all you can (R)EAD

Ve čtvrtek večer přijela Terka. Šly jsme ji s Týnkou vyzvednout na autobus, a já už zdálky (měla jsem brýle!) viděla, že Terka sedí u okýnka a tak jsem ji začala mávat a Terka po chvilce zamávala zpátky. Pak ale lidi začali vystupovat z autobusu, a k našemu místu přišla holka, která vlastně ani tak moc Terce podobná nebyla a řiká, mi že to sem mávala na ní, a že sem se teda asi spletla, a že mi zamávala zpátky, protože si myslela že jsem taky někdo jinej. Pak naštěstí dorazila naše real Terka a šly jsme na nákup. Vlastně jsme ale nic moc nekoupily, protože to podstatný přivezla Terka z Prahy. A tim podstatnym myslim chleba z Alf&Betu a avokáda. Protože pak naše snídaně mohla vypadat takhle a já se fakt cítila jak v nějakym 5* hotelu. K tomu jsme si dali vietnamský kafínka a virgin mimozu (=pomerančovej džus ve skleničkách na šampaňský) a bylo to dokonalý.

Odložím si tady fotostory z jednoho týdne, kdy se ještě mohlo jezdit daleko předaleko až za hory, doly a okresy.   Pojdmě chvíli neřešit covid, ale pojdmě řešit něco normálního. Třeba mojí dovolenou. Dovolená je pro nás pracující lid vzácná věc, člověk by měl pečlivě vážit, na co si ji vybrat. Já jsem to zvažovala velmi pečlivě, a dospěla jsme k závěru, že s ohledem na covid okolnosti bych si nemohla přát lepší dovolenou, než týden s jogou/běžkama/bff.  Provizorní jógové studio, které vznikl velmi snadno posunutím gauče. To byla jedna z prvních věcí, se kterou jsme se s Týnkou shodly, že musíme udělat a že rozhodně tohohle výhledu musíme využít. Mně se to zalíbilo natolik, že bych to takhle klidně nechala napořád :) EDIT: tak už je to prej zas přesunutý zpátky

 ..říká se, že ten čas letí, když se člověk dobře baví.  Ale on popravdě letí, i když člověk nic nedělá.  Dávám si do novýho roku ještě jedno drobný předsevzetí a to, že si zase začnu trochu pást svůj blog nebo deník. Jeden deník už jsem si psala během jarní (edit: loňský!!!) karantény, což bylo trochu morbidní, protože jsem si tam zapisovala i počty nakaženejch a mrtvejch denně, když to ale přestalo bejt tak žhavý, tak jsem s tim přestala. Nejen vypisovat počty mrtvejch, ale i psát si deník jako takovej. Což je škoda, protože můj černej moleskin zůstal na zbylých asi 300 stránkách nepopsán. A teď už je zas další rok a já potřebuju další diář, ale papírnictví jsou zavřený (edit: už ne), tak kde ho mám vzít?  Leden pro mě zatím vypadá docela nudně. Ve všední den jdu do práce, večer z práce, doma se mi nic nechce dělat (jako třeba cvičit), tak většinou nic nedělám. Dom byl prvních pár dnů v lednu ještě doma a do Prahy přijel až, vlastně ani nevim kdy. 

Už mě to období fakt nebaví. Já vim, že to neni o tom, aby to někoho bavilo, a že to spíš nebaví vůbec nikoho, ale já se fakt snažila to vydržet.  Ale pak nějak ke konci roku toho prostě bylo hodně. Nebo už to bylo tak nějak všechno. A když píšu "bylo toho hodně" vlastně myslim jen to, že toho bylo hodně v práci a nebylo vlastně nic dalšího, co by to vyvažovalo. Takže za normálních okolností, bych to asi ani nijak neřešila. Nedělo se nic vážnýho, všichni jsme byli tak nějak zdraví, takže vlastně nic hroznýho. Já se ale za poslední dobu cejtila nejhůř jako už dlouho ne, byla jsem úplně vyřízená . Ale hlavně asi spíš psychicky. Což se mi vlastně moc často nestává. Tahle vyřízenost  se projevovala tim, že jsem neměla energii na vůbec nic a do plánovanejch věcí jsem se musela nutit. A bylo mi z toho fakt do breku. Poslední víkendy v prosinci jsem celý prospala a i mamka začala mít podezření, že tady něco nehraje. Naštěstí tahle divná únava a vyřízenost přes Vánoce odezněla. Takže...

Dávno, dávno tomu již, když jsem zjistila, že moje vlasy vlastně nejsou tak úplně normální. Vlastně já bych si to ani nějak neuvědomovala, jen jsem nikdy nechápala všechny ty různý hair tutoriály, kde holka prostě vzala jeden pramen a bylo schopná s tim pramenem v celku něco udělat. Moje vlasy nikdy prameny neuměly, moje vlasy byly buď všechno nebo nic. Vždycky jsem si myslela, že je to moje nešikovnost nebo prostě neschopnost si sama nějakej účes vytvořit. Až pak jednou kdysi mi ve škole Maki pletla rybí cop a divila, se co to mám s vlasama, že to vůbec nejde. Aha! Nebyla to moje chyba, byly to moje vlasy! začátek - before cgm Taky se dá říct, že je tomu taktéž dávno, co jsem objevila revoluční metodu péče o vlnité vlasy, tzv. curl girl methord (cgm). To, že vlasům (a nejen vlnitým) moc nesvědčí silikony jsem věděla už dávno. Jen jsem nevěděla, že zbavit se silikonů nestačí, protože je toho trochu víc. wash day, WD, SOTC, STC, denman, lowpoo, co-wash, ranking, praying hands, gmg, prot...

Asi to znáte. Máte v plánu něco vyrobit/uspořádat/zorganizovat,/zosnovat, ale mozek je moc línej na to, aby začal něco kreativního vymýšlet sám a tak si jako berličku otevřete google, pinterest a další bezedný studnice inspirace. Proto jsem se rozhodla v tomhle přispět i svojí troškou (inspirace) do mlýna. A taky mě dost odrazovaly vlastně všechny stránky o rozlučkách se svobodou, který jsem si rozklikla. Zatím mám na kontě 6 (!!) rozluček se svobodou. A z tohohle reprezentativního a typově různorodýho vzorku jsem vypozorovala, že všechny měly jednu věc společnou - byly šity přímo na míru nevěstě. A tak, přesto, že každá rozlučka byla úplně jiná, všechny splnily definici pořádný rozlučky se svobodou na 100 %. A to i přesto, že ani na jedný nebyl striptér. HOW TO ROZLUČKA:

...PODZIM. (kdyby se snad někdo nechal zmást tou písničkou (je na konci článku, ať vám ušetřim klikání na youtube) Yaay léto is over! Podzim is coming (a pak zima). A já se začínám cítit líp a líp. Je to pár týdnů co jsem byla fotit s Pájou , Sárky kámoškou. Haha, já modelka :D Fotily jsme v zahradách Trojskýho zámku. A popravdě jsem z toho byla trošku nervózní, ikdyž jsem od Sárky měla na Páju jen ty nejlepší reference - že je hrozně milá a v pohodě a že to určitě nebude trapný (no měla pravdu, žejo, padly jsme si do noty *). Jenže když naposled "fotíte" gypsy kolekci a kolekci princezny (v převlekách<3), tak si nemůžete být úplně jistý. *Nota je zas jiná story :D Konečně jsou fotky tady. Ještě uvidim, kterou někam dávat, ale sem si můžu dát všechny. 1