnu dohodly se na začátku října stalo.
Překvapila jsem hlavně samu sebe, protože tyhle ty plány "jednou se sejdem" vážně moc nefungujou, ale tohle nebylo jen tak nějaký jednou, tohle bylo na jednou na Slovácké hody. A vzhledem k tomu, že hody nebejvaj každej tejden (víc pražsky už to napsat nešlo:D), tak jsem moc nemohla otálet!


Celý ten víkend jsem byla úplně nadšená, úplně ze všeho. Morava je prostě Morava. Takovej můj druhej Liberec. Prostě láska na první pohled (první pohled bylo teda léto 2014 s Maki, teď jsem si to jen povrdila:D). 

Barča pro mě přijela na nádraží a odvezla si mě domu, dostala jsem najíst (a samozřejmě i napít- jsme na Moravě!!! Od tý doby už piju jen červený), předala jsem dary ze severočeské vinice (prý chutnalo, ufuf), jeli jsme se podívat na průběh hodů přes den -což pro mě bylo poprvé, kdy jsem viděla tolik krojů pohromadě, nebo spíš tolik krojů jinak než ve vitrínách v muzeu. 
Pro nás Čechy z Čech je to něco úplně nepředstavitelnýho. Docela mě mrzí, že se nic podobnýho u nás neudrželo, protože je to fakt krása (viz fotkyy)

Tohle, prosímpěkně, je tzv. PRÁVO. Asi jsem doteď přesně nepochopila co to má vlastně znázorňovat, ale je to právo a já mám právo ráda!


a tohle je skupina retardů s rovnátkama. rovnátka jsou totiž děsně voblíbený.

naše jediná normální společná fotka. Normální?

Díky Baru, že si zachytila tento skvělý okamžik, kdy mě jeden mládenec vyzval k tanci. A když píšu mládenec, myslim fakt mladej mládenec. Během lehké taneční konverzace mi najednou povida: "Prosimvás, mohl bych se Vás na něco zeptat?"
-No, co je?
"Kolik je Vám let?"
V tu chvíli jsem se napůl urazila a napůl se začala hrozně smát, chudák kluk, řekla jsem mu velmi důrazně ať mi panebože prosím nevyká. 
Ale vlastně proč by ne, byl o 6 (slovy ŠEST) let mladší. Jaj.


Další geniální věc, která mi prostě v Praze chybí je, že (dobrý) víno se tu prodávalo za 90 korun. Lahev. Což je teda dvousečná zbraň, protože těch vín tím pádem můžu vypít téměř neomezeně (což se trochu i stalo, ale ráno mi bylo dobře, nechápu.)
Asi proto, že jsem dala na radu Barči maminky. Český maminky (-> moje maminka), když jde dcera na party, vždycky říkají: Andulko prosimtě, moc se neopij, znáš se, ať ti není ráno špatně.
Moravský maminky říkají: "Tak ale Baruško, najez se pořádně, ať ti neni ráno špatně, když budeš tolik pít."
Vidíte ten rozdíl? To je Morava <3 :D


PS: Milý Ježíšku, k Vánocům si přeju severočeský kroj a je mi jedno že nic takovýho třeba už neexistuje, já ho chci a budu ho nosit na všechny slavností akce, protože ctím tradici a národní hrdost.

PS II: Mluvit o národní hrdosti zrovna v tomhle datu, den po státním svátku a hrozný ostudě asi neni to pravé. Nejhorší ale je, že ať ten člověk tam nahoře udělá cokoliv, tak jeho lidi tam dole mu to odpustěj, nebo spíš si ani neuvědomí, že je něco špatně. A lidi co jsou proti němu budou proti němu úplně stejně, ikdyby nedělal vůbec nic.
Patová situace. Nic se nezměnilo. Zase se jen trošku prohloubily příkopy mezi dvěma tábory. A každej věří v to svoje.

Komentáře

Okomentovat

Děkuju za každý komentář :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Roadtrip no. VI

SKIALPY a SPLITBOARDY