Jsem tu a připravena!

Poslední dva týdny se úplně nehorázně a nesmyslně flákám! A když píšu flákám, myslim flákám. Poslední zkoušku jsem si odkroutila 15.června a pak? Pak nic. Ani v práci jsem nebyla. Co jsem sakra dělala ty dva týdny?

Měli jsme členskou schůzi s Juristama (nesmějte se, je to úplně normální věc, ale zvykla jsem si na tenhle formalismus až tak po 3 letech:D). A bylo to super, jsem tajemník, což je vážená funkce, dělala jsem zápis (což mi připomíná, že bych ho mohla už dodělat), volil se předseda (Ahoj Žofko), fotili jsme se a pak se šlo oslavovat vítězství a zapíjet prohru do Atmosféry. Zapíjeli jsme podle mě o trochu víc, než oslavovali. Ale bylo to užitý a zasloužený.

Kája, Honza, Ondra, Honza, Vítek, Honza, Petr, Žofka, já, Markét, Honza, Dana, Viktor, Terka.
Proč máme tolik Honzů? :D

a tady má Janča smůlu, že nemá fotku "bývalého vedení", protože ji mám já, ikdyž jsem už "bývalé vedení" nebyla :D

Juristky s Kájou

zápis!

V sobotu mě přišel navštívit Sošička, jasně potřeboval právní rady, ale taky přines zásobu něčeho, co jsem fakt musela odmítnout. Ale bylo to obří:D

V pondělí jsem jela domů. Šla jsem reklamovat kadeřníka. Jo. Už jsem dlouho nic nereklamovala a se střihem sem byla fakt nespokojená, a přišla jsem si trochu blbě, ale vyšlo to. A teď mám radost! Děkuju!

V pondělí večer jsem ještě stihla Andělky akademii. Trochu nostalgie, měla jsem ráda tyhle koncerty. A pak jsme šli s dědou na zasloužený pivo, což bylo super!

V úterý jsme se s Domem vydali na koupaliště. Škoda že tenhle nápad měla půlka Prahy. Do autobusu směr Radotín jsme se ještě dostali, do areálu koupacího biotopu už ne. Ale co je mi po nějakym biotopu, řeka je řeka a Berounka je hezký jméno. Škoda že vody bylo asi tak cca po kotníky, a je pak celkem těžký se v takový hloubce koupat. Ale vyšlo to! A aspoň byla krásně teplá!

Ve čtvrtek jsme měli naši slavnou Trojspolek party! Celej ten den byl hrozně nabitej. Ráno jsem jela do školy trochu pomoct s uvítáním prváků k našemu (s)vato stánku. Stroj na cukrovou vatu je úplný kouzlo. Teď už je sice zase bezpečně uloženej u maminky (Sárky), ale není všem vato dnům konec.

V pátek jsem si byla půjčit knížky na prázdniny. A asi jsem se trochu přecenila, chci číst něco chytrýho, ale na Nietzscheho jsem asi moc málo chytrá já. Tak aspoň mám Irvinga a Svět podle moštárny. Proč v knihovně nepůjčujou e-knihy? Nebo půjčujou?

V neděli slavil děda narozeniny a tak jsme se všichni zase sešli na chalupě. My mladý už od soboty, grilovalo se, pilo se, koupalo se v rybníku a spalo se! Roztomilá Socha.

Já jak jedu na mym (skvělym) kole bez držení, což sice vůbec neni vidět, ale věřte mi, jsem v tom fakt dobrá.

já v mejch novejch šatech, který mi jsou nějaký dlouhý, kolik bych tak jako měla měřit, aby mi byly normálně?!

můj oblíbený filmový žánr. Dětské filmové komedie.

A pro změnu zasloužený oběd s Domem po naši úspěčné tour de knihovny. Jedna výprava byla do knihovny Ústavu pro dějiny umění UK, až do čtvrtýho patra v podkroví, kde se paní knihovnice zrovna chystala zavřít (popravdě už zavřela, ale vypali jsme dost odhodlaně, že bysme zítra přišli zas a tak se nás radši zbavila rovnou tim, že nám tu knížku půjčila). Sice u toho pořád říkala, jak jí je špatně a že je tady hrozný vzduch a že už chtěla jít domů a asi to nezvládne (a já ji až moc dobře chápala), ale pak nám tu knížku vydala s tím, že tohle si tu ještě nikdo nikdy nepůjčoval :D Knížka asi z roku 1950.

A večer jsem šla na narozeninovou oslavu, která byla na Starym městě, kam já zas tak moc nezabloudim, protože nesnášim turisty a pivo za 80 korun. Tady bylo pivo za 40 a žádný turisti, jen samý dobrý lidi (a městká policie). No bájo:)

Míša, kterou jsem viděla po druhý v životě, ale vždycky to stálo za to <3 :D

No a včera jsme si s Jančou daly takový malý rozloučení s prázdninama a se všim ostatním.

Odpolko se k nám i připojili i naši boys, tak jsme si dali zas jedno hezký double date + Béda :D

opět se prokázalo jak málo se umim ovládat, když nemám uspokojený základní lidský pudy. Měla jsem šílenej, ale šílenej hlad. A když jsme si skočili pro pizzu, tak že prej bude za 45 minut? Wat? tak to asi umřu! Byla jsem totálně naštvaná (z ničeho samozřejmě) a nepříjemná. Museli jsme jít do billy (abych si tam vystála kilometrovou frontu) a koupit pizzarohlík a korneto. A jak moje tělo zaplavovaly sacharidy, tak se mi vracel normální stav mysli a já byla zase veselá! (nebo tahle s těma sacharidama si to aspoň představuju). A pizza byla jen sladká tečka na závěr!