Postřehy
1) Jedu si hezky
2) Musela jsem do banky, protože prostě na infolince KB jsou všichni úplně neschopní a prej to se mnou může vyřídit jen můj osobní bankéř. Dle mýho názoru jsem nežádala nic složitýho, jen mi vysvětlit, proč se mi najednou na účtu objevil "poplatek za položky -49,-Kč". Šla jsem tedy navštívit moji osobní bankéřku. Už chápu, proč KB nabízí tyhle nebohý erasmus účty s jejich hroznym zřízením, vedením a ukončením. Protože se to ty VŠE absolventky na někom naučit musej. Ale ok, neremcám, taky jednou snad budu absolvent.
Smutný bylo, že jediný co moje osobní bankéřka dovedla udělat s mym požadavkem bylo, že se snažila dovolat na infolinku, aby ji sdělili informace k mému účtu. Aha. No možná bych to zvládla i sama, možná i líp, vzhledem k tomu, že prvních 10 minut ji telefon vůbec nevyzváněl a ona se snažila vyřešit poštělováváním kabílků a důležitým klikáním střídavě na klávesnici telefonu a počítače. Nakonec se dovolala. Zodpověděla můj první dotaz. Pak jsem se zeptala na další. Jee tak to já nevim, to budu muset zjistit. Další čekání, další hudba, která se vám vždycky spustí, abyste snad nebyli tak nasraný, že musíte ZASE čekat (btw, ta hudba na infolince KB je ale náhodou docela dobrá a poslouchat se dá). Druhá otázka zodpovězena. Škoda že jsem měla ještě další dvě (který jsem ji samozřejmě řekla na úvod, proč jsem vlastně jdu). Po 45 minutách jsme se dovolali všude, dokonce mi i vytiskla ceník, aby mi jakože vysvětlila oprávněnost této položky, která se mi objevila na Studentském erasmus účtu, který má ale jinak VŠECHNO zdarma. Aha.
Během chvil, co moje bankovní poradkyně sáhodlouze řešila moje složité problémy (=byla v čekačce na infolince), zaposlouchala jsem se do rozhovoru dvou dalších poradců na vedlejší přepážče.
"Hele Tomáši, jak vypočítám kolik je 100%, když 80% je pět milionů sto osmdesát tisíc?"
- řikám si, haha, tak asi se nudí, nějakej interní vtip a nebo je Tomáš nějak extra dobrej v matematice a vypočítává věci dřív než kalkulačka.
Odezvu Tomáše jsem přesně neslyšela, každopádně, pak se začalo řešit to, že Outlook dneska nějak nefunguje a jestli to je jako v pořádku a na trojčlenku se zapomnělo.
Asi po deseti minutách se ozvala ta stejná paní - "Tomáši, tak já už vim jak se to dělá! Musíš to vynásobit 10 a vydělit 8!!!!"
Jako.. cože? aha. To nebyl vtip. Té paní, co pracuje jako bankovní poradkyně v Komerční bance, fakt trvalo 10 minut, než zjistila, jak vypočítat celou částku z 80%.
tahle znělka btw
3) Nadšeně hádám, co z následujícího bude pravda a co fikce. I když zas tak nadšeně ne, myslela jsem, že to bude další divadlo a ne že jen budou promítat. První věc je jasná fikce, něco s počítačem, věci s technikou nikdy nejsou pravda. Pak jsou tři další duchařiny, což je zas jasná volba v tom, že to pravda bude, protože ducha ten člověk namouduši viděl a bylo to přesně takhle. A třetí je trochu zrádný v tom, že je to tak na půl duchařina, ale zas by toho ducha muselo vidět celý město, což je kravina. Takže taky easy. Ale jak zjištuju, že jsem jedna ze tří, kteří to natipovali správně, a že se bude losovat o 500,- na baru, začíná mě to fakt bavit. A pak se losuje a vylosuje se - Anička! Štěstíčko zas jednou stálo při mě a já hned po tom stála na baru a objednávala 10 hrušek. No prostě začátek skvělýho večera, asi tak ve 2 ráno.
A když se začíná ve dvě ráno, tak se pak k tomu ekvivalentně končí. Bylo trochu divný tancovat za úplnýho denního světla a tak jsme v půl 6 šli domu. A taky jsem byla na 12 objednaná k babičce na oběd, což se nakonec, překvapivě, nekonalo. Ani na pozdní oběd se to nekonalo. Vstala jsem až ve 4. A už ani nestihla nedělní představení.
Komentáře
Okomentovat
Děkuju za každý komentář :)