Roadtrippin vol 3

A je to tady, další roadtrip a další článek z roadtripu!

Zas to asi bude spíš taková foto odkládačka. Ale fotek je fakt hodně, tak se těště :D

Stejná sestava, jiný dobrodružství a Terka už usíná a to jsme ani nevyjely!

První zastávka BRNO! Po sáhodlouhym hledání parkování v úplně rozkopanym centru a po zoufalym hledání restaurace v úmornym horku, jsme konečně zakotvili v Restauraci Špalíček na Zelnym trhu. Škoda, že to byla ta asi úplně nejvíc turistická a vůbec ne tradiční brněnská. Sýry byly sice dobrý, ale jíst z kopce moc dobrý neni (a to, že nedávaj kohoutkovkou už vůbec ne). Cestovatelský fail #1: nenechat si poradit od místňáků (a že těch brňáků, známe, že?!)

Naštěstí jeden tip od místňáků jsem měla, a to kavárnu SKOG, která mi spravila chuť na celý Brno. Krásný prostředí, milá obsluha, voda samozřejmostí, dobrý kafe a platba kartou.

Terky novej způsob focení.

Na Brno dobrý 8)

První zastávka v "Mikulově". Všechny trable Brna úplně zažehnány litříkem červenýho, ke kterýmu nám paní ve stánku půjčila i skleničky. A asi si myslela, že nám je 12, když nás upozorňovala na to, že to červený je takové trochu sušší.

Extra hnusnej langoš, a vlastně druhá litrovka, je to možný?

Obligátní nákup v Lidlu (avotoasty, hummus a kozly) a jede se!

První zastávka za hranicema- úplně rozpálená Vídeň

Já byla ve Vídni poprvý a byla jsem z ní naprosto unešená. Nechápu, jak to někdo může srovávat s Prahou. Praha je taková chudá sestra. Hofburg a budovy muzeí? To je tak obře megalomanský, že z toho to císařství úplně dýchá!

Ve Vídni jsme se taky stavily na oběd do krásný kavárny, která byla ale spíš prostě jen krásná kavárna, než místo na oběd, takže jsme si daly sendvič a limču. Extrémně kyselou citronádu, která pak měla mít vliv na spooustu dalších zážitků.

První koupačka v ~~moři~~ Neziderskym jezeře. Ta voda vypadá celkem špinavě, ale ani nevim jestli fakt byla nebo ne, každopádně tam bylo hrozně mělko, ale západ slunce dobrej.

Ranní nástup na jógu.

A pak už jen přesun do Budapeště! V Budapešti jsme bydlely na hostelu v centru. Plusy: levný, v centru, koupelna na buňce. Minusy: kolejní vybavení, bez parkování, koupelna nešla zevnitř zamykat a na záchodě se člověku nevešly do kabinky kolena.

Budapešť bylo jediný místo, kde jsme spaly dvě noci, abychom si aspoň jednu mohly pořádně užít i my řidičky. Začalo to skvěle, v hostelu jsme se vymodily, natetovaly se (!), rozlily první drinky Contreau (mnam), vzaly pivka a vyrazily na most (na fotce). Tam byla úplně super atmosféra, výhled na osvětlený město, teplej letní vzduch a mladý lidi všudem kolem.

Když se setmělo, tak jsme seskočily z mostu a šly do centra do ruin baru. První zastávku jsme si daly v Karavan dvorku, kde bylo asi 20 různých karavanů s tradičním i vege jídlem. Terka si dala (asi nejlepší) langoš-burgr (ever) a my s Týnkou veg burgery, který tam byly úplná samozřejmost. Oba byly moc dobrý, ale poprvý jsem pocítila co to je, když vás začne pálit žáha (viz citronova limonada). Takže jsem ten večer byla celkem party prudič, protože mi začlo být fakt blbě. Šly jsme ještě do jednoho baru, kterej se stal asi hrozně profáklym (asi jako všechny hipstr místa) a nebylo tam k hnutí, a ještě k tomu tam bylo vedro. Daly jsme si pivo (za 780,- ...ceny v Maďarsku jsou kapitola sama pro sebe :D Terko, tak vyber třeba 50 000,-! To se vám prostě v Čechách nestane). V tomhle baru si k nám přisedly nějaký dvě ženský, já už je moc nevnímala, takže fakt nevim jestli ta jedná byla z Brazílie nebo z Británie, ale asi z Británie, když s náma rozebírala Brexit.

Možná to bylo mnou, možná těma ženskejma, jak byly otravný, ale dopily jsme pivo a šly jsme dom.

Karavanovej dvorek

Další den jsme vyrazily do města. Vstaly jsme tak akorát, abychom si prošly část centra a dorazily rovnou na oběd. Budapešť je krásná, ale stejně jak ve Vídni, bylo tam prostě dost vedro.

Vídeň vs. Budapešť

Cafe Anna v Budapešti

Zklámání z toho, že se fontánka (v pozadí) nespouští. Ale nebojte, nakonec se pustila! a bylo to nejlepší osvěžení.

Metrolánomáž

Hosok Tere

a bašta!

Foceno lidmi co neuměj fotit

Foceno lidmi co uměj fotit

Obligátní fotošůt profilovek v golden hour.

Modni pozování na dlouhý nohy.

<3 jak z reklamy

unavený tři Grácie

extra spokojený tři grácie v hummus baru s nejlepšim hummusem a falafelem.

No a po vyčerpávajícím celodenním turistickym pochodování po Budapešti nás čekala cesta dál na jihozápad k Balatonu. Škoda, že jsme cestu začaly na severovýchod a zjistily to až na dálnici za Budapeští, že tady něco nesedí, že jsme si špatně nastavily navigaci. Nevadýý.

Kempingový vaření je stejně nejlepší

le spaghetti bolognese

bouřka is coming

Po koupání, joze a obídku na Balatonu jsme už jely rovnou do Záhřebu. Na hranicích s Chorvatskem jsme zjistily, že naše auto navigave nemá nahraný Chorvatský (ani Bosenský) mapy. Do Záhřebu jsme dojely snadno, protože tam prostě jiná dálnice nevede, pak jsem začala být trochu nervozní, ale asi úplně zbytečně, no ale znáte mě, holt když jsem unavená, mám hlad a nemám navigaci, tak to se mnou moc sranda neni.

Jo a tohle je jedna z prvních věcí, co jsme v Záhřebu viděli. Prostě krása a vůně!

A tohle je druhá věc.

A jo, jsme jak malý, když se u nápojovýho lístku hihňáme, protože mají v nabídce teplou píču a alkoholovou píču a studenou píču a sladkou píču a tak.

Kempovaly jsme v krásnym kempu kousek za Záhřebem. Lepší koupelnu jsem asi ještě neviděla :D Tu noc bylo zrovna zatmění měsíce, který jsem já teda neviděla, protože jsem šla spát asi tak v 8. Ale prej bylo hezký :)

První úlovek ze Sarajeva!

Cesta do Bosny byla celkem drsná. Jely jsme to ze Záhřebu celkem 8 hodin. Největší problém byly samozřejmě hranice, blessed be the Schengen a celá EU. Ještě k tomu nás navigace vedla zkratkou a hranice, tak, že jsme objížděly celý městečko, aby nás to pak hodilo zpátky na tu hlavní, kde byl zákaz odbočení ve směru v jakym sme potřebovaly. Proč asi, aby si to lidi nezkracovali! Stála u toho i policie a fakt to kontrolovali dost detailně, takže jsme si zas odbočily na druhou stranu a zařadily se na konec fronty. Na hranicích jsme pak čekaly hrozně dlouho, protože některejm řidičům jsou prostě pravidla silničního provozu úplně jedno a tak tam pořád přejížděli pruhy, ignorovali značky a cpali se kam neměli, a my, spořádaný řidičky jsme na ně jen ukazovaly rude gestures (teda spíš jen odvážná Terka), ale zasloužili si to!

Zbytek boseňských silnic byl tak nějak podle očekávání, celkem to šlo, ikdyž pomalu. Nakonec jsme se ale dočkaly i tý dálnice!

Vrchol celýho řízení ale bylo Sarajevo samo o sobě. Je to město celý do kopce a zrovna čtvrť, ve který jsme bydlely, měla uličky, co by v Česku neprošly ani jako jednosměrky. A asi tak do 90% stoupání ( ne nevim, tyhle procenta mi nikdy nešly). Jo a do zatáčky samozřejmě. Prostě všechno to, co chcete, ať vás čeká na cílový rovince po 8 hodinách řízení. Ale Týnka to zvládla, nenechala se vystresovat troubením a dovezla nás nakrásno až před naše airbnb ubytování, kterýho bylo btw úplně skvělý (a levný). Obývák, terasa (!), ložnice, vlastní koupelna a kuchyň. Škoda že jsme víc dní nezůstaly i tu, ale to už by nám pak zas nevycházela cesta domů :(

Uličky Sarajeva a první nadšení. Je to takovej evropskej orient. Hlavně na tržišti. Prodávaj se tam cetky, ozdobný taštičky, kouřej vodní dýmky, no Saudská arábie hadr /asi/. Taky mě překvapilo, že je tam fakt hodně mešit a celkově muslimů a zahalených ženských (aspoň Týnka měla inspo na svoje ootd do Iránu <3 :D)

Věčný plamen za oběti jugoslávské války

Po krásným večeru v Sarajevu nás čekala další den cesta na Jih Bosny přes Mostar, Medžgorii a vodopády Kravica. Cest k Mostaru bylo několik a my si shodou (ne)šťastných náhod a špatných odboček nakonec vybraly tu nejkrásnější jakou jsme mohly:

Krásně čistá voda, hory a nikde nikdo. Paradajs.

Mostar byl pro mě osobně hrozný zklamání a to jsem se na něj nejvíc těšila. Není tam vlastně nic jinýho než most a davy turistů. A když máte smůlu jako my, tak ještě hrozný vedro, pokus o pokoření rekordu co do počtu seskoků z mostu (=ještě víc turistů a k tomu pod mostem nechutná disco hudba) a fakt, že jsme tam byly v neděli, kdy měly všechny normální krámy i hospody zavřeno. Nakonec jsme zašly do pochybnýho bistra/picérky, kde nás nakonec servírka okradla, protože nám dala úplně random cenu za útratu.

Při cestě z Mostaru k vodopádům jsme měly zastávku v Medžugorii, což je poutní místo, kde se zjevila Gospa = panenka Maria několika dětem (který jsou už teď dospělí). Katolická církev stále neví, jak se k tomu zázraku stavět, nějaká část ho uznává nějaká ne. Každopádně z Medžgorie je teď jedno velký poutní místo s novym kotelem a obřím prostorem pro velký venkovní mše. A asi tak milion obchůdků se soškami a magnetkami panenky Marie.

Nám se samozřejmě nikdo nezjevil.

V Bosně už nás čekla jen zastávka na vodopády Kravica, což se ukázalo, že je vlastně hodně přírodní koupaliště na krásnym místě.

Koupačka po tak vyprahlym dni fakt bodla, ikdyž ta voda byla mega studená. Nebo možná právě proto :)

K večeru jsme dojely do Splitu ke kempu, kterej se ale ukázal jako úplně plnej a tak jsme musely hledat novej, nakonec jsme našly kousek za splitskym letištěm. Sice to bylo asi naše nejdražší ubytování a spaly jsme na místě pro karavany, který bylo vysypaný bílejma kamínkama (takže pro spaní na karimatkách úplně super), ale byly jsme rády, že jsme rády. A ráno jsme zjistily, že ta cena je asi oprávněná, protože kemp byl fakt luxusní. Úplně u moře a s krásnym bazenovym resortem.

zdravim dědu, ať vidí, kam až se jeho kšiltovka podívala #boss

Tyhle modelkovský fotky máme samozřejmě všechny, ale sem dám jen ty moje:D

modelkovský

Pak jsme změnily plán a rozhodly se pro přespání v Ljublani. Ljublan je kráásná, stejně jako celký Slovinsko. Takže Slovinsko doporučuju všema dvaceti!

Centrum Ljublaně bylo celý svěřený do péče dvorního architekta Tomáše Garyka Masaryka - Jože Plečnika, dělal například zahrady na pražskym hradě nebo kostel na Jiřáku. Když si to město pak člověk procházel, s příručkou samozřejmě, a věděl o něm tyhle věci, tak zas nabylo dalšího zajímvýho rozměru.

Ljublaňský pivo s tradičním drakem ve znaku.

(a skvělá restaurace v centru - "Sarajevo", kde mají výborný balkánský pochoutky, převážně teda z mletýho masa a obsluha neumí zas tak moc anglicky, ale je strašně milá! Nejmilejší pan čísník na světě!)

"Holky, kam byste nám poradily jít na party?"

- proč si lidi mysleli, že jdem někam na party? Šly jsme spát.

Ubytování jsme zas jednou vychytaly. Levný, v centru, s parkováním v ceně přímo u budovy, se snídaní! a s koupelnou přímo přes chodbu, která byla sice veřejná pro celý patro (taky to byl typ ubytování koleje), ale za celou dobu jsem tam potkala 2 lidi.

Drak

Hrad

Výhled z hradu

Zastávka při cestě domů - jezero Bled. Tam to asi taky klidně chtělo víc času, na fotku dobrý, ale na koupačku nebo něco víc by to bylo asi lepší :)

a voda tam byla úplně průzračně čistá!

Trošku mínus bylo jídlo. Zašly jsme si do takovýho food courtu kde bylo hodně restaurací a až když jsme si objednaly a donesly nám jídlo v plastovym nádobí nám došlo, že je to spíš jako bistro. Ceny tomu ale rozhodně neodpovídaly. Velikost porce a zpracování ale docela jo. Takže zklamání :(

Jelikož jsme za jídlo utratily poslední peníze, stal se nám pak trošku trapas v kempu u jezera Attersee. Nejenže námi vybranej kemp, měl už dávno zavřenou recepci (teda kdyby nějakou recepci měl, bylo to dost rodinný), ale když Týnka konečně sehnala pána, co tomu tam velí, samozřejmě nebral karty. Vysypaly jsme jak největší socky všechny naše drobný euříčka a celkem jich bylo asi 22, potřebovaly jsme 28. A tak holky sedly do auta a ještě jely do vedlejší vesnice k bankomatu. Já mezitim postavila stan a uvařila véču. Což byl taky docela problém, protože nám už nezbylo moc jídla a počítaly jsme s itm, že si třeba v kempu něco koupíme. Tady ale vůbec nebylo kde. Ale kemp to byl skvělej. Úplně tichej, klidnej a v srdci přírody.