Paldies!

So it finally happend - we really met in Riga! Unbelievable, I know. But it's much easier if you not only talk about the great great erasmus meeting trip but just don't hesitate and buy the tickets, so you can't change your mind afterwards 8)

Ne, prostě to nemůže bejt international článek, protože v angličtině nevim co bych psala a beztak bych to psala blbě a ještě by tomu nikdo nerozuměl. Jak naposled ,když jsem komentovala jedno stories na insta a ten američan moji větu evidentně nepochopil. No nic, asi neumí anglicky.

Odlítala jsem ve čtvrtek ráno, všechno bylo ready - batoh sbalenej, snídaně s sebou (což se neplánovalo, ale prostě já se v 5 ráno nenajim a ani bych to nestihla). Smutný je, že jsem se "ztratila" už dvě zastávky od domu a to, když jsem zapomněla vystoupit a jela pořád dál a čekala, kdy ta moje zastávka už bude. Naštěstí jsem si toho všimla brzo a operativně (díky IDOS <3) změnila plány a byla na letišti ještě o 2 minuty dřív.

Celkově jsem ale byla na letišti dřív o 2 hodiny, protože to Letišetě V.H. doporučovalo na svejch webovkách, teď o prázdniny je prej větší provoz. Možná na terminálu 1, ale u mě se nic takovýho rozhodně nekonalo.

Nikdy nevim, jestli ikdyž už jsem checknutá online a mam letenku a nemam zavazadlo, se mám jít ohlašovat k přepážce. No, teď už bych si mohla pamatovat, že nemusim, stačí prostě pípnout letenku a jít. Minimálně v schengenskym prostoru, ale možná to bude stejný i v neschengenskym.

Už na letišti jsem mě zaujal jeden páreček (asi), kterej se začal strašně hádat kvůli tomu, že holka přišla pozdě ("Poprvý v životě se mi stalo, že přijdu pozdě já a hned je to takovej problém!" "No protože přijdeš pozdě zrovna na letiště, to ti přijde normální??"). Letěli se mnou až do Rigy. Naštěstí spolu celej let nemluvili, protože se v autobuse co nás vezl na runway stihli pohádat skoro do krve, ale let už pak byl klidnej. Ukázalo se, že jsem ještě větší leteckej amatér, než jsem si myslela, protože jsem měla sukni a nízký ponožky. A seděla jsem u okýnka. A klimatizace byla asi tak na minus 20 stupňů. A já se fakt bála že mi tou zimou odpadnou kotníky od zbytku těla. Paní vedle mě si musela myslet, že jsem fakt divná, když jsem si nohy snažila poštelovávat asi tak milionem způsobů. Nakonec zabralo si je přikrejt džískou a zkřížit na sedačce.

Na letišti jsem čekala na Juli, která neměla takový štěstí, aby se u ní žádná pasová kontrola (nebo cokoliv) nekonalo, protože letěla z Kyjeva a tak jsem při čekání na ni rovnou koupila lístky na bus a vyzvedla mapičku. Pak jsme už spolu vyrazily do centra Rigy. Já mezitim ještě řešila zrušení účtu u komerčky. Reminder: Komerčka už nikdy víc panebože!!!!!!

Nebyly jsme si úplně jistý, jestli lístky na MHD platí na hodinu nebo na jednu jízdu a tak jsme se zeptaly. Na jednu jízdu, OK. Nemohly jsme ale najít, kde se kupujou další lístky a tak jsme jely na černo. A potkaly jsme revizory, olé! Respektive, viděly jsme je (Juli viděla), jak vchází na zastávce do busu, tak jsme musely rychle (a hlavně nenápadně) vypadnout. Nastoupily jsme do dalšího busu stejný linky, a co čert nechtěl, na další zastávce zase nastoupily stejný revizoři, tak jsme si zas poslušně vystoupily a došly to pěšky.

Přivítal nás Kristops ve svym bytě, kde jsme si nechaly bágly, poňuchňaly kočku a vyrazily za Sandrou do kavárny, kde jsme dostaly kafe (první jídlo/pití od ranního jogurtu). Z kavárny jsme vyrazili do Leningradu, což je takovej hipster bar, kde předtim Kristops pracoval. Dali jsme si oběd, pivo a panáka. Klasika. Panáka jsme úplně nechtěly, ale prej sme prostě musely ochutnat něco, co chutná, jak když si člověk právě vyčistí zuby. Na zelenou jsem zrovna zvědavá nebyla a tak jsem se kroutila, ale tohle bylo FAKT dobrý a fresh.

V Leningradu si nás vyzvedly holky Agate s Ievou a vzaly nás na city tour. Všechny sme byly hrozně nadšený z toho, že se to vážně děje a že sme vážně spolu. Prošly jsme si město, nakoupily suvenýry, prohlídly si jejich (bývalou) školu a sešly se zas se Sandrou a Kristopsem v supermarketu, abychom nakoupili na fesťák. Odtamtud jsme jely ubrem (asi za euro dvacet) do hipstr hospody na craft beer a falafel a pak ještě jednou ubrem do nočního města a pak asi v půl 1 ubrem k Ievě domu.

Nová scéna Národního divadla, Praha

so Riga-ish

výzdoba Stockholmský Uni

craft beery. hezká sklenička, žejo.

Juli si to ani nefotila, takovejch prej maj doma dost. My žádnou no.

Hotel International, Praha

Ieva se o nás krásně postarala, každá jsme měly svůj pokoj na spaní. Já měla dvojpostel a televizi (:D). Ráno jsme si využily výhod, který Ieva získala z práce pro Schwarzkopf (=tuna přípravků na vlasy), daly si snídani a vyrazily pro Lauru, která jela s náma a měla pro nás stan.

když jsem řekla, že chci k snídani jeden jogurt, chtěla jsem jeden klasickej malej 200g jogurt. Ne půl kila. Ale tohle je prej normální velikost (v tom prostřednim jogurtu je polívková lžíce, pro představu..)

Když jsme ji nabraly, čekala nás dlouhá cesta na fesťák, kterej byl asi 100 km od Rigy. Byl to vlastně můj první velkej kempovací fesťák. A upřímně, nejsem úplně fesťákovej člověk. Ne že bych byla nějaká princezna (hahahaha, já?), ale prostě už jsem si to nedokázala tak užít, jako ty mladý. Ale skvělý bylo, že v areálu festáku byl přístup k moři, což si myslim, že je hodně velký plus, co jentak někde neni.

Pátek začínal program asi v 5 a myslim že jsem si ho docela užily. Noep, Tove Lo, Ivan Dorn, Years and Years. Y&Y trochu zklamání, ostatní skvělý skvělý.

Sobota byla klidnější a volnější. Ráno moře, pak oběd na fesťáku a pak celkem flákarna a popíjení v kempu. Až večer jsme se šli podívat na Prodigy. Well, podívat..Slíbila jsem Agatě, že s ní půjdu do mosh pitu a taky že jsem šla. Párkrát sem spadla na záda, párkrát Agatu ztratila, párkrát se skoro dusila prachem, kterej stoupal ze země, ale bylo to mega dobrý. Ta atmosféra. Samotnej koncert podle mě zas tolik ne, Prodigy mě dřív hodně bavily, ale už jsou asi starý nebo nevim.

V neděli jsme se jen sbalily, holky nás ještě vzaly na prohlídku zámečku, kterej je hlavní kulisa v nějaký lotyšský verzi Ordinace v růžové zahradě (aka Ievy oblíbenej seroš), najedly se, rozloučily se, koupily Balsamy na letišti, zjistily, že Juli si nechala v autě bundu (:( ) a odletěly dom.

Ještě jednou děkujuuu, že jste se o nás tak krásně staraly, a příště nás čeká Kyjev, right?

Paldies = děkuji!

Fotky jsou přeházený, stažený z messengeru ze skupiny, tak pardon.